REKLAMA

Jan Černý: Dívám se na své návrhy z deseti metrů

REKLAMA

 

Honzo, ty máš podle mě jedinečnou schopnost zaujmout, měl jsi ji vždy? 

To se velice těžce hodnotí, když jde o vás samotné. (Smích.) Ale ano, vždy jsem měl rád lidi. Jde o vlastnost, díky které mi nedělá problém komunikovat. Nemusím nic předstírat. 

 

Pomáhá ti tato dovednost komunikace i v tom co děláš? 

Určitě, a dokonce si myslím, že je dost zásadní. Viděl jsem to na ostatních designérech v Čechách, že jim často tato vlastnost často chybí. Není to nutně o tom umět se prodat, ačkoliv toto spojení sám nemám rád, ale jde spíš o to zaujmout, ale nenuceně. A kreativní duše to moc neumí. Jsou spíše ponořené do své práce a už tolik nevnímají, co si o jejich výtvorech myslí druzí. Mě to naopak velice baví poslouchat.  

 

Vždy si věděl, že chceš dělat něco kreativního, ale nejprve jsi uvažoval nad architekturou... Bylo by to povolání, kterým by ses živil, kdyby ses nestal návrhářem? 

Možná ano, protože teď aktuálně kupuji byt a budu ho celý předělávat, takže je to pro mě momentálně obrovské téma. A hrozně mě to baví. Už jen nad tím přemýšlet, dělat research, vybírat textury, barvy a koncepčně přemýšlet nad celým prostorem. Vlastně jde o takovou moji lásku, která se promítá i do mých přehlídek, když nad tím tak přemýšlím... Mám vždy vlastní lokaci, sólo catwalk, scénografii, hudbu. Vždy mě baví celou show zasadit do nějakého nového prostředí.  

 

 

K tomuto tématu jsem se úplně nechtěla dostat takhle brzy (smích), ale když o tom mluvíme... Ty jsi měl stáž v Louis Vuitton v Paříži s Virgilem Ablohem a ten nedávno spolupracoval na kolekci nábytku a doplňků pro Ikea, není to také něco, co by tě zajímalo? 

Já jsem tomu jedině otevřený! (Smích.) Ať mi Ikea klidně zavolá!  

 

Dobře, nemyslela jsem konkrétně Ikeu. (Smích.) Ale když si zařizuješ byt, tak neplánuješ třeba nějaké kousky navrhnout a vytvořit sám?  

Je to tak. Něco chystám a uvidíme, jak to dopadne. Dokonce už jsem se už i spojil s nějakými značkami a výrobci, takže to vypadá, že nějaké takové produkty budou, ale je to zatím vše ještě v začátcích. 

 

A máš nějakou představu, jak budou tyhle kousky vypadat?  

Já jsem, co se týče interiéru, mnohem střídmější, než co se týče oblečení. Mám rád až vyloženě galerijní prostory - bílé a krémové. Pro někoho mohou být studené, ale to já si nemyslím. 

 

 

To mi trochu připomíná sídlo Kanye Westa a Kim Kardashian... 

Přesně tak. Na jejich domě je skvělé, že má obrovské proporce, a tam skvěle funguje mega minimalismus. U sebe v bytě chci také stavět na čistém základu, vinylové podlaze, bílých stěnách a vybavovat ho jako galerii různými kusy nábytku.  

 

A neomrzí tě to? Narážím teď na to, že první tvá kolekce, kterou jsi vytvořil ve škole, byla také čistě bílá a někde jsi říkal, že už tě to zpětně nebaví... 

On by se můj byt také dal brát jako takový můj první koncept v tomto směru... (Smích.) Ovšem myslím si, že design interiérů je o něčem jiném než oblečení, které střídáme každý den, zatímco doma jsme nonstop ve stejném prostředí. Dokonce jsem zvažoval i oválné stěny. ale pak jsem zjistil, že existuje studie o tom, že lidský mozek přestanou dříve bavit oblé tvary než hranaté. Takže strohé věci a ostré úhly naši hlavu tak brzy nenaštvou.  

 

To jsem ještě neslyšela. Myslíš si, že by to šlo převést i na módu nebo se to týká jen architektury a designu?  

To je otázka... U oblečení nejde dělat jen čtverce, musí se trochu přizpůsobit postavě, ale faktem je, že minimalismus určitě baví déle.  

 

Jan Černý
Info ikona

Asi hlavně Čechách, kde jsme celkem konzervativní. Mění se z tvého pohledu tohle? 

Myslím, že dost. Jak pozoruji mladší generaci, se kterou pracuji nejvíce, tak mi i často přijde, že se zbytečně někdy držím zkrátka. Je to podle mě skvělé znamení, že se věci mění. Paradoxně si myslím, že jsou to kluci, kteří se toho nebojí a jsou progresivnější než holky. Když dám i hloupý příklad - možná trochu stereotyp maturitních večírků, tak muži už si vybírají slim fit střihy obleků ala Dior a už se vzdaly takových těch taťkovských nepadnoucích sak, zatímco holky často zůstávají u lesklých tylových dortových šatů, což mě fascinuje. A přitom dost z nich jsou cool v klasickém životě a baví je estetika streatwearu. 

 

Kde bereš inspiraci ke svým návrhům? 

Prakticky všude. Ale myslím si, že úplně nezáleží na tom, co mě inspiruje – jestli film nebo zážitek - ale zdá se mi, že je zásadní onen moment, kdy to začne zpracovávát hlava, která vlastně dělá můj rukopis.  

