Byt pro hudebníky
„Chodím do Bistra Široká, které má kamarád architekt Tomáš Foltýn,“ říká Paulie. „Líbil se mi interiér bistra, který vytvořil, proto jsem se ho jednou zeptal, jestli by mi nepomohl zařídit hudební studio. Tehdy se přidal ještě Honza Nikendey, taky architekt a hudebník, použili přírodní dřevo, knížky jako akustický prvek, a dopadlo to skvěle.“ Tomáš Foltýn vystudoval v Liberci a léta pracoval v kanceláři eMRAK, již vedl guru české architektury Martin Rajniš. Podílel se na realizaci rozhleden jako například Bára a staveb z dřevěných konstrukcí, ale v jeho životě se postupně objevila láska k vaření. Rozhodl se v Liberci založit bistro, navrhl jeho vzhled a plánoval, že život plný architektury doplní gastronomií, ale nakonec začal vařit tolik, že mu aktivity spojené s bistrem zabírají většinu času. Jen někdy se vynoří architektonický projekt jako v případě Paulieho domu.
Rekonstrukce, na které se podíleli všichni
„Pomohla nám covidová pauza,“ říká Paulie. „Já ani Zea jsme neměli koncerty a vytvořil se prostor pro něco jiného, taky kreativního, tak jsme začali řešit bydlení.“ Chtěli navázat na uvolněnou atmosféru, jaká vznikla v hudebním studiu, a znovu oslovili Tomáše, který zažíval za covidu podobnou situaci ve svém bistru. „Bistro běželo beze mě, tak jsem měl čas projektovat. Původně jsem myslel, že dám Pauliemu jen zpracovaný projekt, ale postupně se to vyvinulo přes stavební dozor až po fyzickou práci přímo na místě,“ směje se Tomáš. „Spousta lidí z gastroprovozů byla bez práce, tak jsem je přizval a vlastnoručně jsme vyráběli knihovnu, skříňky, police, dokonce i lampy a osvětlovací systém v kuchyni, zkrátka všechno, co bylo na stavbě potřeba, pomáhal i Paulie, a celé to trvalo rok a půl.“
Odpočinout si jako na chatě
Od původního nápadu zútulnit jednu místnost se idea postupně rozrostla na přebudování celého horního patra včetně půdy. Kuchyň je teď otevřená do krovu, s odkrytými viditelnými trámy, v základu interiéru je bílá a přírodní dřevo. Dřevo je i na stropech, kde plní čistě dekorativní funkci a dodává prostoru hřejivou atmosféru. Tomáš zkombinoval prvky zhotovené na míru s výběrem věcí, které mají dobrý design, ale jsou z běžných obchodů jako třeba Bauhaus nebo Ikea. To vše doplnili Paulie a Zea kousky z bazarů a z předchozích domácností. „Mám ráda staré věci, jen jsem si nebyla jistá, jak je míchat s novými,“ říká Zea. „Ale Paulie mě povzbudil, ať to prostě zkusím. Líbí se nám eklektické interiéry, kde jsou předměty z různých období, a když si na cestách vybíráme hotely, vždycky chceme, aby měly atmosféru. Nemáme rádi strohé minimalistické pokoje.“ V bytě je proto třeba staré originální houpací křeslo Thonet, které může pocházet už z 19. století a dodnes je funkční, jen dostalo nový výplet. „Bylo tu už v době, kdy se sem přiženil můj děda, a houpaly se v něm všechny generace, měli jsme ho v pokojíku i my s bráchou,“ říká Paulie. Křeslo rozhodně přispívá k atmosféře domácí idyly, která je prostá: „Máme rádi dny, kdy spolu nakoupíme, vaříme v nové kuchyni a posloucháme hudbu, a pak si jídlo vychutnáme u filmu, nebo zalezeme pod schody a pustíme si gramofon,“ říká Paulie, a Zea doplňuje: „Chystáme se vařit podle Julie Child, sledovali jsme ten seriál a byli jsme smutní, když skončil. Sdílíme totiž s Julií stejnou vášeň pro máslo. Miluju máslo! Sním o tom, že jednou budu mít podnik, kde se bude servírovat jen chleba a různé druhy másla.“
Zdroj: Autorský článek
