Když se člověk podívá na město shora, rozprostírá se pod ním krajina živých ulic s hlukem tramvají a nočního života. Nahoře je ale ticho. To spolu s výhledem na kostelní věž, památník na Vítkově a žižkovské střechy nabízí byt Daniela Klegy. Jeho architektura a interiérový design se dostaly na řadu až poté, co byla zpracovaná projektová dokumentace a jako nástavba dostala stavební povolení. Jako majitel Realitního fondu Praha má Daniel Klega v této oblasti bohaté zkušenosti, ale v okamžiku, kdy došlo na podobu vnitřních prostor, povolal na pomoc vnímavou interiérovou designérku a architektku Martinu Šandovou ze studia ti architekti. Na počátku bylo na místě jen pár zaprášených trámů a tmavá zákoutí půdy. Energický duch architektky dal prostoru velmi záhy jasné kontury. „V tomhle případě bylo od začátku jasné, že loft bude mít silný industriální nádech a spoustu tmavých barev, podobně jako byty v New Yorku. Odhalené cihlové zdi v našich rozhovorech figurovaly už od počátku. Sama preferuji spíše teplejší materiály a světlejší barvy, ale byla to zajímavá výzva,“ vysvětluje Martina.
Černá barva jako by bytem provázela a ukazovala návštěvníkovi, kde jsou důležitá místa setkávání. V nich se dále prolíná v různých materiálech a odstínech. Středobodem bytu je kuchyně spojená s obývacím pokojem. „Jedním z požadavků bylo, že není třeba do jídelního prostoru umisťovat velký stůl. Klienti si váží praktičnosti a minimalismu a stačí jim najíst se u kuchyňského ostrůvku.“ Architektka ho nechala obložit velkoformátovým keramickým povrchem, který evokuje starý kov. Pozadí ostrůvku tvoří mořená dýha kuchyňské stěny osazené skříňkami s černým výklenkem pro pracovní plochu. „Fotografie nedokážou zcela zachytit barevné odstíny, které jsou na skříňkách ve skutečnosti mnohem měkčí a přátelštější. Je to spíše mix šedo-černo-hnědé,“ vysvětluje architektka. Černé baterie a vypínače vykukují z tmavého rybníka povrchů jako nenápadní živočichové.
Světlé čalounění barových židliček osvěžuje frontální pohled na kuchyňský prostor a zároveň zve ke spočinutí v pohodlí šedé rohové pohovky, za níž se po celé délce pokoje táhne černý kovový závěs knihovny. Majitel bytu, vášnivý sběratel drahého alkoholu a doutníků, ji má tradičně vyskládanou svou kolekcí. Kovová oka poliček prostupují dále bytem a vedou návštěvníka do druhého patra podél cihlové stěny s pomyslnými šipkami v podobě jednoduchého světelného tubusu.
Ve druhém patře je část ložnice přepažena skleněnou stěnou s černými kovovými tahy, za níž je odhalená koupelna. Zelená umyvadlová skříňka dominuje prostoru jako velký leknín, na němž je zasazeno bílé umyvadlo. Mosazné prvky baterií jsou dalším nepřehlédnutelným detailem, který nebylo možné podcenit. „Baterie z broušené mosazi jsou z kolekce Inciso od firmy Gessi, ve které si dávají záležet na řemeslném provedením, co vydrží leta. Prostoru, jenž je díky skleněnému průhledu součástí pokoje, dodají patřičnou eleganci a nadčasovost. I když by se jejich pořizovací cena zdála na první pohled vysoká, rozhodně se vyplatí,“ usmívá se Martina. Mosazné prvky na betonově vyhlížejícím povrchu vypadají jako sochařské intervence a jinak střídmou ložnici obohacují o téměř umělecký moment. Ten druhý najdeme v čele postele rozprostírajícím se po celé stěně.
Důležitá role interiérového designu se projevila i v dětském pokoji. Tam se proti stereotypní hravé barevnosti pro děti architektka vymezila tmavšími odstíny od modré zvířecí tapety po šedou postýlku a textilní doplňky. „Měla jsem docela strach, jak se k tomu majitelé postaví, ale byli nadšení!“ Jednoduše, minimalisticky a hlavně prakticky byl byt pojímaný v kontextu toho, že se možná bude jednat pouze o dočasné bydlení, které by v budoucnu mělo sloužit novým obyvatelům. Univerzální prvky, konzervativnější barevnost a kvalitní materiály jsou základem, který ale nepůsobí banálně. Přírodní odstíny zelené, elegantní zář mosazi a hlavně teplé světlo ze střešních oken jsou neodmyslitelnou nadstavbou, která z bytu dělá příjemný prostor pro bydlení i návštěvy přátel.
