REKLAMA

Jak se znova zamilovat do svého muže?

REKLAMA
Asi si teď říkáte, že váš milý, momentálně rozvalený spokojeně na gauči, s trikem vyhrnutým až nad pupek, na jehož holém břiše balancuje dálkové ovládání, ve vás vznítí dávnou a spalující touhu jen těžko. Možná se spíš sama sebe ptáte, jak jste se do něho vůbec mohla tak bláznivě zamilovat. Vzpomenete si ale i na to, jak jste před dvanácti lety ležela nalepená k jeho boku, s nohou přehozenou přes jeho nohy, a přitom vám bylo úplně jedno, že spolu sledujete závody formule 1?

Ano, tehdy šlo o trochu jinou fázi vztahu. Nehádali jste se kvůli nesmyslům, páteční ubíjející nákupy byly omezené na ‚skočíme si pro něco dobrého na zub‘ a každé vaše setkání vrcholilo v posteli (anebo kdekoli jinde). Tehdy jste spolu stáli na startu a ‚zajeté koleje‘ byly ještě daleko. Dnes se po nich ‚úspěšně‘ řítíte, aniž byste vlastně věděla proč, a zrovna s ním. Můžete se vůbec znovu zamilovat do muže, kterého znáte jako své prošoupané tenisky ze střední školy a u něhož by vás asi nejvíc překvapilo, kdyby si náhle sbalil kufry a práskl za sebou dveřmi?

Opravdu to jde. Má to ale podmínku: musíte se chtít zamilovat a nesmíte čekat, až vám k tomu dá impulz on. Zkušenosti několika žen jsme shrnuli do čtyř základních pravidel. Ta se sice jeví jako jednoduchá, ale v praxi zjistíte, že by klidně mohla být tesána do zlata.

1 Opusťte ho

Možná už dlouho plánujete odjet na víkend někam s kamarádkou, ale nakonec se vždycky zmůžete jen na společné odpoledne v supermarketu, kdy před sebou tlačíte nákupní vozík. Myšlenky, které v tu chvíli věnujete svému muži, jsou však silně oderotizované: „Říkal, že bude chtít k večeři hermelín, nebo blaťácké zlato?“ Zatímco kdybyste byly s kamarádkou opravdu třeba v Paříži a nakupovaly ve výprodejích, probíhalo by to asi následovně: „Hele, tahleta krajková podprsenka, to by koukal!“ Pravidlo číslo jedna nám doporučila jedenatřicetiletá Vanda: „Jakmile jsem si uvědomila, že jsem si ani nevšimla, že se Honza nechal ostříhat, rozhodla jsem se na chvíli vyklidit pole. Vzala jsem si volno a odjela na týden s kamarádkou na chatu, kde jsme jen lenošily, chodily do lesa, četly… Musím říct, že ke konci jsem se na něj těšila skoro jako za starých časů, kdy jsme spolu začínali chodit. Připomnělo mi to, jak jsem na něj vždycky čekala na nádraží a nemohla se dočkat, až vyleze z vlaku a pořádně mě obejme,“ směje se.

2 Vzpomeňte si, co vás bavilo

Také si nemůžete vybavit, o čem jste si spolu povídali předevčírem, ale přesně si pamatujete, co jste řešili první dny vašeho vztahu? „I když jsme spolu už dvanáct let, vzpomínám si, jak jsme s Ivanem tři dny po našem seznámení prodiskutovali celou noc na téma důvěra,“ zasní se třiatřicetiletá Klára. „Pamatuju si každičký detail, jeho pohledy i nepsanou smlouvu, kterou jsme spolu té noci uzavřeli. Vždycky, když mě přepadnou nějaké pochybnosti, vybavím si tenhle kouzelný moment, a tím se ujistím, že jsem si vybrala dobře.“

Podobnou mantru si opakuje i pětadvacetiletá Alice. „Vždycky, když mě Lukáš rozčiluje svými vtipy, kterým se směje hlavně on, vzpomenu si, jak mi v osmnácti připadal neskutečně milý, vtipný a originální. Pomáhá mi i to, když spolu jdeme někam do společnosti a já vidím, že se kolem něj ženy slétají jak můry ke světlu. Sice trochu žárlím a nechápu, co na něm vidí, ale nakonec jsem hrdá, že tenhle okouzlující chlap patří mně. Protože i kdyby nepatřil, stejně bych si asi ze všech mužů kolem vybrala právě jeho,“ přemítá Alice.

3 Stresujte se

Představa, že se přivalí ve tři čtvrtě na sedm, vysrká bramboračku, kterou jste mu s láskou připravila, a zasedne ke zprávám, není zrovna vzrušující. Zkuste si ale představit, že se někde zdrží, že se nevrátí anebo že se vrátí nějak rozhozený. Co se stane? Vyděsíte se, začnete se třást a… chcete ho zpátky. Proč? Protože ho najednou vidíte jinýma očima. Očima té, která ho chce, protože ho nemůže mít. Třiatřicetiletá Eva má dokonce svou vlastní metodu: „Můj princip tkví v tom, že si představuju, že náš vztah skončí. Zároveň si představuju, co by náš rozchod znamenal, a je mi z toho špatně. Paradoxní je, že když si představím konec, začnu znovu myslet na začátek.“ Jedna Evina kamarádka prý jde ještě dál: „Občas ji prý napadá, co kdyby umřel. Jakmile vstoupí do dveří, vrhne se mu vystresovaná do náruče!“

4 Pozorujte

Skoro všechny mé kamarádky a kolegyně se shodly na jedné věci: nesmíte zapomínat na to, co je na vašem partnerovi skvělé. „Mám dvě děti, respektive dva klony svého muže. Vždycky, když cítím, že se jeden druhému vzdalujeme, mám takovou ‚berličku‘. Dívám se na naše děti, pozoruju, jak si s nimi manžel hraje a jak spolu vypadají šťastně. A dojde mi, že bych si nepřála, aby to někdy bylo jinak,“ zamýšlí se Ilona.

Devětadvacetiletou Soňu pro změnu baví pozorovat ostatní páry. „Sleduju je na ulici nebo třeba v restauraci a ještě lepší je, když můžu i zaslechnout, o čem si povídají. Je to skvělý způsob, jak si uvědomit, že mám doma toho pravého,“ vysvětluje. Pokud to nezabere, zaměří se na kolegy v práci: „Vedle těch morousů a machů z finančního vypadá ten můj umělec jako bůh.“

Text: Ivona Souralová
FOTO: GLEB, STYLING: FRANÇOISE BERNARD,
MAKE-UP: BRIGITTE HYMANS, VLASY: VINZ
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA