Alexandra zrovna dokončovala krátký referát, když jí třikrát hlasitě pípnul mobil v kabelce. Několik kolegů a kolegyň se na ni významně podívalo – k nepsaným pravidlům patřilo telefon před každou poradou vypnout –, ale to teď Alexandře vůbec nevadilo. Zachvěla se, poněkud nejistým hlasem ze sebe vypravila předem připravenou závěrečnou větu a zas se posadila na místo.
Určitě dobře znáte věty, které okoření každý partnerský život: „Tys tam dala něco, co barví“, „Vezmi to, to bude tvoje matka“ nebo „Proboha, pusť mě k tomu, budu řídit!“ Za pozornost ale stojí i to, co říkáme svými gesty.
V létě po svém rozvodu se moje sestra se dvěma kamarádkami, nacházejícími se ve stejně těžké citové krizi, vypravila na dovolenou na malý řecký ostrov.