1. Sluníčkářka Petra Nesvačilová
Ve čtvrtek ELLE Decoration rozdával ceny EDIDA za design. Skloňovaly se jména jako Kladošová, Jiroutek, Koldová, Vrtiška, Novák, Žák a mnoho dalších. Já jsem byl nadšený z moderátorky Petry Nesvačilové. Ano té z filmu Pusinky, té, co rozjížděla legendární Rabování, té, co teď hraje v Ungeltu a té, na které jsem nedávno seděl ve Studiu DVA. Petra se chopila pro ni dost netradiční role moderátorky a přes pár technických karambolů to zvládla ve “sluníčkovatém” módu jako ze hry Bond/Médea (Studio DVA). Byla skvělá, optimistická a tak nějak nevtíravě vtipná a uměla si udělat legraci i ze sebe. A to já oceňuji asi ze všeho nejvíc, protože to jen tak někdo neumí.A seznámil jsem se tam s Honzou Plecháčem. Ten sice tentokrát nic nevyhrál, ale zase se může chlubit jednou velkou soukromou novinkou.
2. Širé lány nejen v Iowě
V pátek večer jsem se probojoval do kina Světozor do velkého sálu, kde hráli třemi Oscary oceněný film Zelená kniha. Nějak jsem byl po celém týdnu unaven a čekal jsem, že si zalezu pod sedačky a budu v klidu klimbat, ale Viggo Mortensen a Mahershala Ali mě neúprosně zatáhli do příběhu. Pokud milujete road movie, netypická přátelství, dobře odvyprávěný biják a chcete rozluštit, jak je možné, že Mahershala tak skvěle hraje na piano, a dokonce ten záběr není sestříhaný, tak vám doporučuji rezervovat si lístky. Nebudu prozrazovat, co znamená název Zelená kniha, to mi pak napište a podělíme se o zážitek. Je to film o bělochovi, který dělá řidiče černošskému pianistovi v 60. letech v Americe. Celý film jsem se kochal chemií, kterou předvádí Viggo a Mahershala. Ta je až magická. Ali předvádí klidné herectví, jeho každé minimalistické gesto se vám zapisuje do paměti, oproti tomu Viggo je živočišný a expresivní, ale vzájemně si nechávají prostor a nepřehrávají se. I díky tomu jsou jejich filmové postavy uvěřitelné a nezapomenutelné. A ještě k těm Oscarům: Mahershala získal za tuhle roli svou druhou sošku, a to hned rok po prvním Oscarovi, jehož má za film Moonlight. Takový zásek se před ním povedl jen pánům hercům - Marlonu Brandovi, Genu Hackmanovi, Dustinu Hoffmanovi a Jacku Nicholsonovi.
Vím, že to už není možné, ale bylo by boží, kdyby si tahle posvěcená pětka sedla na baru na drink a pokecala si jako jejich filmové postavy.
3. Romantika podle Rebel Wilson
Jste-li fandové romantických komedií, pokračujte ve čtení. Pokud ne, tak tyhle řádky raději přeskočte. Film už teď najdete na Netflixu a jmenuje se Isn’t It Romantic. Hlavní roli si střihla australská komička Rebel Wilson. Rebel hraje Natalii, architektu garáží, kterou její kolegové, sousedi i další náhodní známí jen šikanují a využívají. Natalii už jako malé holčičce vtloukala do hlavy její cynická teta, že romantika neexistuje a že rozhodně není Julia Roberts a že “happy ends” jsou pouze výplodem zamilovaných komedií. A jsme u toho. Jestli si stejně jako já pro zlepšení nálady doma pouštíte filmy jako Lady a Tramp, Marley a já, Láska přes internet, Láska na inzerát, Proč kočka není pes, Něco na té Mary je nebo Začátky, tak prostě musíte poznat každý vtípek, každou hlášku, každé slow motions a každý outfit v tomhle filmu. A rozhodně si nenechte ujít svlékací scénu mladšího a hezčího bráchy Chrise Hemswortha, Liama.
4. Jak jsem se málem naučil létat
POZOR! Během této akce nebylo nikomu fyzicky ani psychicky ublíženo! A rozhodně ne mně. Ale doporučuji tento "narozeninový" trik doma nezkoušet.
Neteř mé kamarádky slavila 18. narozeniny. V sobotu ráno jsme vyrazili na nákupy balónků. Osmnáct bílých, jedno velké červené srdce, jedna ohromná jednička, jedna superkulaťoučká osmička a jednorožec. Do auta se nám to moc nevešlo a tak jsem raději seděl na klíně u řidiče a pozoroval, jestli náhodou nepotkáme policajty. Ve zpětném zrcátku se nám odrážela jen napěchovaná balónková skrumáž. Naštěstí jsme cestu přežili. Ve zdraví se nám podařilo vyndat z auta i celou tu nádheru. A teď přichází to POZOR! Před vstupem na oslavu kamarádku napadlo, že bych balónky mohl Vandě předat já. Balónky mi ani nestačila zavázat za obojek a já se tak strašně lekl, že ulítnu, že do mě vjel ámok a rozeběhl jsem se jako nekontrolovaná střela po zahradě a proběhl jsme každým keříkem, každou tújí, až jsem úspěšně všechny ty balónky setřásl...
Takže první bostonské pravidlo zní: balónky, prosím, NE!
