REKLAMA

Liběna Rochová: „Rozhodla jsem se být šťastná."

REKLAMA

 

Tvorbu oděvní designérky Liběny Rochové netřeba představovat. Módní umělkyně, která do českého fashion designu vnáší eleganci a kultivovanost již 40 let, držitelka mnoha ocenění za svoji tvorbu, se letos představí na Designbloku netradičním způsobem. S umělcem Markem Šilpochem pracuje na velkém světelném objektu s názvem Dech, který má s oděvem společnou jenom látku. Designérka Rochová detaily nechává v utajení, nám je však jasné, že se bude jednat o velkolepou podívanou, kterou si určitě nenecháme ujít. 

Liběna Rochová od roku 2008 vede Ateliér designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM, kde v roce 2018 získala titul profesorka. Charismatická návrhářka vychovala již několik generací nadějných oděvních tvůrců, z jejího ateliéru vzešla talentovaná designérská jména, mezi které patří Daniela Pešková, Pavlína Miklasová nebo také Adam Kost či Natálie Dufková.

Jak se Liběna Rochová dostala k návrhářství? Kým by byla, pokud by nenavrhovala oděv? Jaké jsou její beauty tipy a kdo jsou její oblíbení módní designéři? Dozvíte se z našeho rozhovoru!

 

 

Média vás často označují jako ikonu českého módního designu. Co to pro vás znamená?

Člověk je samozřejmě hrdý na to, že něco dokázal, že vychoval generaci mladých, talentovaných designérů. Velmi mě těší, že mojí práci oceňují lidé, které respektuji tady nebo ve světě.

 

Jak jste se dostala k módnímu návrhářství? Pokud byste nebyla návrhářkou, kým byste byla?

Od malička jsem žila v kulturním a kultivovaným prostředí. Vždy jsem tíhla k výtvarnému světu a přemýšlela jsem, že bych třeba chtěla být i malířkou, zkrátka něco okolo výtvarna. Chtěla jsem začít studovat divadelní kostým, ten ateliér ale tehdy nebyl otevřen, byl otevřen jenom oděvní ateliér na textilní průmyslové škole v Brně, a tak jsem ho začala studovat a věnovat se oděvu. Pokud znáte mé práce tak víte, že balancuji mezi oděvem nositelným a vedle toho musím dělat, jelikož jsem kreativec a je to pro mě nezbytné jako dýchání, i oděv kreativní. Například objekty a šaty z papíru, šperky ze skla, z kovu nebo dalších zajímavých materiálů. Také mě baví zakázky, je pro mě důležité, aby mé zákaznice s oděvem byly spokojené, takže dělám solitéry a vedle toho i kolekce v limitovaných sériích. Pokud bych nebyla návrhářkou, byla bych tanečnice, cestovatelka, kameramanka, fotografka nebo malířka.

 

Na co jste ve svém profesním životě nejvíce pyšná?

Jsem hrdá na kolekci Oděvní partitury, která v roce 2015 získala nejen cenu Fashion Designer, ale také Grand Designer. Jsem moc ráda, že jsem tato ocenění získala.

 

Liběna Rochová a Lukáš Musil
Info ikona

Letos jste Moravské galerii v Brně věnovala velmi rozsáhlou sbírku své tvorby od 90. let od po současnost, se kterou chystáte instalaci na Designblok 2021. Mohla byste čtenářkám přiblížit, na co se mohou těšit?

Přesně tak, Moravské galerii jsem věnovala v podstatě všechny své kolekce od roku 1995, také jsem věnovala 8 modelů Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a Etnografickému muzeu při Moravském zemském muzeu jsem věnovala kolekci Memori. Pan ředitel Moravské galerie Jan Press se rozhodl, že v rámci letošního Designbloku vystaví několik vybraných modelů z mého daru, převážně z těch kolekcí, které byly oceněny. Bude tam např. model z roku 2004 nebo 2015. Instalaci dělá moje dcera architektka Magdalena Rochová. Mělo by to být magické a zajímavé a budu ráda, pokud se čtenářky stanou divačkami a přijdou se podívat.

 

Nejenže přispíváte velkým kusem české kultuře v rámci vaší tvorby a příspěvků galerií a muzeím, jste též součástí nadace DEBRA, jež pomáhá pacientům s nemocí motýlích křídel. Proč zrovna spolupráce s DEBROU?

