ELLE Movie List X Elizaveta Maximová: Filmy, které vás hodí do zenu

Je to ve hvězdách

Dokumentární komedie Petera Kerekese sleduje neapolskou „astro-travel“ poradkyni Lucianu, která klientům přesným výběrem narozeninové destinace slibuje změnit osud. Ze zchátralého zámku uprostřed kukuřičných polí vytváří kosmické itineráře a se sympatickou něhou i ironií odhaluje, jak moc toužíme po rychlém receptu na štěstí a naplnění – byť by šlo jen o přelud v mapě hvězd. „Tvroba Petera Kerekese, slovenského dokumentaristy a režiséra, mě nesmírně baví a těším se na každý jeho nový film," doporučuje Elizaveta Maximová. 

Rozmarné léto

V ospalých říčních lázních se den co den schází trojice postarších bonvivánů – lázeňský Důra, abbé Roch a major Hugo – aby vedli moudré i marné řeči o životě. Klidné tempo naruší příjezd potulného kouzelníka Arnoštka a jeho okouzlující společnice, která v mužích probudí dávno zapomenuté touhy. Nadčasová poetická komedie Jiřího Menzela podle Vančurovy předlohy je něžnou oslavou slov, vínka a touhy po kráse i v pokročilém věku.

Světýlka

Šestiletá Amálka se budí do zahálčivého prázdninového dne. Zahrada voní jablky, kocour se protahuje na sluníčku, rodiče i prarodiče mají čas. Jenže do zdánlivé idyly se pomalu vplíží nepokoj: tóny hádky z pootevřených dveří, mlčení, které najednou tíží víc než obvykle. Režisérka Beata Parkanová skládá z úlomků jediného letního dne komorní drama o chvíli, kdy dítě poprvé zjistí, že samota se neptá na věk. 

Sestry z kouřové sauny

Estonská režisérka Anna Hints bere kameru do potemnělé „kouřové sauny“ ukryté v lesích Võrumaa, kde se pára míchá s vyprávěním a tělo se stává kronikou všeho nevyřčeného. Ženy tu v něžně syrových obrazech odkládají ostych spolu s ručníky, sdílejí porodní bolesti, traumata i trapasy, a mezi oblaky kouře hledají samu definici očisty. Hints skládá dokumentárně-rituální triptych: pocta tradici zapsané na seznam UNESCO, portrét důvěrného ženského spolku a zároveň politické gesto.

Paterson

Paterson řídí autobus v městečku Paterson a píše básně. Každý den se podobá tomu předchozímu – ranní rutina, fragmenty hovorů cestujících, notýsek, kam tiše zapisuje verše, procházka se psem, jedno pivo v baru. Vedle něj žije Laura, spontánní a tvůrčí, každé ráno jiná, nadšená pro nové nápady. Jejich protiklady se nevylučují, doplňují se a tiše podporují. Jim Jarmusch natočil poetický hold rytmu obyčejnosti. Minimalistický portrét jednoho týdne v životě řidiče, který sice nemění svět, ale vnímá ho jinak než většina. 

Dokonalé dny

Uklízeč veřejných toalet v Tokiu nachází v tichém rituálu knih, rockových kazet a analogového fotoaparátu každodenní zen. Když do jeho pečlivě poskládaného světa proniknou nečekaná setkání, vycházejí na povrch dávné vzpomínky. Film s odzbrojující něhou připomíná, že krása se skrývá v těch nejmenších gestech. „Já osobně řadím Dokonalé dny do kategorie filmů "slepičí vývar pro duši" - dokáže vás vnitřně zahřát, pohladit i rozněžnit," říká Elizaveta. Kódži Jakušo za minimalisticky odzbrojující výkon právem získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon. 

Fremont

Dunia kdysi uprchla z Afghánistánu, teď žije sama v americkém Fremontu a skládá papírky do koláčků štěstí. Její dny jsou tiché, všední – rána se sousedy, práce v továrně, noci beze spánku. Přesto v ní něco zůstává nevyřčené. Jednoho dne sepíše vzkaz, který místo generické fráze ukryje do jednoho z koláčků a nenápadně tak pošle do světa vlastní touhu. Melancholická, ale jemně humorná černobílá komedie o tichém hledání místa ve světě i sebe sama. Režisér Babak Jalali si za film odnesl ocenění z Varů a právem. Jeho Fremont je subtilní, osobní a podprahově politický snímek, který místo výkřiků volí šeptání.

Agenti štěstí

V Bhútánu se štěstí neměří jen podle pocitu, ale i v terénu. Dva nově vyškolení "agenti štěstí" vyrážejí do odlehlých horských oblastí, aby dotazníky a tužkou v ruce zjistili, jak se lidem žije. Zaznamenávají, kolik koz kdo chová, jestli má ledničku a jak se cítil včera. Přitom sami sní o lásce, budoucnosti a o tom, co vlastně znamená být spokojený. Jemně absurdní a láskyplně natočený dokument o zemi, kde se hledání štěstí stalo vládní politikou i o lidech, kteří se tím štěstím mají zaobírat profesionálně.

Drive My Car

Když slavný herec a režisér Júsuke Kafuku přijíždí do Hirošimy nastudovat Čechovova Strýčka Váňu, přichází s ním i jeho rituál – každodenní jízdy červeným Saabem, během kterých se připravuje na zkoušky a přemítá o minulosti. Tentokrát se ale volantu musí vzdát. Festival mu přidělí mlčenlivou řidičku Misaki, a právě cesty s ní se postupně stanou katalyzátorem nečekaného sdílení a vnitřního posunu. Oba spojuje zkušenost ztráty, pocit viny i touha porozumět tomu, co zůstalo nevysloveno. Režisér Rjúsuke Hamaguči proměnil murakamiovskou předlohu v tříhodinový filmový koncert o bolesti, intimitě a síle slov. Drive My Car sbíral ocenění od Cannes a Zlatého glóbu po nominace na Oscara.

Katedrála

Na okraji Madridu vyrůstá monument, který neměl nikdy stát. V roce 1961 se Justo Gallego, bývalý mnich bez stavebního vzdělání, rozhodne postavit katedrálu. Bez plánů, bez povolení, jen s vírou a neuvěřitelnou vytrvalostí. Z cihel, které našel na skládce, a s pomocí několika málo dobrovolníků začne budovat chrám, který se během šedesáti let změní v architektonický zázrak a zároveň neoficiální památník lidské posedlosti, víry a síly přesvědčení.

Kolekci zen filmů, kterou jsme pro vás připravili ve spolupráci s KVIFF.TV, si můžete vychutnat zde.