Westwoodina interpretace punkové estetiky a kontinuální snaha o přinášení ekologického a sociálního aktivismu do odívání byla vždy vizuálním vyjádřením jejího životního stylu a rétoriky. Ve jménu svého poslání konala do posledních dní. Od svých raných začátků v roli pionýrky punkového stylu v módě, který věrně demonstrovala spolu s Malcolmem McLarenem a Sex Pistols, přes desetiletí, po která módní mola plnila kolekcemi plnými důvtipných historických odkazů, až po její novější zaměření na klimatický aktivismus, zanechává za sebou Vivienne rozsáhlé dědictví vynálezů v módě, které bude i nadále inspirovat celé generace. Královnino impérium je věčné.
Její charakteristická směs provokace a úcty k tradici je zachycena v jejích klíčových kouscích, od nápadných triček s potiskem až po přepychově elegantní ženské šaty. Do obecného povědomí přišla Vivienne v době, kdy společně s tehdejším partnerem, návrhářem a hudebním manažerem skupiny Sex Pistols Malcolmem McLarenem, vedla na londýnské King's Road butik SEX. Svým fetišistickým oblečením a samotným vulgárním názvem obchod vyčníval mezi jinak seriózními obchody na prestižní nákupní třídě, stal se však centrem punkové módy sedmdesátých let. Návrhářka se zároveň stala dvorní kostýmní výtvarnicí kultovní kapely. Nejen díky těmto skutečnostem to, co dnes známe jako punkovou módu, lze z velké části připsat na konto právě Vivienne.
S rozpadem Sex Pistols a jejího vztahu s McLarenem přišlo návrhářčino znovuzrození. Když bylo Vivienne čtyřicet let, s novým zájmem o vysokou módu cítila se být přitahována k jemnějším způsobům rozvracení zavedených konvencí a začala hledat různé verze svého tvůrčího já. Právě z tohoto období můžeme vyzdvihnout například kolekci Punkatura z podzimu roku 1982 – období, během kterého se Westwood a McLaren rozešli. Pro návrhářku to byl zlom v jejím přístupu k tvorbě. Poprvé o sobě totiž uvažovala jako o designérce, spíš než jen o někom, kdo interpretoval McLarenovy myšlenky. Z období osmdesátých a devadesátých let tak můžeme obdivovat její experimenty s vysokou krejčovinou a módní exkurzy zpět do historie. Navrhla tehdy například kombinézu Hypnos, drze provokativní trikot inspirovaný dresy fotbalistů, který se stal populárním jakožto klubové oblečení na londýnské gay scéně. V počátku devadesátých let pak předvedla nový pohled na animaci kulturního dědictví – zatímco v jedné kolekci se zaměřila na klan Tudorovců a techniku tvorby šatstva z 16. století, aby odhalila spodní vrstvy svých kreací, v jiné představila precizně konstruované přepracování stylů převzatých z tradičního anglického krejčovství. Výchozím jí byl oblek Norfolk.
Mezi lety 1993 až 1999 vytvořila několik nezapomenutelných reinterpretací minulosti, tartanového dobrodružství v kolekci Anglomania, kolekce pro rok 1994 Café Society nebo brilantní kolekce Les femmes ne connaissent pas toute leur coquetterie. V důmyslné provokaci pokračovala nadále.
V březnu 2016 předala Westwood vládu nad svou linií Gold Label manželovi Andreasi Kronthalerovi, který po mnoho let pracoval po jejím boku. Pokračovali v navrhování kolekcí společně, ačkoli Gold Label nyní nese název Andreas Kronthaler for Vivienne Westwood.
Již od sedmdesátých let je Vivienne Westwood hrdnou aktivistkou, vždy bojovala za lidská práva a významný byl i její postoj proti válkám. V posledních letech vytvářela kolekce, které odráží důležité sdělení týkající se klimatických změn i nesouhlasu s politickou situací. Měla velmi jasný názor i na globální ekonomiku. Dle jejího měřítka je kapitalistický politik osobou, která má moc ignorovat utrpení. Tvrdila, že kapitalismus je jako zkorumpované shnilé jablko a jedinou cestou, jak z něho ven je spravedlivá distribuce bohatství. Vláda musí být opatrovníkem půdy a země by neměla být vlastněna soukromníky. “To, co je dobré pro planetu, je dobré i pro ekonomiku,” nechala se slyšet.
Její práce na módní scéně je bezesporu považována za historicky významnou a její anti-establishmentové myšlení je nyní ještě aktuálnější než kdy dříve. Když se proud začal ubírat jedním směrem, Westwood se vydala proti němu. Byla vždy hybatelem subkultur, a nejen skrze to nedílnou součástí britského módního průmyslu. Při tom všem zůstávala věrná navrhování oděvů pro skutečné ženy. Její příspěvek do světa módy zahrnoval korzety a krinolíny, vysoké boty na platformě, tvíd a tartan, mimo jiné. Vše, co Vivienne dělala, prostupoval jedinečný smysl pro britskost, ať už si pod tím pojmem představíme cokoliv.