 

Jak se vyvíjí tvá značka. Kde jsi začal a kde jsi dnes? 

To je vtipné, že se na to ptáš, protože zrovna jsem v období - možná tak v posledních třech měsících, se dost vracím ke svým starším věcem, které lidé ani neviděli. Baví mě je znovu objevovat a nahlížet na ně v jiných souvislostech. 

 

Navrhuješ spíše nositelné či instafriendly oblečení?  

Ve věku, ve kterém jsem, mi přijde přirozené využívat sociální sítě, ale když jsem byl na své první stáži u Jakuba Polanky, tak mi řekl jednu věc, kterou jsem si zapamatoval a stále se jí řídím “dívat se na to, co děláš z deseti metrů”. A to je vlastně i pravidlo i pro Instagram. Ale samozřejmě je to jak kdy, záleží na příležitosti. Někdy se chcete zaměřit na detail a někdy na celek. Ale pro DNA značky je podle mě důležitější celek.  

 

 

Jak jsi se dostal ke stáží u Vuittona?  

Přes moji předešlou stáž v Cottweileru, což je jedna Londýnská značka. Jejich sales manažerka Nana Suzuki si mě oblíbila a doporučila mě... A už jsem letěl na pohovor do Paříže. Jako pro kluka z Hodonína to pro mě bylo neuvěřitelné.  

 

Co ti tahle zkušenost dala, vzala a co bys už raději neopakoval? Ptám se na to, protože jsem slyšela, že si tě tam chtěli nechat na stálo, ale to jsi očividně odmítl, tak všechno asi nemohlo být jen růžové... 

Co mi to vzalo? Tak to mohu upřímně říci, že prakticky nic. Vlastně teď mě poprvé napadá, až jak jsi se zeptala, že asi magisterský titul. Protože moje škola to nezvládla. A vlastně mě ani na stáž nechtěli pustit... Moje vedoucí ateliéru ještě psala děkance dopis, proč by mě tam neměla nechat jet. Byl to úlet. A já přísahám, že jsem vůbec nebyl špatný student, ani jsem nikdy nedělal žádné šílenosti. (Smích.) Naštěstí jsem do Paříže odjel a dodnes toho nelituji. A to je vlastně to jediné, co mi to vzalo. Zní to až neuvěřitelně, ale já opravdu jinak nenacházím na celé stáži jediné negativum. Opravdu mě všichni brali, také už jsem něco uměl, tak jsem se stal tamním oblíbencem. (Smích.) Byl jsem tak u všech fittingů atd. Ale práce jsme museli zvládat až nezdravě hodně, a to si myslím, že já jsem zvyklý... S Virgilem jsme se všichni vídali tak dvakrát týdně. Je to hrozně zaměstnaný člověk. Už to, že si tehdy všiml mých bot, které jsem navrhl pro Prestige a já jsem měl tu možnost mu je ukázat, byl zázrak. Když je pach chtěl do své sbírky... byl to doslova sen.  

 

Čekal jsi, že by se něco takového mohlo stát?  

To samozřejmě vůbec.  

 

Ale raději jsi svoje věci nosil.  

(Smích.) Tak zase štěstí naproti jsem šel, že? A ostatní návrháři mě nonstop chválili, což byl super pocit. Dokonce jsem na konci stáže měl pohovor se senior designérem, který mi vyloženě řekl ať jdu raději dělat svoje věci, ať tam nezůstávám... 

 

 

Byl Virgil tvým vzorem, než jsi k němu šel na stáž nebo stal se jím poté, co jsi ho poznal?  

Co se týče designérských vzorů, tak já Virgila považuji více za kreativce a než designéra a za to ho opravdu obdivuji. On je skvělý leader týmu, dokáže motivovat a dávat lidem prostor. Ale co se týče návrhářů jako takových, tak mám rád Rafa Simonse nebo J. W. Andersona... Kdybych si mohl před stáží vybrat, kam půjdu, tak paradoxně nevím, jestli by to byl Vuitton, ale zpětně jsem opravdu rád, že jsem tam byl.  

 

Kam směřovaly tvoje kroky poté co ses vrátil z Paříže?  

Přestěhoval jsem se do Prahy a rovnou jsem šel navrhovat do Kary. Byla to skvělá zkušenost. Práce tam mi hodně sedla a myslím, že Kara má i velký potenciál, ale všichni víme, co se stalo s touto značkou a s Pietro Fillipi... Doba je prostě zlá. Škoda, že to nepokračuje.  

 

Jaké jsou tvé aktuální projekty?  

Na fashion weeku plánuji show až na podzim, ale i na jaře chystám malé překvapení, ale to samozřejmě nemohu prozradit. Ale bude to projekt, který ode mě myslím nikdo nečeká, což mě baví. Zároveň připravuji takovou jarní capsule kolekci nositelných kousků a také spolupracuji s různými značkami. Spojil jsem se například s Lexusem, který je známý tím, že po celém světě spolupracuje s umělci, jež přetváří jejich vozidla. Já jsem auto od nich nechal celé potisknout svým rorschachovým vzorem, který mám i často na látkách.  

 

Na co se těšíš do budoucna? 

Na to, až bude tepleji, a protože mám nové štěně, tak se učím i zodpovědnosti. A také se moc těším na rekonstrukci svého bytu. 

 

Jan Černý
Info ikona
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA