Svět podle Lucie

Já i vy máme díky četbě Elle vztahovou teorii v malíčku. Známe dokonale pravidla hry, kterou spolu ženy a muži od nepaměti hrají. Víme, že telefon se zvedá až po pátém zvonění, na schůzky se chodí minimálně o pět minut později, a když nás snad muž našeho srdce nestihne pozvat na rande do středy, musíme mu s lítostí oznámit, že tenhle týden máme bohužel všechny termíny beznadějně, ale skutečně beznadějně obsazené. Všechny víme, že čas od času se musíme tvářit ­záhadně, možná až trochu odtažitě, občas přijít domů neplánovaně až k ránu a druhý den mu vyhýbavě, se sklopenýma očima a bez podrobností suše oznámit, že jsme přece byly s kamarádkami tancovat. K něčemu se vám ale musím přiznat. Teď to opravdu nezvládám. Většinu pravidel ignoruju nebo si při jejich dodržování připadám mírně křečovitě. Nedodržuju žádnou taktiku, nevytvářím strategie. A bojím se, jak tohle asi skončí?

Oslintaný a sbalený
Začalo to už naším sblížením. Dva roky jsem se striktně držela mantry: „Neoslovujte muže jako první. Jak jinak byste věděla, že jste ho opravdu upoutala a že se s vámi nebaví jenom ze slušnosti?“

Osmělila jsem se až během nedávného lyžařského zájezdu uprostřed noční jízdy autobusem. Přisedla jsem si k němu na uvolněné sedadlo a smyslným hlasem jsem mu položila rafinovanou otázku: „Těšíš se na lyžování?“ Vzápětí jsem mu usnula na klíně a kompletně mu oslintala kalhoty. A nejenom to. Dva dny poté jsem si k němu domů přinesla fén, čtyři dny poté si v šuplíku s jeho spodním prádlem vyhradila pravý roh pro kalhotky a levý roh pro ponožky a šest dní poté jsem dostala přidělenou poličku v koupelně. „Já jsem nic nedělal, a najednou to bylo,“ líčí výstižně můj partner svým přátelům překotný začátek našeho vztahu. Flákám taky další pravidla. Například to, které zní: „Nevolejte mužům jako první. Když on zavolá vám, nemluvte s ním víc než deset minut. Vlídné, ale nekompromisní ukončení hovoru vám v jeho očích dodá jistou auru tajemna.“ Služba výpis hovorů na mém mobilním telefonu mě usvědčuje z toho, že v tomhle kole neboduju: v počtu hovorů prohrávám za poslední tři dny sedm ku pěti a o jejich délce ani nemluvě. Tady jsou poslední tři: 16:41, 11:44, 28:24.

Odtažitá a nedostupná
Minulý týden jsem si řekla, že je na čase hrát odtažitou a nedostupnou přesně po­dle pravidla ,Buďte záhadná‘, a prohlásila, že bych ráda zase jeden večer strávila sama ve svém bytě. Myslím, že jsem se tvářila dostatečně záhadně, slovní projev jsem omezila na minimum, fyzický kontakt s obtížemi taky, sbalila jsem fén, z koupelnové poličky dramaticky vybrala pár nezbytností a odvážně si odjela užívat vytoužené samoty.

Po hodině nervózního přecházení po bytě a tisíci kontrolních pohledech na displej telefonu, jestli je skutečně nabitý a má signál, jsem pochopila, že to asi nedokážu. Po další hodině jsem zjistila, že zaujatě sleduji akční film Aljaška v plamenech a nervózně si zapaluju jednu od druhé. Třetí hodinu jsem strávila čtením sportovní rubriky ve tři dny starých novinách. Čtvrtou hodinu jsem věnovala tvoření nenápadné, odtažité a nedostupné esem­esky. Po nekonečné řadě variant jsem zvolila neutrální: „Jak se mas?“ Pochopil. Okamžitě. „OK. Nemam se pro tebe zastavit?“ Vrhla jsem se do koupelny, dala si sprchu, vyčistila zuby, sbalila fén a pár koupelnových nezbytností a napsala: „Klidne. Jak chces:-).“

Happy end?
A teď se ptám: Kam mě tohle lehkomyslné porušování pravidel dovede? Stanu se pro něj všední, nezajímavou, nudnou a za pár dní bude svým kamarádům o našem rozchodu říkat: „Já nic nedělal, a najednou to nebylo“?

Opustí mě kvůli holce, kterou oslovil sám, která mu nekompromisně končí telefony a nikdy sama nezavolá, a když se jí neozve do středy, je až do konce týdne beznadějně zadaná? Jsem unavená z hraní her, vymýšlení taktik a strategií. Nechci čekat na páté zazvonění, když toužím telefon zvednout hned. Nechci nuceně trávit večery nervózním přecházením po bytě, když chci být u něj pod peřinou. Nechci dělat nezamilovanou, když jsem v tom až po uši. Pustila jsem se do vysoké hry. Můj muž se zatím usmívá. Ale co já vím, jestli to není jenom ze slušnosti.