ELLE Gentle Talk: Pánevní dno jako lapač stresu

Říká se, že v pánvi uchováváme traumata. Existuje spojitost mezi psychikou a pánevním dnem?

To je pravda. Náš mozek má centrum emocí – limbický systém. A my víme, že tohle centrum mozku je provázané se svalovými skupinami právě v oblasti pánve, ale i třeba ramen, žvýkacích svalů. Tyto oblasti svalů na těle více reagují na psychické napětí a psychické rozpoložení.

Člověk to na sobě docela jednoduše může poznat i tak, že máme tendenci, když se bojíme nebo máme stres, zatnout hýždě k sobě, nebo se schoulit v ramenou. Lidé na sobě mají často vypozorováno, že když řeší nepříjemnou situaci, tisknou zuby k sobě a pak mají zvýšené napětí v oblasti čelistního kloubu. Jsou to hluboké svalové skupiny, u kterých je evolučně dáno, že více reagují na stres. Někdo to přirovnává k tomu, jak se chovají zvířata – když se bojí nebo jsou v náročné situaci, stáhnou ocas. My sice ocas nemáme, ale máme kostrč, a právě kolem ní může být zvýšené napětí.

Jaké je pojítko mezi menstruačním cyklem a pánevním dnem?

Naše kostěná pánev a tamní svalovina tvoří vlastně takový domeček pro vnitřní orgány. Tyto pánevní orgány se tam ale nevznáší ve vzduchoprázdnu, mají různé vazivové závěsy a všechno je to navzájem propojené. Je to taková soustava tkání a svalů.

Když jsme dlouhodobě ve stresu a svaly pánevního dna jsou ve vyšším napětí, stane se to, že se tu a tam lehce utlačí nějaká céva, která zásobuje vnitřní orgán, nebo se utlačí nerv. V důsledku toho se tam sníží citlivost. Najednou to, co mozek neúplně dobře vnímá a cítí, nemůže dobře fungovat. Tím pádem se může ovlivnit i hormonální fungování vaječníků, průchodnost vejcovodů a podobně. To, v jakém stavu je naše svalovina, klouby a celý pohybový aparát, ovlivňuje i funkci vnitřních orgánů. Odborně tomu říkáme viscero-vertebrální vztahy. Je to začarovaný kruh: když orgán nefunguje dobře, zvýší se napětí ve svalu, a když se zvýší napětí ve svalu, orgán zase nefunguje tak dobře. Přes pohybový aparát tedy umíme ovlivnit funkci vnitřních orgánů.

Předpokládám, že i bolestivá menstruace může být z velké části způsobená tím, že máme tyto svaly v křeči?

Taky. Je důležité říct, že pokud mladou (ale i starší) ženu bolí menstruace, není to normální stav. Často se říká, že je normální, že menstruace bolí, ale dnes už víme, že to tak úplně není a je vždycky na místě pátrat proč. Příčin může být několik. Může to být gynekologické onemocnění, a proto je důležité o tom mluvit s ošetřujícím gynekologem. Ten zkontroluje, jestli tam není myom, cysty na vaječnících, nebo třeba endometrióza. To je primární příčina. Ale i tak se dají manuální terapií a cvičením zmírnit symptomy – to, že to každý měsíc tak moc bolí.

Druhá část případů jsou ženy, které jsou po gynekologické stránce zdravé, a přesto mají bolestivou menstruaci. Tady to může být čistě napětím v pánvi. Důležité je se ptát na minulost, například jestli neproběhly nějaké pády na kostrč. Nemyslím běžné dětské pády, ale ty tvrdé – na snowboardu nebo na náledí, kdy vás to pak bolelo tak, že jste čtyři dny nemohla sedět. Na takto velké trauma pánev zareaguje zvýšeným napětím, které když se neošetří, může přetrvávat a ovlivnit průběh menstruace.

Jak je to se sexem a s libidem? Jaký je tam vztah s pánevním dnem?

Úplně stejný princip. To, jestli máme chuť na sex, je do velké míry dáno hormonálním fungováním. Pokud jsme v nerovnováze, máme třeba vysokou hladinu stresu a stresových hormonů, tak to potlačuje všechny další funkce spojené se sexualitou. Hormony, které by normálně způsobovaly touhu a naladění na intimní kontakt, se nedostanou ke slovu.

Zároveň platí, že i když hormonální stránka funguje dobře, můžeme mít v důsledku různých věcí zvýšené napětí ve svalstvu pánevního dna a sekundárně i v pochvě. Sex pak může být bolestivý. Tohle se často řeší v kombinaci s psychoterapií, ale dá se to dost dobře ovlivnit i tím, že se pracuje na napětí v pánvi.

S čím za vámi ženy nejčastěji chodí?

Hodně chodí těhotné pacientky. O těhotenství se už docela dobře edukuje v tom smyslu, že by se ženy měly hýbat bez bolesti, chystat se na porod a být fit. Těhotné ženy jsou specifická skupina, protože jsou ochotné si na sebe udělat čas – vědí, že to dělají i pro miminko. Ženy jinak mají tendenci péči o sebe odsouvat a bagatelizovat potíže. Často jsou to prvorodičky, chodí s bolestmi zad, kyčlí, nebo i preventivně, protože slyšely o diastáze břišních svalů a chtějí být v pohodě.

