Only in print: Zahrada v domě

Už když přicházíme k brance, mají nás majitelé z pohodlí interiéru jako na dlani a zvesela mávají. Překonáme pár metrů skrz atrium, kde se k nám naklánějí hlavy okrasných česneků a o nohy otírá sousedovic kočka, a jsme společně s nimi v centru všeho dění. Petra Brodilová a Jan Praskač, sympatický pár analytiků pracujících v mezinárodních společnostech, se s ohledem na rozrůstající se rodinu rozhodl opustit své bydlení na Palmovce. Zalíbení našli partneři v pražských Lysolajích. Jejich nový domov na západním okraji Šáreckého údolí spojuje blízkost přírody s dostupností do centra města a nabízí bydlení v přátelské komunitě, po jaké vždycky toužili. Dětský halas se nese ulicí, sousedé si tady navzájem vypomáhají a tráví spolu volný čas. Interiér domu inspirovaný jejich obdivem k současnému polskému designu vznikl ve spolupráci s architektkou Dorotou Kluskou. Ta dokázala s přesností vystihnout osobnosti obou majitelů a proměnit developerský základ v útulné a osobité bydlení. „Investoři mají opravdu silný cit pro design a umění – mnohokrát pro mě byli inspirací i motivací. Jejich pochopení pro krásu věcí a otevřenost novým nápadům nám spolupráci nesmírně usnadnily. Díky jejich důvěře a odvaze jsme mohli vytvořit interiér s atmosférou, která je podle mě opravdu jedinečná,” chválí architektka. Majitelé za ní přišli s jasnou vizí: otevřený společný prostor, kde budou trávit maximum času jako rodina. 

„Chtěli jsme dům, který se soustředí kolem hlavního obytného prostoru jako skutečného srdce domácnosti. Místo, které bude třeba trochu chaotické, ale bude nás všech,“ směje se Petra. Tento požadavek se propsal i do vybavení. Většina nábytku je rozestavěna podél stěn, aby zůstal volný prostor pro děti – energickou Matildu a věčně vysmátého Jonatána – pohyb i klidné večery u projektoru. Výsledný hlavní prostor domu působí velkoryse, přestože jde o promyšlených čtyřicet metrů čtverečních. 

Jedná se původně o developerský projekt, architektka však do finálního řešení přinesla nespočet změn. Dispozice zůstaly, přibyly ale světlovody nebo světlá kaučuková podlaha v celém interiéru od německého výrobce Nora. Výrazným rozhodnutím bylo také přiznat betonový strop v celém domě a odstranit sádrokarton, který byl původně součástí projektu. „Věděli jsme, že atriový dům má svá světelná omezení, proto jsme do návrhu přidali čtyři světlovody. Díky nim se dostává denní světlo třeba i do kuchyňského koutu, šatny nebo koupelny,“ vysvětluje architektka. Měnily se právě koupelna i šatna, přibyly i výrazné prvky jako pojízdné dveře do atriové zahrady. Ta letos poprvé vykvetla a velké ptačí pítko v ní přijímá časté návštěvníky.

Právě světlo a rytmus prostoru byly pro architektku zásadní. Výrazným prvkem se stala vestavěná skříň v chodbě – původně klasická, nakonec přepracovaná do zaoblené formy s výklenkem, pruhovaným sedákem a ambientním osvětlením. Chodba propojuje relaxační část domu a vyvolává hravý dojem. „Nechtěla jsem, aby působila jako dlouhý, nudný tunel. Proto jsem narušila její osu a vytvořila zákoutí, které má svůj charakter, ale zároveň přirozeně navazuje na zbytek interiéru,“ popisuje architektka. Obliny se pak objevují i jinde: třeba v koupelně na autorské desce nebo u kuchyňské linky bez horních skříněk