REKLAMA

STUDIO VISIT u Adama Vačkáře

REKLAMA

 

Projekt Studio visit Nikoly Novákové a Adély Mazánkové vznikl s motivem propojit svět osob sledujících i obdivujících současné umění a tvůrců v prostředí, ve kterém pracují a nikoli vystavují. Oba světy se tak střetávají mimo upravené a dílem předvídatelné galerijní prostředí. Bez očištění od syrovosti a intimity. Bohatší o bližší vhled do tvorby a osobní poznání umělce. Takto vznikající komunita má možnost vzájemně se podporovat a pozitivně ovlivňovat. Zakladatelky přizvaly od počátku k participaci parfumerský dům PIGMENTARIUM, který pod vedením Tomáše Rice svou tvorbu se současným lokálním uměním cíleně spojuje. Příkladem budiž také bezprostřední navázání rozsáhlé spolupráce značky se sochařkou Terezou Štětinovou, v jejímž ateliéru se konalo právě první studio visit.

Adam Vačkář (1979) se ve své práci zabývá místem člověka v přírodě, ekologickou udržitelností a kritikou konzumního systému myšlení, vnímání času a smrti. Svoje dílo zpracovává napříč médii instalace, fotografie a performance. Vytváří tak nové schéma v prolínání myšlenkových protipólů a vytváří dystopické prostředí. Adam žije a pracuje v Praze, diplomoval na École Nationale Supérieure des Beaux-arts v Paříži, bakalářské studium absolvoval na UMPRUM a AVU v Praze. Má za sebou rezidenční programy Le Pavillon v Palais de Tokyo v Paříži nebo Residency Unlimited v New Yorku. Jeho práce byly vystaveny na samostatných a skupinových výstavách v Palais de Tokyo, Centre Pompidou nebo na Art Basel. Adam Vačkář je spoluzakladatel kolektivu Hope Recycling Station, který organizuje přednášky zahraničních umělců, filozofů a kurátorů. Adam Vačkář v roce 1998-99 studoval v Tokiu japonštinu a hovoří plynně japonsky.

V roli dalšího z hostitelů je též šampaňské MUMM. Soustředění značky (mimo jiné významné projekty) na podporu mladých umělců a průnik to této tvůrčí komunity je patrný již nějaký čas. Je nesen snahou dodat talentovaným lidem kuráž, poskytnout jejich práci příjemné zázemí luxusu a pomoci stavět prezentaci jejich tvorby na sebevědomých základech.

A hostitele ze všech nejdůležitějšího, Adama Vačkáře, jsme se zeptali:

 

1. Čím vším pro tebe je ateliér?

Atelier je pro mě chrám, prostor pro přemýšlení a práci. Mám tu zahradu, která mě uzemňuje, když je myšlenek moc, jdu pracovat s rostlinami, pěstuji okrasné i divoké, učím se s nimi žít a zacházet. Atelier vzniknul podle mé intuice, je to prostor, který mě motivuje k práci a umožňuje setkávání s lidmi. Byla to původně ruina atelieru z roku 1911, který jsem zcela zrekonstruoval a dal mu novou tvář. Okno, které je na místě původního stejně velkého ateliérového okna je pro mě důležité, jeho monumentalita dává prostor myšlenkám a kontemplaci.

 

2. Jedno slovo, které definuje tvoji tvorbu.

Poznání.

 

3. Adame, kde hledáš inspiraci?

Inspiraci hledám především skrze vnímání mého života ve spojení s přírodou. Okrajově také komunikací s lidmi a cestováním. Pravdivá neverbální komunikaci, kterou příroda umožňuje je pro mě velmi důležitá. Vůbec slovo neverbální si myslím skvěle definuje umění, jako hlubší způsob komunikace se světem, která se nezakládá na logice a narativním, verbálním myšlení, které je všude okolo. V přírodě narážím na různé objekty, které mi asociují estetiku a různé fenomény. Například démony. Erozí vyžrané kořeny stromů mi připomínají démonické tvary. Démoni, původně od řeckého slova daimón, které nemělo negativní konotaci, kterou nabylo křesťanstvím. Démoni reprezentují naše stinné stránky, které jsou ale naší nedílnou součástí. Je to opak konzumní kultuře, která námi prorostla do morku kostí a která adoruje stále pozitivní plochost, lesklé omyvatelné povrchy, plastové obaly a silikon. Myslím, že je třeba se těch obalů zbavit a vyhnat je z morku našich kostí. V přírodě nacházím spoustu těch stinných symbolů. Například kořeny stromů, které ležely ve vodě stejně jako já jsem na světě. Nebo rostliny bolševníku, který k nám byl zavlečen před sto lety z Kavkazu jako okrasná rostlina parků a dnes je prohlášen za nežádoucí nebezpečnou rostlinu. Přitom je nádherný, temný, divoký.