Pak chodí ženy s bolestivou menstruací, ženy, které se snaží otěhotnět, podstupují IVF a chtějí podpořit své zdraví. Dále ženy s gynekologickými obtížemi (endometrióza, po operacích) a velmi často s únikem moči. To se může týkat relativně mladých žen po porodech, ale i žen v menopauze. Ženy po porodu také chodí na kontroly s poporodním poraněním, nástřihem hráze nebo po císařském řezu. Nejsou výjimkou ani náctileté dívky – pokud je totiž menstruace od začátku velmi bolestivá, je určitě na místě to řešit a nenechat se odbýt jen předepsáním antikoncepce.

Jak probíhá samotné vyšetření?

Rozhodně není potřeba se ničeho bát. Stále je to fyzioterapie, takže nás vždycky zajímá celý komplex pohybového aparátu – jak fungují chodidla, jak člověk rotuje v páteři a podobně. Dělá se obecné vyšetření. Potom jdeme lokálně podle toho, co se ženou řešíme. Koukáme třeba na jizvu po císaři nebo po porodu na hrázi.

Následně se můžeme domluvit i na interním vyšetření, protože přes něj můžeme opravdu dosáhnout na svalovinu pánevního dna. Přece jen to není jen jeden sval jako biceps. Máme různé vrstvy orientované zprava doleva, zepředu dozadu... My díky vyšetření dokážeme vstupem do pochvy nahmatat různě v hloubce přesný stav svaloviny – napětí, jestli je sval tuhý, bolestivý na pohmat, a jestli ho žena vůbec dokáže aktivovat a jakou má sílu a výdrž. Cíleně si vyšetříme, co se v pánvi děje. Je to úplně stejné, jako bychom prohmatávali ten biceps, akorát se tam potřebujeme dostat buď přes pochvu, nebo přes konečník. Tohle se většinou nedělá na první návštěvě, ale až na druhé či třetí, kdy si vše vysvětlíme. Pokud to žena nechce, dělat se to nemusí, byť to pak nelze zhodnotit tak efektivně. Většina žen s tím ale počítá. Není to nic nepříjemného, vždycky říkáme, že kontrola na gynekologii nebo u zubaře je mnohem horší. Dělá se to velice diskrétně.

Jaký je největší mýtus o pánevním dnu?

Že ho máme všichni posilovat. Je to svalovina jako každá jiná. Zase se vrátím k bicepsu: já ho taky nepotřebuji jen silný a zaťatý. Potřebuji ho umět protáhnout a potřebuji, aby se uměl zrelaxovat, když ruku nepoužívám. Kdyby byl pořád zatnutý, omezuje mě to v pohybu a sval se vyčerpá. Stejné je to v pánvi. Když je ta svalovina pořád v napětí, tak vlastně neplní svou funkci správně a zaděláváme si na další problémy. Když je ta svalovina pořád v napětí – ať už vlivem stresu, sedavého zaměstnání, nebo třeba po různých gynekologických operacích – tak nám nedělá dobrou oporu pro pánevní orgány. Omezuje to pohyblivost v kyčlích a bedrech a potýkáme se s dalšími bolestmi. Takže pánevní dno bychom určitě měli umět aktivovat a mělo by být dostatečně silné, ale měli bychom ho umět taky zrelaxovat a protáhnout. To je ta první věc.

Pak je tu další častý mýtus, že se fyzioterapie pánevního dna týká jenom žen po porodu. Nebo že se pánevní dno může, v uvozovkách, „rozbít“ jenom u žen, které rodily vaginálně. Ale to taky není pravda. Už jsme mluvily o mladých ženách, které hodně sportují – ty mohou mít taky

potíže. A velmi opomíjenou skupinou jsou starší ženy nebo ženy v menopauze. Těch se to samozřejmě týká také, kondice pánevního dna u nich udělá opravdu hodně.

Kdybyste měla ženám předat jednu hlavní myšlenku ohledně pánevního dna, co byste si přála, aby si odnesly?

Přála bych si, aby ženy napříč věkovým spektrem o svém pánevním dnu vůbec věděly. Aby ho uměly cítit, vnímat a poznaly, kdy ho mají zatnuté a kdy povolené. Aby to zkrátka braly jako přirozenou součást ženského zdraví a své vitality. Je strašně důležité být v kontaktu s touto částí svého těla. Když se třeba ocitnete ve stresové situaci v práci, je skvělé umět si všimnout: Aha, vlastně teď zatínám pánevní dno. Jasně, jsem ve stresu. Když si to uvědomíte, můžete se vědomě uklidnit, nadechnout, vydechnout, to napětí uvolnit, a bude vám rázem fyzicky líp. Moc bych si zkrátka přála, abychom o těchto věcech víc věděli, aby to nebylo takové tabu a aby se péče o tuhle část ženského těla stala ve společnosti naprosto normalizovanou záležitostí, a ne jen výsadou nějaké úzké sociální bubliny.