„Of all the onions in the world, I like spring onions the best. They give me hope,“ recituje ve skladbě Truisms 4 Dummies hudebníka Vegyna hlas umělé inteligence. Slova mu napsal jeho nejlepší kamarád Francis Hornsby Clark a experimentální hudební projekt nazvali Headache. A tahle kreativní smršť zní skvěle! Během našeho focení s cover star Karolínou Kurkovou si ji fotograf Braňo Šimončík pouštěl spíš náhodou, ale mě nejprve namotala právě slova, pak hudební podkres a nakonec jsem si celé album pouštěla až doteď. Sbírat tyhle malé kreativní nápady po světě jako oblázky mě pokaždé rozradostní jako dítě a dobře se na nich ukazuje, že stopy nekonvenčního myšlení jde najít kdekoli.
Stejně tak mi ale připadá důležité, ne-li životně nezbytné, nechat na sebe v pravidelných intervalech nechat působit umění. Jak píše Elizaveta na poslední straně: Umění nám prý bylo dáno, abychom alespoň na chvíli zapomněli na svou smrtelnost. Přestože pocházím z výtvarnické rodiny, téměř na každé výstavě vedu sama se sebou vnitřní dialog, který osciluje mezi dvěma póly. Od „Tohle není pro mě, vždyť já tomu vlastně vůbec nerozumím, umění jde úplně mimo mě, to mě nudí/otravuje/rozčiluje“ po „Okamžitě zanechávám svůj dosavadní život, začnu malovat autoportréty/sochat/tkát tapiserie a prožiju život jako modla mého mládí, tajemná a silná Frida Kahlo“.
Když jsem kdysi poprvé v životě navštívila dánské muzeum moderního umění Louisiana, uhranul mi výstřední svět puntíků Yayoi Kusama. Možná víc než monstrózní dýně mě ale zaujala její práce Narcissus Garden z roku 1966, kdy pomocí 1500 plastových stříbrných koulí konfrontovala kolemjdoucí s marnivostí a vlastním egem. Letos na jaře jsem v Amsterdamu konečně viděla ucelenou výstavu performerky Mariny Abramović a pořád stejně uhranutá, jako když jsem o tom poprvé slyšela, sledovala její pouť z jednoho konce Čínské zdi, aby se uprostřed naposledy setkala se svou životní láskou Ulayem, jako symbol jejich rozchodu. Na letošním Benátském bienále jsem si zase vyslechla příběh žirafy Lenky, vůbec první československé žirafy z pražské zoo, skrze dílo Evy Koťátkové. Už název výstavy Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí roztáčí kolečka fantazie.
Doufám, že fantazii vám rozvíří i tohle vydání ELLE. Bude to tanec ve víru festivalu Glastonbury, nezměrná krása vysoké šperkařiny, nebo interiér nové optiky? Ať už vás múza políbí při čemkoli a kdekoli, tvořte a nechte se tvorbou okouzlovat. Ať vaše duše zpívá.
Svůj výtisk kreativní, zářijové ELLE si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a s poštovným zdarma na tomto odkazu.
