Debatu na téma „Mladí talenti: Jak se v designu uplatnit po škole?“ moderovala Eva Slunečková, šéfredaktorka ELLE Decoration, která dlouhodobě sleduje českou i mezinárodní designovou scénu. Na pódiu DesignblokStage v Křižíkových pavilonech přivítala tři výrazné osobnosti českého designu – Nikolu Lorinczovou, zakladatelku agentury PRisti zaměřené na komunikaci a PR v oblasti designu, Jana Plecháče, uměleckého ředitele sklárny Moser, a Veroniku Pařízkovou, nezávislou novinářku, bývalou šéfredaktorku Czechdesign.cz a autorku připravované knihy Designérky. Společně otevřeli téma začátků v oboru, osobních cest k úspěchu i toho, co dnes český design potřebuje, aby mohl růst.
Myslíte si, že mladí čeští designéři a designérky si umí dělat dobré promo?
Nikola Lörinczová: No, jak kdo. PR, komunikace, odkomunikovat svou práci, to je řemeslo. Na školách se učí produkt, design, ale komunikace tam často chybí. Já jsem začínala před sedmnácti lety a tehdy byla komunikace ve světě designu tabu – nikdo o tom nemluvil. Dnes je první krok otevřít se světu, sdílet, proč to vypadá tak, jak to vypadá, ukázat proces, fotky, dát práci profesionálně do světa.
Veronika Pařízková: Přesně, často lidé vnímají komunikaci jako chlubení, ale my novináři chceme slyšet příběhy. Když mi někdo lidsky upřímně napíše, jak začal, proč se designu věnuje, je to pro nás mnohem cennější než dokonalé promo.
Jan Plecháč: Souhlasím. Když jsem začínal, neměli jsme self-promo kanály jako dnes. Nikdy jsme nikam “necpali” svou práci, ale když jste něco udělali, museli jste tomu věřit a ukázat to světu. Designblok po diplomce byl moje první startovací plošina, pak Milán, pak Londýn – všechno stála spousta práce a peněz, ale ta zkušenost vás formuje.
Takže je to kombinace talentu, disciplíny a vztahů?
Nikola Lörinczová: Přesně. Někteří designéři jsou „full package“ – talent i schopnost organizovat a komunikovat. Jiní potřebují podporu, třeba asistenta nebo mentora. Bez toho se i dobrý produkt může „ztratit“.
Veronika Pařízková: Třeba na sociálních sítích je autenticita zásadní. Nemusíte být perfektní každý den, ale je důležité, aby komunikace byla upřímná a profesionální. Sdílení pohledu na tvorbu, zkušenosti nebo proces dokáže vystoupit z masy „dokonalých“ příspěvků.
Jan Plecháč: Souhlas. Mně osobně hodně pomohlo, že jsem si od začátku budoval dlouhodobé vztahy – s novináři, fotografy, kolegy. Autenticita a osobní kontakt je něco, co přežívá trendy a algoritmy.
Když jste nakousli ty sociální sítě - jak zvládnout tlak neustálé viditelnosti třeba na Instagramu?
Nikola Lörinczová: Sociální sítě jsou nástroj, ne cíl. Je lepší mít připravenou půdu pod nohama a komunikovat, když má smysl. Mnozí mladí tvůrci cítí tlak ukazovat všechno hned, ale lepší je kvalitní obsah než kvantita.
Jan Plecháč: Přesně, a taky je důležité stanovit si hranice. Není nutné být online 24/7. Já osobně dávám přednost menším pravidelným aktualizacím – pár fotek, pár slov – a neustálému sledování trendů, co je „in“.
Veronika Pařízková: A nebojme se autenticky ukázat i proces nebo nezdary. Lidé ocení upřímnost a vidí, že za krásnými produkty stojí práce a snaha, ne jen náhoda. To může paradoxně i posílit reputaci a důvěru.
Nikola Lörinczová: Přesně. A pokud mladý designér nemá čas nebo kapacitu na sociální sítě, je lepší spolupracovat s někým, kdo umí komunikaci dělat profesionálně. Tak se vyhne frustraci a stále bude aktivní.
A co tlak od konkurence, když vidí, že někdo získává rychlou pozornost?
Jan Plecháč: To je těžké. Srovnávání je přirozené, ale lepší je se soustředit na svou práci a růst. Když uděláte dobrý projekt a komunikujete ho správně, vaše publikum si vás najde.
Veronika Pařízková: Přesně. Sociální sítě nemají měřit hodnotu vaší práce. Hodnota je v kvalitě, v nápadech, v příběhu, který stojí za produktem.
Jak moc jsou důležité fotky a vizuální prezentace v počátcích kariéry?
Jan Plecháč: Je to zásadní. Naživo vaši práci vidí jen zlomek lidí, zbytek jen na fotkách. Když jsou fotky špatné, práce se nedostane do povědomí. Proto je dobré mít kolem sebe lidi – fotografa, grafika – a naučit se s nimi spolupracovat.
Nikola Lörinczová: Přesně. Talent nestačí, pokud ho neumíte ukázat. Někteří tvůrci jsou perfektní, ale manažersky nebo PR jim to nesedí – proto je někdy lepší najmout si asistenta, než se snažit dělat všechno sami.
Jakou roli hraje networking a osobní vztahy?
Jan Plecháč: Obrovskou. Já nikdy nepočítal, kdo s kým kam jde, prostě jsem se soustředil na práci a vztahy vznikaly přirozeně. Důležité je mít kolem sebe lidi, kterým věříte, a budovat dlouhodobé vztahy – ať už s novináři nebo spolupracovníky.
Veronika Pařízková: Přesně tak. Pokud je člověk spolehlivý, dodrží slovo, komunikuje a reaguje, pak z toho vznikají partnerství, která mohou trvat roky. To je pro mladé designéry klíčové.
Myslíte, že mladí designéři mají dost sebevědomí ukázat svou práci?
Nikola Lörinczová: V Česku často chybí. Talent je, nápady jsou skvělé, ale mnohdy chybí dotáhnout projekt do konce. Polovina práce je dokončení a prezentace.
Veronika Pařízková: Přesně. Autenticita je důležitá – mladý designér může být upřímný, profesionální, ale nemusí hned vytvářet velké PR akce. Stačí, když má připravený základ: web, portfolio, Instagram a ceny.
Co je podle vás nejdůležitější pro úspěch mladého designéra?
Jan Plecháč: Vášeň, vytrvalost a autenticita. Když věříte své práci, jdete do rizika a zároveň budujete vztahy, výsledky se dostaví.
Nikola Lörinczová: Připravit základ: kvalitní portfolio, web, fotky, kontakty. A pak být otevřený světu a spolupracovat.
Veronika Pařízková: A být upřímný. Lidé chtějí slyšet příběhy, nejen vidět produkt. To je základ, který vás odliší od ostatních.
- Zdroj článku:
Autorský článek
