The Parisian Vintage přesně odráží energii dvojice majitelů — pečlivě kurátorovaný prostor, kde se archivní design setkává s nadčasovými siluetami a kde každý oděv či předmět nese jedinečnou stopu své historie. Jejich výběr se zaměřuje na vintage saka a kabáty, kožené bundy a vzácné kousky, které působí osobitě.
O pár ulic dál Alexandra a Jules nedávno otevřeli Tallon Vintage, butik věnovaný výhradně obuvi a kabelkám. Je to přirozené rozšíření jejich vize — světa kvalitních, nadčasových second-hand věcí. Oba prostory společně jsou malými, za to výraznými destinacemi kurátorovaného vintage v Le Marais — každý má své zaměření, ale oba vycházejí ze stejné filozofie.
Jak jste se poznali a kdy se zrodil nápad založit společně vintage butik?
A: Seznámili jsme se před šesti lety přes mého mladšího bratra — studoval s Julesem ve Švýcarsku. Já už v té době žila v Paříži. Když se Jules později přestěhoval do Paříže kvůli magisterskému studiu, začali jsme přemýšlet o tom, že bychom mohli společně něco založit. Já jsem vždycky snila o vlastní firmě a Jules měl silnou vášeň pro vintage nábytek. Naše první rozhovory se proto točily kolem umění, předmětů s historií a myšlenky dávat krásným věcem nový život.
Šatník vaší babičky výrazně ovlivnil zrod značky, je to tak?
A: Když moje babička zemřela, zdědili jsme její oblečení — kousky od Courrèges, Sonia Rykiel a dalších výrazných francouzských módních domů. V tu chvíli nám všechno zapadlo. Nechodili jsme na módní školu, takže právě tyto věci nás všechno naučily: materiály, střihy, konstrukci švů a jednotlivé štítky a jejich dekády. Když držíte oděv v ruce, mnohem snadněji pochopíte jeho hodnotu a rozdíl oproti fast fashion.
Jaký byl váš první krok do tohoto odvětví?
J: Po studiu v Paříži jsme začali dělat pop-upy, protože jsme se chtěli setkávat přímo s lidmi. Tehdy existovaly second-handy, ale jen málo kurátorovaných butikových konceptů s prémiovějšími kousky. Teď je situace úplně jiná — značky přemýšlí o art direction, kurátorství i komunikaci. Ale tehdy bylo poměrně nové prodávat kompletně sestavené outfity místo jednotlivých sériových kusů.
Nedávno jste otevřeli Tallon Vintage zaměřený na boty a kabelky.
J: Boty jsou fascinující, protože se téměř vždy dají opravit, hlavně kožené páry. Obuv se zároveň nedá recyklovat — je v ní příliš mnoho kombinovaných materiálů — ale dá se čistit a opravovat donekonečna. Jednou bychom rádi měli vlastního specialistu, který by nabízel opravy každému, nejen zákazníkům, kteří u nás nakoupí.
Vnímáte, že mladší generace přistupuje k oblečení jinak než ta starší?
J: Starší generace nosily oblečení desítky let. Kupovaly méně věcí, ale každý kus měl pro ně hodnotu. Dnes se všechno zrychlilo — sezony, mikrotrendy a vliv mají i sociální sítě a video hauly. Zároveň ale vidíme opačnou tendenci, hlavně po covidu. Lidé znovu objevují hodnotu oblečení. Jsou tu nové aplikace, online služby a tvůrci, kteří učí, jak oblečení skladovat, čistit a opravovat. Výzvou (nejen tou naší) je tuto znalost znovu zpřístupnit.
Dovednosti jako oprava bot nebo krejčovina mizí. Je to pro udržitelnost módy problém?
A: Určitě. Mnoho těchto mistrů patří ke starší generaci. Když odejdou do důchodu, je těžké najít někoho, kdo umí opravit kvalitní kožené boty nebo zrestaurovat jemné textilie. Proto jsou aplikace a nové služby tak důležité — snaží se tu mezeru zaplnit tak, aby obuv i oblečení zůstalo autentické.
Když jsme u té autentičnosti - používáte k ověření pravosti značek autentifikační služby jako Entrupy?
J: U většiny oblečení to nepotřebujeme, protože dokážeme kousky datovat podle štítku, švů, střihů a materiálů. U složitějších věcí — hlavně třeba u Chanel — se spoléháme na zkušenost a důkladný průzkum. Každý kus prochází několikanásobnou kontrolou. Autentifikace a restaurování je část podnikání, která nám zabírá nejvíc času.
Mnoho lidí se u luxusnějších nákupů z druhé ruky bojí toho, aby omylem nekoupili padělek. Co byste jim poradili?
A: Všímejte si i drobností — nejen loga nebo štítku. Porovnejte věc s fotkami z přehlídek, archivy, typickými švy dané doby. Pokud něco působí příliš moderně na uvedenou dekádu, je to varovný signál. A pokud se cena zdá až příliš nízká, pravděpodobně něco nesedí.
Jak poznat nadčasový kousek, do kterého se vyplatí investovat?
J: Je to něco, co můžete nosit teď i za deset let. Obvykle v jednoduché barvě, ale ne nutně v jednoduchém střihu. Móda odráží osobnost, takže je důležitější oblékat se pro sebe než se řídit trendy.
Čím se řídíte vy při výběru vintage oblečení?
J: Kvalita na prvním místě. Vybíráme pečlivě materiál a díváme se na štítky, které nám prozradí dekádu výroby. Preciznost ušití je rovněž zásadní. A milujeme originalitu: krásný knoflík, nečekaný tvar, detail, který vypráví příběh.
Jaké materiály nebo značky by lidé měli vyhledávat, pokud chtějí kousky, které neztratí na hodnotě a vydrží?
A: Určitě přírodní materiály — kvalitní vlnu, kůži či hedvábí. A dobře ušité věci. Z hlediska nadčasovosti nikdy nevyjdou z módy trenčkoty, kožené bundy a strukturované blejzry. Ne nutně klasické v nudném smyslu, ale kusy s originální siluetou a kvalitní konstrukcí.
Nabízíte rezervaci kousků na 24 hodin, což je ve vintage obchodech rarita. Proč?
A: Nákupy mohou být emocionální a unáhlené — i drahé. Nechceme, aby zákazníci dělali rozhodnutí ve spěchu. Když si potřebujete věc promyslet, prostudovat si ji na internetu nebo si nákup nechat přes noc uležet, podržíme ji v rezervaci den. Nákupní zážitek je díky tomu klidnější a osobnější.
Po jakých dekádách lidé aktuálně sahají nejčastěji?
A: Teď hlavně po 90. letech a raných 2000s. Když jsme začínali, lidé chtěli hlavně kousky ze 70. let. Trendy se pohybují v cyklech. Osmdesátky se také vracejí — zejména výrazné bundy.
Některé vintage kabelky — jako Balenciaga City Bag nebo Mombasa — jsou opět na výsluní. Proč právě ty?
A: Značky znovu vydávají své klasiky z 90s a 2000s, což automaticky zvyšuje zájem o originály. Před pár lety byla Mombasa skoro neprodejná. Dnes se její cena zdvojnásobila. A velkou roli hrají sociální sítě — lidé vidí, jak je ostatní stylují, a chtějí je také.
A kde hledáte inspiraci vy?
J: Všude — v muzeích, filmech, knihách. Ale hlavně na ulici. Žijeme v Le Marais a sledovat, jak se lidé oblékají, je jako každodenní módní přehlídka. Street style mě fascinoval dávno předtím, než jsme otevřeli obchod. A platí to pořád.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
