Rituály jako námět
Festival každoročně vybírá kurátory, kteří si vezmou na starost speciální prodejní kolekci Manuba. Předměty jsou dostupné jen v limitovaném počtu a specificky zaměřené. Letošní série se jmenuje Ritual, a jak už možná tušíte, věnuje se aktivitám, které si spojujeme s tradicemi nebo svátky. Kurátorky Martyna Barbara Golik a Marta Borkowská do kolekci chtěli odrazit zvyky spojené se svatojánskou nocí, takzvanou „Nocą Kupały” – velkým polským svátkem, při kterém se na hlavách nosí bohaté luční věnce, pálí se ohně a lidé se veselí. Propojili se s trojicí kreativců a vytvořili speciální svíčku Noc ve spolupráci s designérkou Olou Lewczyk, kalíšek Zmierzch od Karolini Zimnické pro pálení kadidla, který tvarem odkazuje k pozdně žebrové keramice z Pomořanska a ozdobu do vlasů Świt inspirovanou slovanskými květinovými korunami.
Kolik věcí je hodně věcí
Trefné zrcadlo společnosti, která vlastní čím dál tím více věcí naskytla drobná, ale velmi působivá výstava Agaty Nowak Rzecz bliskość (Things - Closeness). Klade si zajímavou otázku: Co nás nutí toužit po různých předmětech natolik, že se jimi chceme obklopovat? „Věci, které vlastníme, uspokojují mnoho emocionálních potřeb, posilují naši sebedůvěru a víru ve vlastní schopnosti. Náklonnost k hmotným statkům se také zvyšuje, když klesá náš pocit bezpečí. Proto se stává, že předměty kompenzují například nedostatek vztahů s blízkými. To v kombinaci s materiální kulturou, v níž žijeme, způsobuje, že máme příliš mnoho věcí,” píše Nowak v úvodní eseji výstavy a podporuje to i daty – až 84% Poláků přiznává, že jejich domovy jsou plné nepotřebných předmětů. To je enormní číslo i stav uvědomění si vlastního selhání a přidáme ještě jedno – podle britských výzkumníků má typické desetileté dítě v průměru 238 hraček, ale nejlépe si hraje, když jich má jen 8. Expozice se tedy věnovala projektům, které fungují na principu sdílené ekonomiky – jednalo se o půjčovnu hraček, opravnu kol, umělecký projekt upcyklující svetry, nebo knihu fotografky Barbary Iweins, která zdokumentovala všechny věci, které doma má. Těch věcí bylo neuvěřitelných 12.795 a nafotit je zabralo 4 roky. Všechny je najdete v knize Katalog, kterou o projektu vydala a je stále v prodeji za 42 eur. Asi není nutné dodávat, že jí nápad změnil vnímání sebe i vlastní domácnosti, ale i život. A kolik předmětů vlastníte vy? Je jich hodně nebo málo?
Keramika 2.0
Před sedmi lety ho založili dva výtvarníci: Monika Gradzik a Ziemowit Liszek, protože chtěli zastřešit své rozdílné kreativní vášně – věnovat se dílům z keramiky, dřeva, kovu i betonu v různých velikostech od malých hrníčků přes dlaždice a nábytek, až po velké instalace a sochy. Na Gdynia Design Days představili nejnovější práce v keramice – fascinující vázy s potiskem, který připomínal automatické kresby a instalaci z dlaždiček, jež byla však na úrovni uměleckého díla. Představte si, že se při koupeli nekoukáte na stěrku, nebo nepozorujete dlaždičky, ale umělecké dílo – skvělý nápad!
Působivá symbolika
Nejen premiéry byly na gdyňském týdnu designu k vidění, ale to vůbec nevadilo! Místo zde měly i osvědčené projekty jako precizně připravená výstava The Clothed Home: Tuning In To The Seasonal Imagination, kterou pro Institut Adama Mickiewicze připravilo studio CENTRALA a Alicja Bielawska spolu s kurátorkou Aleksandrou Kędziorek. Prvně byla uvedena s velkým úspěchem na Londýnském bienále designu před třemi roky, odkud putovala do Krakova, Lublaně, Lisabonu a nakonec i do Gdyně a do budoucna je v plánu turné po Asii.
Výstava totiž fascinujícím způsobem zkoumá použití a význam textilií v domácnosti. Projektu předcházely velké rešerše a zkoumání, jak člověk doma textil a od kdy používá. Za záclonami a záclonkami, běhouny a koberci totiž stojí praktické významy, zatímco za zbarvením spíše psychologické. Teplé odstíny se totiž v interiéru tradičně používaly v zimě, kdy je třeba pocit útulna zintenzivnit a naopak – když venku panuje horké léto, lidé se chladnými odstíny uvnitř pocitově osvěžovali. Tým dal dohromady sedmero základních prvků a znovu je vytvořil jako zástupné symboly, čemuž odpovídala i konceptuální instalace, na které s každou novou lokací navíc jeden prvek přibývá podle lokálních zvyklostí. Velmi působivý a přínosný projekt – držme si palce, že třeba jednou navštíví i Prahu!
Zdroje: Autorský článek, se svolením Gdynia Design Days a jeho účastníků
