Mladá návrhářka Iva Burkertová spolu se svým přítelem Milanem Formánkem vytvářejí nadějnou českou módní značku ODIVI. Její název je jednoduchý a všeříkající. Kolekce jsou zkrátka od Ivy. Na letošním ročníku Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu uvedla talentovaná designérka svou první ‚dospělou‘ řadu, v níž se mísí geometrické tvary s digitálním potiskem přírodních prvků. O ní, ale také o svém tvůrčím a osobním vývoji se rozpovídala pro ELLE.cz. A trochu se rozpovídal i Milan.
Podtitul vaší aktuální kolekce „Když na tebe sněží, neznamená, že jinde nekvetou,“ budí pocit, že se váže k motivu pivoněk, který je přítomný na výrazném počtu modelů. Proč jste si vybrala právě tyto květiny, a vlastně květiny vůbec? Tento typ potisků není pro vaši tvorbu zrovna typický.
Iva B.: Kolekce není přímo o pivoňkách, jsou spíše jakýmsi symbolem. Znázorňují to, že by se člověk měl podívat za vlastní hranice, na to, co se děje okolo. Pivoňka se váže k létu, kdy jsem na kolekci pracovala a snažila se ji nějakým způsobem přenést do zimy.
Milan F.: Slogan není natolik propojený s kytkami jako takovými, ale s tím, že jsme se chtěli vymanit ze zaběhlých klišé, která jsou pro dnešní mladé lidi historií. Jako například že zimní kolekce by měla být jen o kabátech a dlouhých kalhotách a sukních. Většina z nás na podzim někam cestuje, třeba do Asie nebo jinam za teplem. Proto jsou v kolekci i zimní plavky s dlouhým rukávem.
Vnímáte hranice i z osobního hlediska, nebo pouze z toho geografického, kde rozdělují státy? Snažíte se budoucím nositelkám vzkázat, že se nemají bát jít proti proudu a hledat štěstí někde jinde a jinak?
Iva B.: Určitě. Je v tom zahrnuta i určitá výzva k vykročení ze stereotypů, které dennodenně zažíváme, i poselství, že můžeme dělat cokoli, a tím překonat vlastní hranice. Jednoduše řečeno, že si můžeme uskutečnit sny, ať jsou jakékoli.
I část materiálů v kolekci je celkem neobyklá na to, že je určená na zimu. Bylo použití například transparentních látek dalším záměrem, jak se vymanit ze zajetých kolejí?
Iva B.: Přesně tak, já celkově ráda používám nesourodé materiály. Například kombinuji softshell nebo vlnu Merino, což jsou funkční materiály přítomné ve sportovních prodejnách, s vlnou, hedvábím nebo šifonem. Vznikají tak modely, které jsou použitelné napříč obdobími i prostředími. Šaty si pak třeba můžete vzít na pláž k moři, ale i do divadla.
Tím nejspíš narážíte na vaše „variabilní šaty“…
Iva B.: V jejich případě ten nápad přímo vygradoval. Sama jsem v nich dva týdny cestovala, ale byly i na udílení Slavíků jako večerní róba.
Vaše tvorba se za poslední dobu hodně vyvinula. Začínala jste streetwearem, pak následovaly tylové sukně, a dnes vás reprenzentují spíše ženské a elegantnější modely, které jste letos představila v rámci přehlídky na Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu. Považujete ji za zlomovou?
Iva B.: Nevnímám ji úplně jako zlom, ale spíš jako přirozený vývoj, který se netýká jen oděvu, ale i mého osobního života a toho, jak vnímám sebe samu a své okolí.
Vaše současné modely jste ale jak na přehlídce, tak na fotografiích lookbooku doplnila o kšiltovky. Tento sportovnější doplněk působil jako odkaz na vaše návrhářské začátky. Zastupoval vaše mladší, streetwearové ‚já‘?
Iva B.: Ano, ale těch odkazů bylo na přehlídce hned několik. Například používám částečně stejné materiály, jako když jsem se soustředila na streetwear. Používám třeba pořád teplákoviny, jen v sofistikovanějších střizích a jiných kontextech. Zároveň se ale dostávám do fáze, kdy se začínám vracet ke svým kořenům. Kšiltovky trochu poukazovaly na to, že už se nestydím za to, co jsem dělala dřív. Patří to ke mně, ačkoli se můj vývoj ubírá směrem k vyšší módě. A při přípravě nové kolekce ten pocit ještě zesílil.
Vy jste měla fázi, kdy jste se styděla za svou tvorbu?
Iva B.: Ano, hodně jsem bojovala, abych se vymanila z ‚tylovkářství‘. Dlouho mi trvalo se s tím vypořádat, ale dnes, když se ohlédnu zpátky, tak mě to začíná znovu bavit a přijde mi ten vývoj přirozený.
Všemi vašimi kolekcemi prostupuje ‚návrhářský minimalismus‘. Co vás vede k odmítání jakéhokoli zdobení?
Iva B.: Já jsem s návrhářstvím začala dřív, než jsem ho studovala, a proto jsem ke střihům, které používám, došla jako samouk. Můj postup tedy není úplně klasický. Nedělám si návrh, následně střih a pak oděv. Začínám často už se samotným materiálem. A vzhledem k tomu, že nemám ráda, když se jím plýtvá, tak mé modely vznikají z geometrických tvarů, se kterými si potom hraju. Vypozorovala jsem, že mě vlastně obtěžuje na ně cokoli přidávat. Postrádá to pro mě smysl, pokud přidaný prvek nemá funkční hodnotu.
Chodila jste na gymnázium, pro kariéru v módním designu jste se rozhodla tedy až později?
Iva B.: Chtěla jsem jít na školu s tímto zaměřením už po základní škole, ale rodiče mi to nedovolili. Báli se, že bych zvlčila. Musela bych totiž na školu někam do jiného města. Navíc jsem byla na základce takové to ‚chytré dítě‘ a jedničkář, takže gymnázium se jevilo jako jasná volba. Nakonec jsem ale ráda, že jsem nešla na žádnou střední oděvní, protože holky, co z ní vyšly, sice znají důkladně techniku, ale jsou vedeny tou jednou ‚správnou‘ cestou, a nemají pak odvahu tolik experimentovat. Po gymnáziu jsem nastoupila na Vyšší odbornou školu oděvního návrhářství, kterou jsme ale po roce a půl s Kristýnou Javůrkovou z Jakoby opustily. Měla jsem v té době už vlastní projekty, spolupracovala jsem s tanečníky nebo divadly, a škola mi neumožňovala se jim věnovat. A teď nedávno jsem získala bakalářský titul v oboru Multimedia a design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Když jste před pár roky začínala, tak vás asi nenapadlo, že okolo sebe budete mít v pětadvaceti letech tým lidí, který vám bude pomáhat ODIVI vytvářet. Největší posilou je pravděpodobně váš přítel Milan Formánek, jenž se stará o marketing značky. Jak spolu dokážete pracovat? Máte jasně rozdělené role, nebo se vaše pole působnosti prolínají?
Iva B.: Trochu si do toho mluvíme, ale nějakým způsobem jsme si teď všechno uspořádali tak, že si navzájem věříme. Já jsem měla dřív potřebu, protože ODIVI považuji tak trochu za své ‚dítě‘, vyjadřovat se ke každé prkotině a byla jsem přehnaně starostlivá. Ale na druhou stranu jsem ráda, když mi Milan poskytne zpětnou vazbu k mým kolekcím. Například merino vlna vznikla z jeho potřeby vlastnit pánský funkční oděv. K té bych se například sama nedopracovala. Takže si myslím, že komunikace je určitě přínosná, ale musí mít taky určité hranice.
Milan F.: Já se marketingu věnuji už devět let v mezinárodní firmě, a když jsem s Ivou začínal, tak jsem v ní viděl velký potenciál, protože tvoří kvalitní a pěkné věci, ke kterým má vztah. A začali jsme tedy postupně drobnými kroky dělat změny, od webových stránek přes sociální média, až jsme se dostali do současné fáze, kdy už řešíme mezinárodní distribuci nebo velkovýrobu.
Iva B.: Z přítele Milana, který mě utěšoval, když jsem plakala nad něčím pracovním, se tak nějak přirozeně stal kolega, který toho má teď na bedrech docela dost.
Milan F.: Ale zase Iva mi, vzhledem k tomu, že už dlouho studuje a odebírá zahraniční magazíny, taky komentuje vizuály, aby odpovídaly tomu a vyvíjely se tak, jak vnímáme značku ODIVI.
Pokud se chcete s návrhářkou Ivou Burkertovou setkat osobně a prohlédnout si, vyzkoušet nebo zakoupit modely ODIVI, tak navštivte zítřejší módní akci Grace’n’Glamour. Více informací o události na facebookovém profilu události.
