Jste buldozer, nebo pštros? Co vše o vás říká styl, jakým se hádáte

Konfliktům se nejenže nevyhnete, ale pokud k nim přistoupíte správně, dokážou vlastně úžasně prohloubit vzájemné porozumění. Celé kouzlo totiž spočívá v tom, jak se vlastně hádáte. Psychologové tento fenomén zkoumají už desítky let, pomocí takzvaného Thomas-Kilmannova modelu zjistili, že naše chování ve sporech se odvíjí od dvou základních věcí: jak moc tlačíme na to, co chceme my, a jak moc bereme ohledy na to, co chce ten druhý. Z toho pak krystalizuje pět hlavních stylů.

1. Hlavně žádné drama: Vyhýbavý styl 

Určitě znáte někoho, kdo při prvním náznaku problému změní téma, dělá, že se nic neděje, nebo se raději úplně stáhne do sebe. Tento styl postrádá asertivitu i ochotu spolupracovat. Jeho nepopiratelnou výhodou je, že z drobných a malicherných neshod nikdy neuděláte třetí světovou válku. Háček je ale v tom, že ty opravdu důležité nevyřešené problémy se začnou pomalu kupit pod kobercem. A jakmile je ta hromada příliš velká, vytvoří mezi vámi a vaším okolím propast plnou dlouhodobé frustrace.

2. Když musíte vyhrát: Soutěživý styl 

Tento přístup nastupuje na scénu ve chvíli, kdy si člověk tvrdě stojí za svým, klidně o něco zvýší hlas a argumenty toho druhého tak trochu smete ze stolu. Je to styl maximálně asertivní a minimálně kooperativní. V praxi to znamená, že se sice velmi rychle doberete k nějakému rozhodnutí, což se občas hodí, ale váš protějšek z toho pravděpodobně vyjde s pocitem, že ho naprosto přehlížíte. Pokud je toto vaše oblíbená taktika, dejte si pozor na to, abyste za sebou nenechávali spoušť v podobě zahořklých partnerů a přátel.

3. Pro klid v rodině: Přizpůsobivý styl

V každé partě nebo vztahu se najde člověk, který nakonec raději ustoupí, jen aby zachoval mír, a to i za cenu toho, že naprosto zašlape do země své vlastní potřeby. Je to velmi vstřícný, ale naprosto neasertivní způsob řešení problémů. Ačkoliv to v danou chvíli skvěle zafunguje jako hasičák na napjaté emoce a ukazuje to, jak moc vám na vztahu záleží, pro vás samotné to není žádná výhra. Pokud neustále obětujete svůj vlastní hlas, dříve nebo později vás dožene obrovský pocit křivdy.

4. Něco za něco: Kompromisní styl 

Tohle je ta slavná zlatá střední cesta. Nastává ve chvíli, kdy oba tak trochu slevíte ze svých nároků, abyste se potkali někde napůl cesty. Je to styl přiměřeně asertivní i kooperativní. Je to férové, relativně rychlé a vcelku praktické. Odborníci ale upozorňují na jedno úskalí – protože se oba musíte něčeho vzdát, ani jeden z vás neodchází z debaty stoprocentně nadšený a hlubší příčiny vašeho sporu mohou zůstat hezky potichu doutnat pod povrchem.

5. Hledání dokonalé rovnováhy: Spolupracující styl 

V učebnicích psychologie je tohle absolutní svatý grál konfliktů. Vysoce asertivní a zároveň vysoce kooperativní přístup znamená, že oba vyložíte karty na stůl, vyslechnete se a společně vymyslíte řešení, ze kterého budete mít oba upřímnou radost. Vytváří to obrovskou důvěru a blízkost. Nalijme si ale čistého vína – vyžaduje to spoustu času, svatou trpělivost a horu emoční energie. A to jsou přesně ty věci, které se ve chvíli, kdy vám z uší stoupá pára vzteky, hledají opravdu dost těžko.

Jak v sobě číst aneb Poznejte svůj styl

Pochopit, jaký styl je vám nejbližší, je jako získat tajný cheat kód k vašim vlastním vztahům. Teprve když si uvědomíte, že máte tendenci lidi nechtěně válcovat, nebo že naopak při prvním problému vyklízíte pozice, můžete s tím začít něco dělat. Skvělým pomocníkem je v tomto ohledu obyčejný deník, kam si můžete zapisovat své pocity po každé vyhrocenější debatě. Ještě lepší je rozebrat své obvyklé reakce s terapeutem, který vám nastaví zrcadlo bez jakéhokoliv posuzování. Pomůže vám zjistit, jestli náhodou nejednáte pod vlivem strachu z odmítnutí, který vás nutí na partnera v hádkách nezdravě tlačit.

Co když oba bojujete jinak?

Může vůbec fungovat vztah, kde jeden chce všechno vyřešit hned teď a druhý potřebuje utéct do vedlejší místnosti? Odpověď zní: ano, ale dá to práci. Často se stává, že se sejdou lidé s úplně odlišným přístupem, a pak se jeden cítí jako lovec, zatímco ten druhý jako štvaná zvěř. Základem je nebrat si chování toho druhého osobně, ale vidět v něm právě jen onen rozdílný styl. Pokud se sejdou dva naprosté protiklady, musí se naučit ohýbat svá vlastní pravidla. Ten, kdo utíká, by měl najít sílu zůstat v konverzaci alespoň tak dlouho, aby ukázal, že mu na tom druhém záleží. A ten, kdo chce pálit ostrými hned, se musí naučit dát partnerovi prostor k nadechnutí.

Jak se hádat chytřeji a elegantněji

Zlepšit své dovednosti v řešení konfliktů neznamená, že se ze dne na den přestanete úplně hádat. Jde o to, abyste se hádali konstruktivně. V první řadě je nutné naprosto změnit to, co od hádky očekáváte. Cílem by nikdy nemělo být vítězství, ale vzájemné pochopení. Jakmile zmizí tlak na to, abyste za každou cenu měli pravdu, celá situace se okamžitě uvolní. A pak je tu to nejtěžší, ale zdaleka nejúčinnější pravidlo, na kterém se shodne snad každý párový terapeut – umění pauzy. Naučte se těsně před tím, než vypustíte z pusy nějakou útočnou obranu, na vteřinu zastavit. Všimněte si svých emocí, pořádně se nadechněte a až pak zareagujte. Zpomalení je totiž ten nejlepší hasicí přístroj na světě.