Hodnoty & Film: Aňa Geislerová a Judit Pecháček

Co nejriskantnějšího jste kdy udělala pro film?

AG: Riskantní to bylo spíše pro toho druhého člověka, a to sice, že jsem dobovou jehlou jako lékařka někomu odebírala krev. Dobové jehly jsou tlusté a strašně špatně se s nimi manipuluje. Při odebírání krve máte v injekční stříkačce vzduch, můžete někoho skoro i zabít. Já jsem se do toho pustila s tím, že je to dobrý úkol, a až pak mi došlo, že jsem mohla někoho zabít a jít do vězení.

Jaký film by podle vás měl vidět každý, kdo chce svět dělat lepším místem?

JP: U mě se to dost mění, ale teď je to Hamnet.

Jaká hodnota je pro vás nejdůležitější?

AG: Svoboda.

JP: Tolerance, slušnost, láska.

Kdybyste mohly poslat jeden jediný vzkaz do časové schránky pro 100. ročník karlovarského festivalu v roce 2066, jaký by to byl?

AG: Uvidíme se ve Varech! Protože si myslím, že tam budu. (smích) Já myslím, že tam normálně budu i za těch 40 let.

JP: Ať je stále takhle hravý a citlivý jako teď a ať dává dál prostor mladým tvůrcům a lowbudgetovým filmům.

Aňo, ve filmu Pramen hrajete lékařku, která v 80. letech minulého století čelila dilematu ohledně sterilizace romských žen. Proč vás tato role lákala?

AG: Já jsem strašně chtěla pracovat s Ivanem Ostrochovským a to, co se z té spolupráce vyvinulo, by mě ani nenapadlo. Myslím, že to je zvláštní symbióza přátelství. A proč jsem to chtěla hrát? Protože to téma je strašně silné, způsob, kterým je vyprávěné, je mrazivý a zároveň strašně krásný. Ta hrůza toho, že strašné věci se dějou na krásných místech a hrozivé věci dělají lidi, kteří jsou v podstatě dobří.

Judit, tento rok vyjde film Tomáše Hubáčka Wirbel, ve kterém hrajete postavu záhadné Agnes.  Proč vás ta role zaujala?

JP: Celý ten film je pro mě zajímavý tím, že je mysteriózní. Podobný snímek jsem ještě nikdy netočila. Je tam navíc dost trikových záběrů – to znamená, že jsme to nějak natočili a oni to v postprodukci upravili, takže vlastně vůbec nevím, jak některé věci budou ve finále vypadat. Jsem na to moc zvědavá. Zaujala mě ta tajemnost a vlastně celé to téma.

Jaký je váš osobní manifest, protest či vzkaz společnosti?

AG: Had necouvá. Jde o zkrácenou myšlenku toho, že když člověk z něčeho vyroste, tak to musí opustit. Věci, které nás opouštějí, nás opouštějí ve správnou chvíli a nemáme se k nim vracet. Had vyroste ze své kůže, odloží ji, už ji nepotřebuje a není cesty zpět. Když se tohle naučíme a pochopíme, bude nám dobře.

JP: Nikdy neztrať cit!