Týden před světovou premiérou na Netflixu se scházíme v pokoji londýnského hotelu OWO, jehož barokní budova před sto lety sloužila jako válečná kancelář. Sedíme naproti sobě – ona udržuje dokonalý, rovný postoj po celou dobu rozhovoru a já se při pohledu na ni narovnávám jako pravítko. Na deset minut jsem se ocitla tváří v tvář Catherine Zeta-Jones převtělené do podoby Morticie Addams.
Svět Tima Burtona je fascinující. Jaké to je být jeho součástí?
Burtonův svět je kouzelný. Mít možnost nahlédnout do jeho mysli a vize je naprostým potěšením. A přestože jde o ikonu filmového průmyslu, není se čeho obávat – jeho způsob práce je otevřený, spolupracující a inspirující. Být každý den součástí jeho kreativního týmu je výjimečný pocit.
V první sérii jsme s Luisem Guzmánem (Gomez, otec Wednesday, pozn. red.) dostali jen menší prostor, ale už tehdy to byla radost. Ve druhé sérii jsme však měli možnost jít více do hloubky, ponořit se do našich postav – a diváci tak mohou Morticii vidět v novém světle a lépe jí porozumět.
Bylo pro vás jednoduché se vcítit do role Morticie?
První, na co se soustředím, je její řeč těla – to, jak stojí, sedí, jaké má manýry. Teprve potom přichází na řadu hlas. Morticia mluví, jako by vystoupila z filmu třicátých let – její tón je jemně afektovaný, zvláštním způsobem artikuluje a tvoří si tak vlastní jazyk. Hodně na tom pracuji, aby působila nejen důstojně, ale i nezaměnitelně.
Máte nějakou oblíbenou frázi?
Morticia má tolik skvělých momentů. Jeden z nich je scéna s její matkou, která je na ni vždy velmi přísná a rozhodně to s ní není jednoduché. A Morticia tehdy pronese: „Jsem tak ráda, že mám tak vysoký práh bolesti,“ jako by tím naznačovala, že si tu bolest vlastně užívá. Je to nesmírně zábavná a hravá role.
A co její šatník? Jste i dnes manifestací goth glam estetiky. Jak se v něm cítíte?
Ano, i dnes mám na sobě Morticii – a musím říct, že to je pro mě trefa do černého. Její ikonický look zná celý svět. Když zavřete oči a představíte si Morticii Addams, všem se vybaví stejný obrázek. A právě Colleen Atwood, naše geniální kostymérka, dokázala tuhle legendární siluetu vzít a přetvořit ji na míru mně i Morticii. To je podle mě naprostý kostymérský triumf.
Wednesday je seriál vyznačující se temnou estetikou i příběhem. Proč si myslíte, že jsou temnější příběhy tak populární?
V jádru je to příběh o lásce a rodinných hodnotách. O rodině, která přijímá všechny rozdíly, zvláštnosti a výstřednosti – a kde jsou vítaní i ti, kteří jinde vítaní nejsou. Addamsovi ukazují, že být jiný není něco, co bychom měli skrývat v temném koutě duše, ale naopak něco, co nás činí jedinečnými. Právě toto poselství – že odlišnost je zdrojem síly a sounáležitosti – je univerzální a nadčasové. Každá generace v něm dokáže najít kousek sebe.
Jaké vlastnosti, možná i tajemství, nám Morticie odhalí v druhé sérii?
Mnohem více se nám otevře, ukáže nám svou sílu, ale i zranitelnost. Sledujeme, jak je s Wednesday na ostří nože, jak se spolu dohadují, přestože je pojí silné rodinné pouto. A s dětmi ve škole, tedy prázdným hnízdem, začne přemýšlet o nové fázi svého života. Stále však kolem ní zůstává viset rouška tajemství.
A ten trochu nemilý, love-hate vztah s Wednesday – pošťuchujete se takto i mimo kameru?
Ne, mimo kameru jsme nejlepší kamarádky. Vzájemně se respektujeme. Jenna je mladá žena s neuvěřitelně silným charakterem, skvělá osobnost a její talent je ojedinělý. Je mezi námi pouze respekt, žádné ego. Sdílíme nápady a společně budujeme náš vztah. A myslím, že naše pouto je na plátně vidět.
Je to ojedinělé, mít takto skvělé obsazení?
Je vždy vzácné, když se všechny elementy propojí a fungují spolu – scénář, režie, téma, herci, jejich výkony, kostýmy, vizuál i speciální efekty. Když se vše sejde na správném místě, vzniká magie. A právě u Wednesday se to podařilo – všechny části spolu krásně ladí a vytvářejí nezapomenutelný celek.
V obsazení se ukazuje i mezigenerační přesah seriálu Wednesday. Jaké to je být součástí tak různorodého týmu?
Vítám to s otevřenou náručí. Máme toho z tohoto hlediska ještě hodně před sebou, spoustu práce, ale takový je náš svět. Svět každého z nás je velmi malý a nemůžeme se znovu rozdělovat do skupin a chránit pouze naši bublinu. Musíme se propojovat. Přijmout lidi takové, jací jsou, respektovat to, v co věří. Mohou být jiní, než jsem já, ale stále je musím respektovat. Myslím si, že to je to, co je světu teď třeba. Potřebujeme respekt a lásku, a ne se stavět proti sobě.
V nové sérii je hodně nových postav. Můžete nám o nich něco prozradit?
Pro mě osobně bylo největším potěšením setkání s Joannou Lumley, která hraje mou matku. Když jsem vyrůstala, představovala jsem si, že jsem Joanna Lumley, a dokonce jsem chtěla stejný sestřih vlasů jako ona. Nevyšlo to, ale měla jsem možnost sledovat její genialitu – krásu, sílu ženy, intelekt, komediální talent i jemnou zranitelnost, kterou občas odhalovala. Joanna je prostě všechno, co skvělá herečka má být.
Jaké to bylo potkat svého hereckého hrdinu?
Pro mě to vlastně bylo trochu náročné. Když jste někoho fanouškem tak dlouho, občas se dostanete do bodu své kariéry, kdy je lepší své hrdiny vůbec nepotkat. Často si totiž vysníte jejich obraz natolik, že setkání může být zklamáním – chybí chemie, dotyčná osoba není taková, jakou jste si ji představovali. Joanna Lumley však byla přesně taková, jakou jsem si ji vysnila – a ještě mnohem víc.
A také jste strávila více času s Jennou, dokonce jste šermovaly. Jaké to bylo?
Byla to obrovská zábava. Musela jsem jí několikrát připomenout, ať se trochu uklidní, hodně jsme zkoušely. Ale když přišel čas před kamerou, všechno klaplo perfektně.
Viděla jsem ve videu, že Jenna přirovnala váš šerm k tanci…
Ano, strašně mě chválila. Šerm je sice šerm, ale Morticia, která šermuje, je úplně jiný příběh. Já z toho udělala spíš tanec než souboj. V této sezóně jsem měla spoustu zábavných momentů – trochu tance, i zpěvu.
Jak byste třemi slovy popsala druhou sérii?
Temná, intenzivní, fascinující. Druhá série vás přivítá temným a intenzivním příběhem, novými i starými postavami, které budou nabírat ještě temnějších obrysů a ohromným výkonem Jenny Ortegy.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
