Obrazy Pavla Příkaského poznáte na první pohled. Pohybují se na hraně realismu a abstrakce, znejasňují klasické médium malby, kresba není zcela zřejmá, ale spíše průhledná, jemná. Přesto nebo právě proto ve vás Příkaského výjevy rezonují ještě dlouho po jejich zhlédnutí. Absolvent Akademie výtvarného umění v Praze s kořeny v Mariánských Lázních si na narušování klasického vnímání malby postavil úspěšnou kariéru. Má za sebou společné i sólo výstavy v Praze, Londýně, Lutychu, Riu de Janeiro nebo bienále mladého umění v Moskvě. Odbornou veřejností je považován za jednu z velkých nadějí současného českého malířství a jen za poslední rok a půl se prezentoval hned v jedenácti galeriích napříč Evropou.
V práci Příkaského kontinuálně fascinuje fotografie. Zachází s ní jako s předlohou včetně chyb, kterými toto „dokonalé“ zobrazovací médium trpí. Často se u něj proto setkáme s mizením, neostrostí, překrýváním motivů nebo přeexponovaností. Umělec tímto způsobem naráží nejen na vlastnosti fotografie jako takové, ale upozorňuje i na neúnosné množství média ve světě a komentuje naši přesycenost obrazy v běžném životě. Paradoxní je, že namísto studií malby má za sebou absolvování ateliéru grafiky. „K tomu mě motivovalo setkání s výtvarníkem a profesorem na AVU Vladimírem Kokoliou. Nejenže mi přišel zajímavý, ale od začátku bylo vidět, že je mu jedno, jakým se zabývám médiem. Jeho jiný pohled na malbu mě zásadně ovlivnil,“ vysvětluje svůj různorodý přístup k plátnu Pavel Příkaský. Jeho díla se zabývají i tématem vědeckého výzkumu a laboratorních aktivit, jež z malby často vytvářejí objekt nebo i instalaci. Malba na povrch přijímá textilní ověsky, krajky či epoxidové struktury, a stává se tak o chlup výjimečnější.
Jedna z Příkaského výstav Transgenic Myth proběhla v pražské galerii NoD pod kurátorským dohledem Pavla Kubesy. Představila sérii jeho hybridních maleb.
