ELLE Movie Check: Milovník, ne bojovník

Jak už to u mě bývá, hned první den jsem se náhodně dala do řeči s režisérkou filmu Milovník, ne bojovník Martinou Buchelovou a producentkou Julií Žáčkovou. Z rozhovoru jsem tušila, že to bude něžné pohlazení, ale netušila jsem, že tento snímek se mnou tak silně zarezonuje. Film totiž otevíral témata, která mi teď běží hlavou. „I ve špetce smutku se najde špetka humoru,“ říkám si.

Z filmu se mi v hlavě stále dokola přehrává jedna věta. Za mě totiž vystihuje vztahy, které během filmu poznáváme a rozlouskáváme: „Když vidím něco pěkného, tak si vzpomenu na tebe a chci, abys tam byl se mnou.“

Snímek Milovník, ne bojovník slouží jako pohlazení pro rány na duši, které získáváme během našich životů.

Andrej je chlapec, který je citlivý a láskyplný. A také má slabost pro alkohol. Rozhodne se proto přestěhovat ke své babičce, aby se závislosti zbavil a mohl zase lézt po svém milovaném stromu beze strachu, že z něj v opilosti spadne. A pak potká Míšu, svou spřízněnou duši, a i přesto, že je jejich kroky možná oddálí, osud je vždy drží nablízku. Možná to není jenom osud, Andrej si totiž neumí život bez Míšy představit, a proto se rozhodne o svoji lásku bojovat.

Adam Kubala, který ztvárňuje postavu Andreje, vás donutí si ho zamilovat i přesto, že v životě udělal spoustu nerozvážných rozhodnutí. Důvodem, proč máte pro Andreje pochopení a tak trochu i slabost, je to, že film je rozdělený do kapitol, které postupně odkrývají jednu jeho vrstvu za druhou. Režisérka Martina Buchelová i díky tomu, že film rozvrhla do několika kapitol, chce poukázat na to, že každý člověk má svoji hloubku. „S Adamem byla práce na jeho roli jedinečná v tom, že se sám věnuje režii, a proto se svým režisérským okem v mžiku přenesl do toho mého,“ říká Martina.

Láska zaslepená růžovými brýlemi, nevěra, krize středního věku, rozhodnutí, které vás zavede do životní etapy, která pro vás neměla být určená – říká vám to něco? Martina vás provede všemi životními situacemi a svým něžným humorem na ně poukáže s nadhledem. Její osobní úlohou při tvoření snímku bylo, jak sama říká: „Chci, aby film byl ztotožněním hledání naděje a také úlevou, kterou každý z nás potřebuje. Film je výčet nostalgických prvků z mého vlastního života, ve kterém se najdete i vy.“