Only in print: Jak chutná domov

Design mají oba rádi, a protože mají i podobný vkus a snadno se shodnou, nakonec se stalo, že si interiér svého nového bytu navrhli sami, přestože byla třeba kompletní rekonstrukce. „Na začátku jsme zkoušeli spolupráci s interiérovými architekty, ale tlačili nás někam, kde jsme nebyli spokojení, a tak jsme se rozhodli jít do toho sami,“ vypráví Marek Pavala, kuchař, autor několika kuchařek a zakladatel projektu Fuego, kde spolu s partnerkou Sarou Madarovou pořádají kurzy vaření na ohni. „Zatímco Marek se nebál vůbec, já jsem měla hrůzu, že si všechno vybereme a pak sem přijdeme a zjistíme, že to nefunguje,“ přiznává Sara. To se ale nestalo. Měli totiž jasnou představu, kterou si během celého procesu rekonstrukce a zařizování sami definovali.

Na začátku byl sen o velkém bytě na Vinohradech, který měl splňovat jednu zásadní podmínku: dostatečně velkou a světlou kuchyň. „Bydleli jsme v pronájmu na Malé Straně, což bylo krásné a romantické za covidu, ale s malým dítětem to není ideální lokalita. Chtěli jsme se proto přesunout na Vinohrady a do vlastního. Já jsem tu strávila skoro celý život a máme tady obě babičky,“ vypráví Sara. Nový byt hledali téměř rok a půl a tenhle nakonec našla Markova maminka, která má reality jako hobby. „Inzerát už byl stažený, ale ona ho ještě měla uložený v paměti. Hned jsme se ozvali a měli štěstí, že někdo před námi nezaplatil rezervační poplatek,“ dodává Sara.

Přestože byt pod jejich rukama prošel celkovou rekonstrukcí, dostal nové podlahy či rákosové stropy, hledat inspiraci si Sara s Markem hned na začátku zatrhli. „Zakázali jsme si i Pinterest, protože nás to jen mátlo. Například jsme věděli, že chceme bílou knihovnu. Začali jsme se dívat na Pinterest a najednou jsme měli pocit, že musí být barevná. Všude jsme viděli modrou, oranžovou, žlutou,“ popisuje Sara. „Věděli jsme, že chceme ctít původní styl starého vinohradského bytu doplněný o moderní prvky a design, který se nám líbí. Jeho skořápku jsme ale chtěli zachovat nadčasovou,“ vysvětluje. Tahle vize je pak vždycky zastavila od slepého následování trendů.

Do hry tady zase vstoupila Markova maminka, která během rekonstrukce fungovala trochu jako přítel na telefonu, když si nevěděli rady. Přestože je minimalistka, její vkus je oběma blízký. V začátcích jim občas poslala pár fotek starých pařížských bytů. „Nejsme minimalisti a líbilo se nám, že tyhle byty jsou plné věcí. Mám ráda, když je vidět, že v nich lidé dvacet let žijí a dvacet let je těmi věcmi zaplňují,“ říká Sara.

Sami si svoji sbírku dekorací budovali už dopředu, přestože je neměli kam dávat. Svůj nový byt tak mohli rovnou zaplnit a zabydlet a zároveň svým oblíbeným předmětům konečně věnovat prostor, který si zaslouží – ať už jde o obrazy Jana Kalába, umělecká díla Markova tatínka, nebo vozík z Tokyo Tools. Ne vždy to ale vyšlo podle plánu. „Do knihovny jsme nechali udělat přesně na míru prostor pro Titanic z Lega. Truhlář sice rozměry odsouhlasil, ale nakonec si je trochu upravil, aby to lépe vypadalo, jenže Titanic už se tam nevešel. Místo něj jsme pak do knihovny umístili kufry. Baví mě, že jsme udělali dekoraci z něčeho tak běžného, jako jsou kufry, s nimiž doopravdy cestujeme,“ směje se Marek.