Only in print: Estetický minimalismus

Každý kout prostorného bytu v secesním pražském domě působí jako umělecký solitér. Když si ho však před několika lety rozhodl zakoupit mladý kosmopolitní pár, bylo tomu jinak. „Nacházel se ve velmi původním stavu, takže jsme se pustili do kompletní rekonstrukce a dispozičních změn. Zároveň jsme se snažili zachovat maximum původních prvků, takže jsme upustili od zásahů do nosných konstrukcí,“ říká interiérová designérka Ivanka Kowalski. Se svými klienty byla během tvorby na jedné vlně. „Před tím v Praze žili asi rok v jednom z pronajímaných bytů, který jsem také rekonstruovala. Měli proto jasnou představu o mém stylu a rozhodli se mě oslovit pro spolupráci při budování vlastního bydlení. Dali mi víceméně volnou ruku,“ popisuje začátek spolupráce Ivanka.

Celý proces nakonec zabral zhruba jeden a půl roku. „Nejnáročnější na tomto projektu bylo koordinovat dodávky. Zejména nás potrápilo zpoždění u topení. Museli jsme měnit pořadí instalací, a dostávali se tak do časových skluzů,“ vzpomíná Ivanka. Ale protože vše zlé může být k něčemu dobré, umožnilo toto zpoždění nakonec komfortně zakomponovat klimatizaci, která původně v projektu nebyla. „Majitelé v Praze prožili jedno z těch teplejších letních období, a tak se rozhodli, že klimatizační jednotky nakonec do bytu přeci jen chtějí. Podařilo se nám je umístit do stěn, takže v prostoru vidíte pouze mřížky,“ říká Ivanka. Vizuální čistota v jejím podání však rozhodně nenudí a zároveň umožňuje plynulý chod domácnosti. „Když navrhuji interiér, prohání se mi o něm v hlavě film. Jak se bude využívat? Jak se tam bude člověk cítit? Jakmile věci začnou nabírat podobu, začnu jej skládat jako hlavolam,“ popisuje svůj přístup designérka.

Již v původní dispozici bytu se nacházela velkorysá vstupní hala. „Je to krásný prostor, který se v moderních interiérech zanedbává. Chápu, často je těžko využitelný. Proto jsem zde za kazetovým obkladem vytvořila meziprostor, kde je zakomponováno místo na kabátky a komůrka pro úklidové potřeby. Jsou v něm také dvojité dveře vedoucí do ložnice,“ prozrazuje Ivanka. Hala nemá okna, denní světlo získává srze průchody do dalších místností, zejména prostoru směrem do ulice.

Ten tvoří kuchyň s jídelní částí, obývací pokoj a pracovna. Vysoké stropy a velká okna téměř po celé jedné délce z nich přirozeně dělají vizuální dominantu bytu. Vzájemně je mezi sebou oddělují prosklené stěny, podporující vzdušnost a světlost prostoru. „Původně zde byla pouze jedna a nacházela se mezi dnešní pracovnou a obývacím pokojem. Nadchla majitele i mě, a tak jsme se rozhodli ji replikovat a využít místo zdi, která původně oddělovala kuchyni. Líbí se nám, že jsou prostory svébytné, zároveň však mezi nimi funguje vzájemná komunikace,“ vysvětluje Ivanka.