Všeobecný penzijní ústav byla vážená instituce, která do architektonické soutěže na nové sídlo přizvala osm podobně významných architektů. Dva členové Devětsilu, pětadvacetiletí architekti Karel Honzíka Josef Havlíček, přesvědčili ředitele ústavu, aby se v soutěži stali devátými vyzvanými. „Tak se ukažte, kloučkové!“ řekl jim, a mladí architekti ho vzali za slovo. V radikálním návrhu ignorovali zastaralé stavební předpisy z konce 19. století. Vsadili na pohodlí zaměstnanců a stavbu pojali jako prosvětlenou, vzdušnou, funkcionalistickou „továrnu na pojištění“, která neměla v Československu obdoby. Inspirovali se LeCorbusierem, Augustem Perretem či Walterem Gropiem, s nimiž ideu dokonce konzultovali.
Návrh způsobil pozdvižení, rozhodovalo se dlouhé měsíce, ale soutěž nakonec vyhráli – projekt nejlépe odpovídal potřebám penzijního ústavu a díky své jednoduchosti byl levnější než klasicizující paláce ostatních. Architekti se do realizace ponořili poctivě a problémy řešili vynalézavě. Jednou z výzev byla blízkost Hlavního nádraží, kvůli kterému byl vzduch v okolísilně znečištěný. Dvojice H+H proto nechala celý dům pokrýt keramickými obkladačkami RAKO, aby se fasáda dala lehce omývat a neztmavla. Svoji zásadu, že každá ze 700 kanceláří bude mít přístup denního světla i čerstvého vzduchu, zase autoři vyřešili pomocí americké klimatizace Carrier, která se u nás použila vůbec poprvé.
Noví majitelé by si dnes přáli dům více otevřít veřejnosti. Už v roce 2019 proto byla zpřístupněna plochá střecha, na níž si příchozí mohou užít kulturní program pod patronátem kavárníka Ondřeje Kobzy, který už oživil i střechu paláce Lucerna. Provozovatelé artových kin Aeroa Bio Oko zase původní kongresový sál přetvořili v butikové kino Přítomnost, kde obsluha během promítání roznáší občerstvení. V kavárně i na chodbách domu se návštěvníkům představují díla současných umělců, kteří v domě Radost mají také ateliéry nebo rovnou bydlí. Idea pánů Honzíka a Havlíčka byla nadčasová, ale technicky dům odpovídá normám roku 1932, a tak je jeho rekonstrukce nezbytná.
Záměrem majitelů je zachovat maximum původních prvků, ale zároveň dům Radost po vzoru úspěšných projektů ze zahraničí přetvořit v polyfunkční objekt, kde se kanceláře změní v jednotky komunitního bydlení. Zatím pro svoji myšlenku hledají cestu, která by byla přijatelná pro historiky architektury i památkáře. Uvidíme, zda bude výsledný kompromis stejně zdařilý jako původní návrh, po jehož zhlédnutí zaměstnanec VPÚ v obdivu zvolal: „Hošíci, to je puma!“