 

4. Ve tvé práci můžeme vnímat vrstvy, přesahy, ale i rovnováhu. Je to tak?

Ano, ve své práci obecně hledám rovnováhu mezi temnými a světlými silami, míchám tyto vlastnosti dohromady tak, že se jejich jasné hranice stírají. Například barevné kůry působí světlým, veselým dojmem, nicméně jsou napuštěné jedovatými látkami, které je dělají tak atraktivní. Nebo jako klenoty působící poměděné trouchnivějící kusy dřeva. Krása jedovatého bolševníku apod.

5. Čím je tvoje práce signifikantní, na první pohled poznatelná, čím je tvoje práce odrazem tebe samotného?

Odrazem mě samotného je v celé své komplexitě. Dávám do ní emoce, je to jazyk, kterým se vyjadřuji Signifikantní je v tom, že sleduju červenou tenkou linii, která se vine stále kupředu, je to komunikace se světem a příroda v té komunikaci hraje důležitou roli. Umožnuje zcela pravdivou neverbální komunikaci se sebou samým.

 

6. Co ty a intermediální přístup?

Zajímá mě spolupracovat s biology, kteří se zase velice analytickým způsobem snaží porozumět existenci z pohledu těla a přírody. A choreografy, kteří se vyjadřují pohybem, lidmi jiných profesí, je to zajímavá výměna různých jazyků a způsobů myšlení, je to velice obohacující, umožnují nové pohledy a poznání.

 

7. Nejdůležitější moment, milník, cíl, kterého si dosáhnul?

Zásadní byl pobyt v Japonsku, kde jsem v 18ti rok studoval Japonštinu, život v Paříži, kde jsem studoval na Akademii výtvarného umění a žil asi 10 let. Od těch formálních jako jsou výstavy v Centre Pompidou, Palais de Tokyo, samostatné prezentaci na veletrhu Art Basel až po zcela intimní, důležitá setkání se zajímavými lidmi. Pro mě jsou ale každodenní věci důležité, malé momenty se někdy stávají velkými milníky.

 

8. Jak vzpomínáš na studia?

Zajímavé bylo studium a život v Paříži, bylo zajímavé se účastnit výstav v důležitých institucích jako je Centre Pompidou nebo Art Basel, poznat umělecké fungování ve Francii a mezinárodně, nicméně zajímá mě teď práce ve vlastní zemi, ta má velký potencionál. Jsem rád, že žiju zpátky v Čechách. Vnímám lokálnost jako opak globalizace, má to velká pozitiva.

 

9. Co vlastně říkáš na to, že je tady projekt jako Studio Visit?

Je skvělé, že vznikají nové způsoby prodeje umění a komunikace s umělci jako je ten váš. Paradigma prodeje umění se mění a galerie u nás se často obrací s prodejem umění do ciziny. V Čechách je ale mnoho lidí i mladších generací, kteří žijí na vysoké úrovni a kultivují se a těm je umění důležité zprostředkovat. Vnímám to, že někdo koupí umění jako velmi silný projev zájmu o hodnoty, které umělecké dílo propaguje.

 

Projekt vnikl za významné pomoci společností a jednotlivců, které umění cíleně a s potěšením podporují. Jsou to: parfumerský dům Pigmentarium, magazín Elle Decoration, Mumm champagne, Public Interest bar, Polagraph a Diligent Moments Studio.

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Sledujte nás na Instagramu @elleczech

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA