1. Husa jako od Rettigové
V úterý byl velký den, na focení se objednala pečená husa z restaurace U Veverků v Dejvicích. Řeknu vám, to bylo žrádlo. Nic tak dobrého jsem ve svém „rozmanitém“ jídelníčku ještě neměl. Normálně mám k snídani, obědu i večeri granule. Moje kamarádka se mi to snaží sem tam obohatit kusem šunky, tuňáka nebo lososa, ať mi na ni nikdo nezavolá psí sociálku. Ale husa? To bylo megažrádlo. Naštěstí nemám žádnou potravinovou intoleranci. To, že jsme na place měli i modelku Maggie z Jižní Karolíny, šperky Dior a hedvábné šatičky Red Valentino, jsem pozoroval jen v druhém zorném poli. V tom prvním trůnila křupavoučká husička. Áaaaach, to jsem byl v sedmém nebi.
2. Nejvíc sexy muž planety
Víte, kdo je nejvíc sexy chlápkem planety za rok 2018 podle časopisu People? Dám vám několik málo indicií. Hraje rozervaného detektiva v britském seriálu Luther. Je tmavší pleti. V mládí a vlastně i dnes se sem tam živí jako DJ. Je jedním z žhavých kandidátů na nového Bonda. Ou jééé. Hrál s Kate Winslet v romantickém kasovním trháku Hora mezi námi (všimněte si mého kolegy jménem PES, jak mu pomalu, ale uspěšně leze do zelí). Je to herec Idris Elba. Právě teď natáčí páté pokračování kriminálky Luther. Včera jsme s kamarádkou dokoukali první sérii. Ona to rozkoukala kvůli mě znovu. Já jsem se totiž do tohohle hrdiny zakoukal. Řeší jeden případ za druhým, hnusáci díky němu končí v lochu. A sám se sebou má taky dost problémy, rozešel se ženou, kamarád policajt hraje se zločinem dvojí hru a Luther má slabost pro doktorku psychopatku. Pomsta, vyrovnávání účtů a zub za zub jsou jeho pohonnými kapalinami. Luther je vedle Cattaniho a Schimanského tím nejrozervanějším detektivem EVER. Mám rád tvrdý chlapy!
3. Faux pas, nebo statement?
Britská herečka Emma Thompson, která ve filmu Láska nebeská rozplakala nejen divačky, ale i diváky, získala titul dáma komandér britského impéria. Emma byla do rytířského stavu povýšena ve společnosti manžela Grega Wise a dcery a syna prince Williama. Na sobě měla tmavěmodrý kostým a kecky s tkaničkami Stan Smith. Když Emmě přišel dopis s dotazem, zdali jmenování převezme, prý zapochybovala: „Mohla jsem si vybrat, jestli to přijmu, či odmítnu. Samozřejmě, že říši už nemáme a díkybohu za to. Bylo to strašidelné, koloniální a rasistické uskupení. Ale nakonec jsem si řekla, že to bude určitě krásná medaile a tuhle poctu jsem přijala.“ Emma svou „teniskovou“ emancipovanost dala najevo již v minulosti. Podobné vystoupení si odbyla již v roce 2014. Tehdy prohlásila: „Sundala jsem si podpatky, jsem feministka. K čemu jsou? Je to bolestivé a nevidím žádný význam, aby ženy musely nosit vysoké podpatky do společnoti.“ V témže roce na Zlatých glóbech si svoje designové Louboutinky nesla v jedné ruce a v druhé skleničku martini. A s vtipem sobě vlastním jen prohodila: „Ta červená podrážka je moje krev.“ Já chci jen říct, že podpatky naštěstí nosit nemusím. Ale tahle Velitelka je mi sympatická, na procházku do Stromovky by mě mohla vzít. A asi by chodila i rychle, v těch svých adidaskách.
4. Zlatá rybka
Tento týden jsme fotili dva byty do nového čísla ELLE Decoration. V tom prvním má majitel doma taky čtyřnoháka a ten druhý byt byl roztomile maličký, ale zařízený s velkým vkusem. Zatím vám neprozradím, koho jsou, to se dozvíte na konci listopadu. A pak jsme v pátek dofocovali průhledně křištálové věcičky. Hádejte, kdo si zahrál při tomhle focení hlavní roli? Zlaté rybičky. Bylo to velké přemlouvaní, hlavně jsem musel trénovat svůj vnitřní hlas, který mi napovídal: „Sežer je, no tak sežer je!“ Ale nakonec nebylo žádné rybce ublíženo. Jednu si vzal domů do svého akvárka fotograf, no a ta druhá s námi žije Nad královskou oboru. Je asi štěstí, že neumím létat. To by pak byl mazec.
5. Rezervace pro Karla
Jsem čtyřnožka, jak se sluší a patří. Moje rasa je jasná. Moje zabarvení pleti je černé, bílé a žíhované. Pokaždé, když se zastavím v pražské kavárně Cafe Cafe, je tam velký frmol. Někdy se fronta v čekání na místo táhne až ven skrz červený sametový závěs. A pokud si počkáte, tak to stojí za to. Za svůj zatím krátký život jsem byl v Cafe Cafe několikrát, vždycky tam pro mě mají kousek šunky, misku s vodou, a když není v restauraci nerváno, tak se můžu i procházet po place. Když tam ale nevědí, kam dřív skočit, tak raději sedím pod stolem, aby o mě náhodou některý z číšníků nezakopl – Petr, Radim, Ondřej nebo snad Honza. Takže bych rád za svou rasu poděkoval majiteli Richardovi za jeho služby a poslal mu vzkaz, že tam v neděli asi přijdu na kus žvance.
