Holka z mokré čtvrti

Naopak. Spolu s Tatianou Vilhelmovou a Petrem Butkem letos už popáté organizuje charitativní vánoční bazar.

Stává se, že nejlepší věci člověk vymyslí omylem. Omylem objeví Ameriku, omylem založí i dobročinný bazar. Jak to celé vlastně bylo?
Omylem bych to nenazvala. Byl to spíš pokus o to, jak někomu pomoct. Když jsme před pěti lety s Táňou a Peterem seděli v hospodě, chtěli jsme pomoct sami sobě. Bohapustě na něčem vydělat peníze. Naše velikášské plány ale byly neuskutečnitelné; přemýšleli jsme o vlastní hospodě, baru, hotelu pro psy, bordelu pro psy. Nakonec jsme si řekli, že nejsme schopni udělat ani malý bazar, natož hotel, a rozhodli jsme se nechat si peníze pro sebe. Ale u myšlenky bazaru jsme zůstali. A vyhlásili jsme na sebe kruté tresty, pokud ji nedotáhneme.

Jak dlouho trvala realizace?
V říjnu jsme popíjeli a v prosinci smlouvali.

Což je i principem bazaru. Lidé si kupují věci, o jejichž ceně s vámi smlouvají handlíři.
Když věci, které dostaneme, nemůžeme regulérně oceňovat, není to fér. Řekli jsme si, že bude lepší smlouvat. Nejdůležitější ale je vidět vůli utratit za charitu peníze. Když je peněženka tlustá, jsme tvrdí. Ale když přijde babička, která přinese staré hrníčky a chce si něco odnést domů, jsme zlatíčka.

Jak máte jako prodavači rozdělené role?
Střídáme se. Jsme jako hodnej a zlej policajt. Ale v průběhu dne se to střídá. Záleží to na hladině hormonů, takže letos bude asi Táňa drsoňka a já, jako kojící matka, hodná. A Peter má na rozdíl od nás skvělý organizační talent. Takže nad námi drží stráž.

V rozhovoru jsem se dočetla váš výrok: Plaťte tolik, abyste se nemuseli stydět. Kde je podle vás ta hranice studu?
To je jen takový agitační heslíčko. Jsme dojatí, že třeba staré babičky vůbec dorazí. Absolvovat cestu metrem nebo pěšky jen proto, aby mohly pomoct našemu bazaru, je pro nás pocta. Znamená to, že té myšlence uvěřily a jdou přispět svojí troškou do mlýna. Většinou mají připravený konkrétní obnos, který u nás chtějí utratit, což považujeme za férový byznys. Jeden pán nám ale naopak vynadal, že si říkáme málo.

Jaký druh lidí k vám chodí?
Staří i mladí, bohatí i chudí. Zejména lidé dobré vůle. My lákáme i ty s hodně penězi. Onehdá se mě jedna paní v parfumerii ptala, kdy se bazar letos uskuteční. Lidé se nás ptají, o bazaru už vědí nebo o něm slyšeli a baví se o něm mezi sebou, a nám tím dělají skvělé promo.

Jaký byl dosud nejhodnotnější příspěvek?
Okolo patnácti tisíc korun, ale nedá se to přesně vyčíslit. Jednou třeba přijel malíř a věnoval nám pět velkých pláten se slovy: Mají hodnotu mezi deseti až dvaceti tisíci A že když je prodáme za šest, bude to fajn. Prodali jsme je všechny. A když jsme mu volali, jaký měly úspěch, poslal nám další. Lze tedy říct, že tenhle pán věnoval asi nejvíc. Ale je to nezměřitelné. Každá padesátka je super. Každý dává svoje maximum, a to je krásné.

Jaká skladba věcí je ve vašem bazárku k mání?

Loni jsme měli velký dětský sekáč, ve kterém jsme nakoupili oblečení všem našim dětem. Naše stálá spojka Tereza nám peče vánoční pečivo v odpovídajícím tvaru, což je náš každoroční trhák. Dostali jsme také spoustu oblečení od známé sportovní značky, časopisy, energy drinky. Letos máme taky naprostou bombu od výrobce obuvi, speciálně pro nás vyrobené botky s mým a Tániným podpisem a logem filmu Medvídek. Taky míváme hodně keramiky, od té nejbizarnější až po výrobky dětí ze speciální školy Aloise Klára, které jsou přenádherné. Prodávali jsme i přehoz Emy Destinnové, starožitné housle, hračky, ale i pomůcky do domácnosti. Cokoli, co lidé najdou, když si uklidí šuplíky a špajzky.

Do mlýna přispívají i české celebrity. Co přinesly ty?
Loni jsme dostali od uhlobarona Zdeňka Bakaly pytel uhlí. Letos doufám, že to budou prachy. (smích) Producent Ondřej Trojan věnoval několik beden vína Kráska v nesnázích, Roman Holý vždycky věnuje spoustu desek. Jednou jsme chtěli od Václava Havla popelník, ale nakonec jsme od něj dostali zarámovanou fotografii s věnováním. Bylo to na hranici černého humoru. Letos bude Táňa prodávat speciální vodku Vánoční bazar v mokré čtvrti. A zásilku darů slíbil osobně dodat Jiří Korn.

Slavní u vás ale určitě také nakupují, že?
Třeba herec a zpěvák Jirka Macháček u nás kupuje všechny vánoční dárky. Když jeho rodinu pak potkám na premiéře, vidím, že věci dál žijí svým životem, a mám radost. Sama jsem si například jednou koupila poklici na kolo od mercedesu. Visí mi na chalupě na zdi. Moje sestra Lela třeba náhodou vždycky nakoupí to, co tam před pár hodinami přinesl náš táta. Bartoška (herec Jiří Bartoška, pozn. red.) zase odmítá cokoli koupit, ale popíjí s námi a pravidelně zanechává krásný obnos. My mu za odměnu pro rodinu něco vnutíme.

Podle jakého klíče rozhodujete, komu výtěžek věnujete?
Vždycky se to prostě přihodí. Někdo se nám ozve nebo někoho potkáme. Každý rok putuje třetina peněz do Nadace Terezy Maxové, naší mateřské organizace. Letos zbytek peněz věnujeme občanskému sdružení Anabell, které pomáhá lidem trpícím anorexií a bulimií, a na podporu pacientů s cystickou fibrózou.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE POUZE V PROSINCOVÉ ELLE, KTERÁ JE V PRODEJI OD 15.11. DO 13.12. 2007

EBC promo