Většina toho, co jsme o vás před třiceti lety napsali, stále platí. Nadčasový minimalismus, tvůrčí elán, odklon od sezonního charakteru oblečení i vaše dokonalá sehranost. Je však něco, co se opravdu změnilo?
Změnilo se všechno – a nic! Stále tu jsme, čelíme cyklickému charakteru módy a učíme se jedna od druhé i od odvětví jako takového. Tak jako před lety dbáme na materiály a odhalujeme nové kolekce čtyřikrát do roka, ale sezonnost jako takovou nadále popíráme.
Pomohly jste postavit pilíře současné české módy, která začínala vznikat právě v devadesátých letech minulého století. Jaké vlastně byly devadesátky na české módní scéně?
Devadesátky byly větší punk a tvůrčí svoboda. Měly jsme sotva po škole a chtěly jsme vytvářet něco, co tu nebylo. A ono to tu tehdy opravdu neexistovalo – nebylo tu čisté, minimalistické oblečení, a tak jsme si ho vytvořily. Chtěly jsme přijít s něčím, co bude snadno kombinovatelné a kvalitní.
Ženám nabízíte takový návod na denní uniformu. Byly jste zkrátka udržitelné dřív, než to bylo cool.
Ano, stavěly jsme na udržitelnosti dřív, než jsme ji uměli pojmenovat. Kapsulový šatník tehdy neexistoval, my zkrátka vytvářely módu, kterou samy chceme nosit. A děláme to tak dodnes.
Jak se vám v devadesátkách pracovalo?
Byl prostor pro pokus a omyl, učily jsme se podnikat a učíme se to dodnes. V dobrém slova smyslu – snažíme se neustále zlepšovat a posouvat. Tehdy značka měla síť odběratelů v Praze a v menších městech a tento způsob distribuce již neexistuje. Ještě chvíli po roce 2000 jsme pár odběratelů měly, ale vlivem nástupu doby obchodních center a vstupu velkých módních gigantů odběratelé postupně ukončovali svou činnost, až jsme se rozhodly na přelomu milénia k otevření obchodu vlastního. Teď máme obchody V Kolkovně a v Martinské v centru Prahy a lockdown nás také konečně donutil v roce 2020 spustit e-shop, čímž jsme se do regionů vlastně vrátily…
Jaká byla tehdy média?
Vztah s nimi byl otevřenější a komunikace jednodušší. Pořádaly jsme velké přehlídky za přítomnosti sponzorů, médií a široké veřejnosti. Je tomu dávno, jiná doba, řekněme, ale z těchto přehlídek jsme měly, řekněme, mediální pokrytí jasné, zatímco teď tomu tak není… Je to těžší zajisté i pro média ve vztahu čtenář – médium. Ani my si nekupujeme tolik časopisů jako dříve. Ale vnímáme důležitost tištěných médií… To nás například přimělo k tomu, abychom naše nové kolekce zhmotnily na papíře. Ke kolekcím vydáváme dvakrát do roka katalog. Je to takový závan doby minulé, ale naše zákaznice na to čekají.
Jak vlastně pracujete se zakázkou? Chodí za vámi ženy s požadavkem na vytvoření unikátního kusu oděvu?
Pracujeme především s úpravou střihů. Každá žena má jinou postavu, podívejte se jen na nás dvě. Jedné sluší něco, co druhé ne, a naopak. Klientkám tedy často upravujeme kousky na míru jejich postavě. V jejich řadách je mnoho těch, které nesplňují konfekční velikost. A tak šijeme šaty z kolekce například v menších či větších velikostech, než jsou v naší stálé nabídce k dostání.
Když se na vaše kolekce podívám, nemůžu si nevšimnout snadné kombinovatelnosti.
V našich kolekcích se prolínají elegantní prvky se sportovními a působí to, doufáme, velice přirozeně. Náš design je puristický, ale sem tam se nebráníme nějakému výstřelku. S tím jde ruku v ruce právě snadná kombinovatelnost.
K tomu mě napadá... V jednom z videí na svém Instagramu si děláte legraci z širokého repertoáru černých kusů oděvu, který nabízíte. Na otázku „Máte něco černého?“ odpovídáte “Něco černého tu snad najdeme,” a tazatelku zahrnete rolemi černých látek.
Ano, černá je pro nás stěžejní. I zkrátka jen proto, že usnadňuje rozhodování doma před zrcadlem. Chceme něco, co na sebe jen hodíme a máme. Dnešní doba není uzpůsobena tomu, abyste se dlouze připravovali před zrcadlem. Ale není to tak, že bychom se omezovaly jen na barevnost černá / bílá / béžová. Když se teď v ateliéru podíváte kolem sebe, najdete i zde barvy…
Zrovna mou pozornost upoutaly žluté šaty. Ty tu tak nějak vyčnívají, není tomu tak?
Ano, ty jsou zrovna na zakázku. Ale v každé kolekci najdete nějaký barevný kousek. Uvědomujeme si důležitost neutrálních barev, ale nechceme je diktovat tomu, kdo je v šatníku nechce.
Vaše značka vznikla dlouho před příchodem sociálních sítí. Jak hledáte cestu k mladší generaci? Právě skrze sítě?
Moc to s nimi neumíme, spíš si s nimi hrajeme a zkoušíme, co je zaujme. Sem tam na sítě umístíme nějaké video, kousek nové kolekce… Ale není to naše priorita. Máme to v lecčem těžší, samozřejmě se setkáváme s tím, že jsou tu zdaleka mladší značky s větším zásahem na sociálních sítích. Ale těch pár sledujících, které máme, patří mezi zainteresovanou skupinu lidí, a to je pro nás důležité. Proto také stále ještě komunikujeme na Facebooku.
Zřejmě se s vámi seznámí skrze mámin šatník?
Ano, v to věříme! Pamatuji si, jak jsem se kdysi v mámině šatníku poprvé seznámila s kabátem z dob první republiky. Ty střihy! Ty materiály! Bylo to něco úplně jiného. Dnes za námi chodí ženy, které mají kousky od nás i z našich úplných začátků… A často už je dědí právě jejich dcery.
Za dobu co jste na scéně se musel k nepoznání proměnit i dodavatelský řetězec. Není tomu tak?
Ano. Potýkáme se například s tím, že nějaký z dodavatelů zanikne. A tak musíme neustále hledat nové kontakty a navazovat nové spolupráce. Je to bohužel daň za to, že se stále snažíme zůstávat lokální. Znamená to dražší produkci a větší úsilí vynaložené na její chod. Zároveň máme problém s nalézáním nových švadlen. Jejich řemeslo stárne a mladé pracovní síly je málo.
Po tři dekády si držíte tvůrčí elán. Bude to tak už navěky?
Pořád nás to baví. Velkou výhodou je skutečnost, že jsme na všechno dvě. V různých fázích života jsme se podržely, v tom denním fungování je dobré například to, že jedna druhou táhneme. Naše návrhy se často prolínají – už si ani nepamatujeme autorství modelů. Vznikají skutečným tvůrčím dialogem, jedna z nás přijde s návrhem kabátu a druhá jej doplní o kapsy… A to nás pohání dál.
Zdroj: www.timoure.cz, autorský rozhovor