Práce pro DEBRU je moje srdcová záležitost. Když jsem se setkala s pacientkou Oluš Joklovou a její maminkou Olgou a spřátelily jsme se, tak pro mě nebyla jiná cesta než pomáhat. Bylo to naprosto samozřejmé. S DEBROU jsme spolu již 6 let a každý rok něco připravujeme. Jedna výtvarná oděvní kolekce byla ve spolupráci s Lukášem Musilem, kdy jsme dělali konfekční řadu NADOTEK a potom výtvarnou DOTEKY spolu s dalšími objekty, každý rok děláme také trička. Být s pacienty DEBRY je nádherné. Účastním se jejich ozdravných pobytů a připravujeme tam workshopy. Jak pro rodiče, tak pacienty je to velmi těžký život. Jsem vždy velmi fascinovaná, jak jsou to pozitivní lidé, jak mají plno síly, přitom nemají den bez bolesti a jak to rodiče zvládají. Cítím k nim ohromnou úctu. Když se setkáte s těmito lidmi, tak je to nesmírně naplňující, zvlášť když jim na očích vidíte, že jim něco dáváte. Jak jednou řekl Lukáš - my víc dostáváme, než dáváme. Mimo DEBRU již 20 pracuji také s UNICEF, kde jsem patronkou projektu Panenka.

Kdo jiný, než vy by měl zhodnotit odívání Čechů. V čem jako národ máme mezery a je naopak něco, co byste dokázala vyzdvihnout?

Já jsem z Čechů velmi zklamaná, protože neberou oděv jako součást kultury. Myslím si, že národ Čechů si neuvědomuje, že oděv patří k celkové kultuře člověka. To neznamená být módně nebo draze oblečen, ale tak jako chci bydlet v hezkém prostředí - ne ve špíně a nepořádku - nechci chodit po špinavých ulicích, tak si také nevezmu páchnoucí košili, ale vyperu si ji. Především pokud jdu na krásnou výstavu, na koncert nebo do divadla, tak si na sebe neobléknu něco, co vypadá, jako bych po představení jel na hory. To je ale celosvětový problém. Jít na noblesní akci v džínách a mikině je neúcta k hostiteli a k protagonistům, je to dle mého názoru naprostá katastrofa. Člověk má mít čisté boty, být čistě oblečen a má vonět. Toto není otázka peněz, ale kultury, kultivovanosti a jisté noblesy. Bohužel toto jde nejen u nás, ale i ve světě, čím dál tím více z kopce.

 

Máte nějaké oblíbené návrháře?

Z té staré gardy určitě Alexander McQueen a Galliano, vedle opulentnosti těchto dvou tvůrců v oděvním výrazu spíše tíhnu k tvorbě Ysseye Miyaké a Yohji Yamamota, se kterými se i osobně znám. Z nové generace, která nastupuje do módních domů, jsem v rozpacích. A to nejsem staromilec. Mám ráda nové přístupy, barevnost, ale musí to mít koncept a hlavu a patu, což to často postrádá. Mladým lidem ale naopak velmi fandím, jsem jimi obklopená a jsem s nimi šťastná.

 

Liběna Rochová, 16 let
Info ikona

 

Máte nějakou životní filozofii, podle které se řídíte?

Být zodpovědný sám k sobě a spoléhat se jenom na sebe. 

 

Svým elánem a elegantním vzhledem jste inspirací mnoha ženám, ale jistě i mužům, prozradíte nám své beauty triky?

Je to především v hlavě. Už léta praktikuji ajurvédu, vstávám po 5. ráno, dělám si olejové masáže, medituji, cvičím. Rozhodla jsem se být šťastná, což je především otázka mysli. Život přináší samozřejmě i starosti, ale je velmi důležité, jak si je zpracujete, snažte se na ně dívat pozitivně. Všechno se totiž odráží na duši a duše se odráží na obličeji a úsměv je zadarmo. Snažím si udržovat mladou, pozitivní mysl a být otevřená novým věcem. Také jsem se rozhodla, že nechci být nemocná, zkrátka nemám čas být nemocná a nechci být závislá na prášcích. Každé ráno kontroluji své tělo, že je každý detail zdravý. A děkuji, že to tak je. Člověk musí být zodpovědný sám k sobě, být vyrovnaný a mít se rád. Nejde to hned, ale když se rozhodnete, a intenzivně na to myslíte, že to tak chcete, tak se to stane. Je to samozřejmě dlouhá cesta, po které stále jdu, ale klíč je v tom začít co nejdřív. Člověk by měl mít rozzářenou mysl. 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA