„Lidé mají z ženské síly strach,“ říká kapela Vesna

Jaká témata jste se rozhodly nasvítit v nejnovějším albu Musica Slavica?

Patricie: Hlavním tématem je empowerment, tedy ponoření se do své síly a nenechání si leccos líbit. Dále je to odvaha, umělecká i osobní svoboda, sesterství, solidarita a různé podoby ženské lásky, včetně té erotické. Na obal desky jsme vybraly ženské zbraně, protože symbolizují nejen ochranu toho, co milujeme, ale také vymezení našich hranic.

Ve své tvorbě oslavujete slovanství a ženskost. Co pro vás tyto hodnoty znamenají?

Patricie: Ženskost je pro nás hodně důležitá. Kromě biologické identity je to rozhodnutí být v souladu se vším, co ženský svět zahrnuje. Na rozdíl od mužů je naše tělo cyklické a naše nálady proměnlivé. V životě si procházíme menstruací, mateřstvím a menopauzou. Tyto „přechodové rituály“, v rámci kterých se žena proměňuje, dělají ženství nesmírně komplexní a pestré. Baví nás také bourat zažité představy o tom, čím by žena měla být. Přestože žijeme ve 21. století, ženy se stále obětují pro rodinu častěji než muži, vzdávají své sny, chybí ve vedoucích pozicích, jsou oběťmi domácího násilí, čelí nerovnostem a předsudkům. 

Bára: Pro mě osobně slovanství znamená pouto k rodné zemi a respekt k duchovním a historickým kořenům. Ženskost zase sílu, jemnost, pestrost a schopnost vytvářet život. Je pro mě symbolem intuice, emocionality a také trochu každodenním šokem z toho, že se vždy můžeme probudit trochu jiné.

Máte oblíbené skladby z nejnovějšího alba? 

Olesia: Každá píseň mě během vystoupení naplňuje. Nejvíc si ale užívám Maritzu a Dokola, protože mají v sobě nápor síly, odvahy a temnější atmosféru. 

Bára: Pro mě je to píseň Dokola. Je to taková manifestace ženské síly a svobody. Vyzdvihuje důležitost sebevyjádření a svobody rozhodnout o vlastní cestě. Mám husí kůži, když ji na koncertech hrajeme a lidé ji zpívají s námi. S textem písně Běžela jsem lesem zase v mnohém souznímKlademe si toho na svá bedra příliš a neumíme zastavit, ohlédnout se a říct si o pomoc.

Jaké jsou vaše hudební inspirace a jak se promítají do vaší tvorby?

Patricie: Moje inspirace se s časem mění. Čím jsem starší, tím víc poslouchám experimentálnější tvorbu, ve které hledám inspiraci jako autorka. Například z letošní Eurovize jsem si s chutí poslechla desky Ladanivy, reprezentantů Arménie, řecké zpěvačky Mariny Satti a rapperky Alyona Alyona z Ukrajiny. To všechno jsou hudebnice (a hudebník), které ve své tvorbě ctí své kořeny. Také se těším na novou desku skandinávské zpěvačky Aurora, kterou poslouchám už několik let. To je taková moje srdcovka.

Tereza: Snažím se poslouchat různé žánry a chodím na koncerty jak popové, tak i alternativní a klasické hudby. Hudba je jedna a je skvělé se v našem hudebním rybníčku navzájem obohacovat. Snažíme se neškatulkovat a žánry prolínat, kombinovat.

Jste první česko-slovenskou kapelou, která se stala ambasadorkou kampaně Equal od Spotify. Jaké jsou podle vás největší překážky, kterým čelí ženské kapely v hudebním průmyslu?

Patricie:Neexistuje žádný vzor, kterým bychom se mohly řídit. Dívčí nebo ženské kapely v Čechách nikdy nesklízely úspěch a byly často podceňovány. Tím jsme si prošly i my. Lidé si mysleli, že jsme jen „hezké tvářičky“, které neumí hrát na nástroje a kroutí se před mikrofonem. O to větší máme radost, když vidí, že nejen skvěle zníme naživo, ale také si všechno skládáme, řídíme a produkujeme samy. Občas mám pocit, že mají z naší ženské síly i strach.

MarkétaJe to poměrně nová záležitost, že se ženy mohou realizovat třeba i při mateřství. Společnost si na to začíná pomalu zvykat, ale občas narazíme na staré myšlenkové vzorce, které se ještě nestačily přizpůsobit nové situaci. Preference ohledně vzhledu tu také stále jsou, ale vnímám, že se vše ubírá správným směrem.

Vesna na Times Square

 

Ve společnosti koluje názor, že ženské kolektivy nefungují tak dobře jako mužské. Vy ho svou osmiletou – a úspěšnou – existencí boříte... Přesto se musím zeptat, jak na tento stereotyp reagujete?

Olesia:Myslím si, že tento stereotyp je častý i v profesionálních kruzích. Mám pocit, že ženské kolektivy jsou pak pod jakýmsi „drobnohledem“ a čeká se, kdy udělají chybu. Jsem ráda, že Vesna je jednou z těch kapel, které tento stereotyp bourají. Nevěřím tomu, že by ženské kolektivy fungovaly hůř – přesnější by bylo říct, že fungují jinak.

Patricie: S tím se setkáváme skoro pořád. Já osobně ale musím podotknout, že to, že naše parta funguje, je vlastně i velký dar. Nejspíš existují ženské kolektivy, které jsou nepřejícné, toxické a spíš než harmonické sesterství působí jako řevnivé slepičárny. Myslím, že každá žena v tomhle může začít u sebe. Respektovat, že každá z nás je jiná a má jiné potřeby, ale všechny jsme něčím zajímavé a nemusíme se pomlouvat a porovnávat. Kromě toho je důležité říkat věci narovinu, to je základem dobře fungujícího ženského kolektivu.

Máte nějaký konkrétní cíl, kterého toužíte dosáhnout? Finále loňské Eurovize byl jistě důležitý milník ve vaší kariéře...

Bára: Konkrétní cíl jako byla Eurovize asi zatím nemáme. To se ale může velmi rychle změnit, protože nápadů máme spoustu. Mám radost, že jsme se teď dostaly do jakési harmonie a většího klidu. Chceme nadále budovat naši komunitu fanoušků a posluchačů nejen v České republice, ale i za hranicemi. Přicházet s novými singly, koncertovat, zabývat se tématy, která nám jsou blízká nebo s námi cloumají. Velkým přáním je propojit se v hudbě s nějakým zahraničním umělcem, který s námi rezonuje. Tohle přání posílám nahoru – tak to děláváme.

Markéta: Naším cílem je teď co nejvíce hrát a užívat si chemii mezi sebou a našimi fanoušky. Zažily jsme doby, kdy jsme hrály na městských slavnostech a čekaly, jestli vůbec někdo přijde. Teď nás pod pódiem vítají lidé už během zvukové zkoušky. Není to samozřejmost, bereme to jako obrovský dar za naši snahu, práci a vytrvalost.

Čeká vás několik vystoupení po České republice. Znamená to, že se teď více soustředíte na domácí publikum?

Bára: Domácí scéna je pro nás velmi důležitá a těšíme se z toho, že máme možnost sdílet naši hudbu a energii s lidmi po celé zemi. Samozřejmě se nebráníme výletům do zahraničí, ale nyní se více soustředíme na tuzemsko. Kdyby nám bylo znovu osmnáct, myslím, že bychom okamžitě sedly do tourbusu a vyrazily za hranice. Teď zahraniční koncerty vnímáme jako radostné zpestření.

Tereza: V nejbližší době máme zálusk na Slovensko. Mnozí fanoušci nám píšou, že by nás tam rádi přivítali, takže uděláme vše, co je v našich silách, abychom se za nimi mohly vydat.

Jenna Lyons, žena, která oblékala Ameriku. Jak zní její recept krásy?

elle.cz

Co říkáte na letošní ročník Eurovize? Rozhodně soutěž neminuly kontroverze…

Patricie: Letošní finále Eurovize jsem už komentovala a přála bych si, aby se soutěž přestala tvářit apoliticky, protože hudbu nelze oddělit od toho, co se děje ve světě. Umění se s politikou prolínalo odjakživa. I letos na pódiu několikrát zaznělo z úst vystupujících, že jediné, co si přejí, je mír, což souviselo především se současnou situací na Blízkém východě. Mě samotnou zaráží, že ačkoli bylo Rusku z důvodu invaze na Ukrajinu zakázáno vystupovat, Izraeli bylo vystoupení povoleno. Připadá mi to jako aplikování dvojího metru a nedivím se tedy, že letošní ročník byl poněkud napjatý.

Bára: Kontroverze k Eurovizi tak nějak patří. Přiznám se, že jsem to letos tolik nesledovala, protože mi minulý ročník stačil. Letos jsem byla požádána, abych se stala porotkyní za ČR, a proto jsem se soustředila na samotné výkony, nikoli na zákulisní události, abych byla spravedlivým soudcem. Ačkoli se soutěž snaží být apolitická, ve skutečnosti je politická až na půdu. Bylo by fajn si to přiznat. Velké heslo "United by Music", do kterého se Eurovize obléká, absolutně postrádá svůj význam.

Olesia: Když bych se měla oprostit od politického kontextu, díky letošnímu ročníku jsem znovu mohla objevit zajímavé interprety. Díky vlastní zkušenosti z loňska jsem mohla více vnímat detaily, staging, choreografii a podobně. Najednou jsem v tom neviděla jen tříminutový výstup, ale i dlouhodobou práci každého účastníka. V současné době mi nepřijde možné oddělit vliv politiky od atmosféry soutěže a nevšímat si událostí, které se odehrávají ve světě. Je to součástí naší společnosti. V mých očích je prosba a snaha o mír důležitou součástí Eurovize.

Vaše identita do jisté míry stojí i na vizuálnu. Co pro vás coby hudebnice móda a krása znamená?

Bára: Móda je pro nás důležitým prostředkem sebevyjádření. Umožňuje nám komunikovat naši osobnost, atmosféru a umělecký směr nejen skrze hudbu, ale i vizuálně. Zároveň v naší tvorbě podtrhuje svobodu experimentovat.

Tereza: V kapele je nás pět žen a řešíme i naše vizuály a kostýmy na pódiu. Rády se cítíme krásné a sexy. Našimi outfity rády podtrhujeme ženskost, ale také aktuální pocity a nastavení. Dříve jsme byly více něžné, pak přišla odvážnější fáze. Je skvělé se vyjadřovat nejen prostřednictvím hudby, ale i skrze módu.

Vesna

Zdroj: autorský rozhovor