REKLAMA

Body positivity: Proč je kladný vztah ke svému tělu tak důležitý?

REKLAMA

Naše vnímání krásy a těla se utváří od útlého věku. Jako malé děti se díváme na pohádky, ve kterých je jasně identifikovaná krása a ošklivost. Krásné postavy jsou ty kladné a ošklivé jsou ty zlé. Není výjimkou, že je holčičkám vštěpováno, že když budou tlusté, nikdo je nebude chtít, nebudou moct nosit hezké oblečení a zůstanou opuštěné. Žijeme v roce 2021 a hnutí za pozitivní vnímání našeho vzhledu už není tak vzácné, najdeme ho především na sociálních sítích, ovšem když si k němu aktivně nenajdeme cestu, tyto povzbuzující posty se ztratí v labyrintu instagramového algoritmu. Řešení? Pojďme o tom více mluvit mezi sebou, na veřejnosti, s rodinou i s kamarádkami.

Co vůbec je „body positivity”?

Termín „body positivity” neboli pozitivní vnímání těla vychází z „Fat acceptance movement”, což je sociální hnutí usilující o změnu předsudků v oblasti společenských postojů zvyšováním povědomí široké veřejnosti o překážkách, kterým čelí tlustí lidé. Na rozdíl od „Fat acceptance movement", body positivity aktivně bojuje za přijetí všech typů postav, bez ohledu na fyzické schopnosti, velikost, pohlaví, rasu nebo vzhled. Upozorňuje nejen na předsudky, kterým čelí lidé při těle, ale i hubení lidé. Tuto problematiku pojmenovává jako „body shaming”, což v přesném překladu je zahanbení těla. Tento termín zastřešuje dva typy body shamingu - „fat shaming” a „skinny shaming”, neboli negativní pohled na tlusté, ale i štíhlé tělo.

Nesnášet můžeme nejen vlastní tělo, ale i těla ostatních. Možná si říkáte, že projevovat nenávist vůči sobě je přece v pořádku, když nezpůsobujeme újmu někomu druhému. Ve skutečnosti způsobujeme újmu sami sobě, tím pádem dalšímu člověku. Kde se v nás ta nenávist vzala?

 

Krása jako sociální konstrukt

Body positivity vychází z předpokladu, že vnímání krásy a tělesné schránky je sociální konstrukt. Když se v rychlosti ohlédneme do minulosti k Věstonické venuši, dále k baroknímu zobrazování ženského těla až k nástupu éry první „vychrtlé” modelky Twiggy uvědomíme si, že pojetí toho, jaké tělo je krásné je opravdu relativní a vždy souvisí právě s jedním trendem té které doby. Problém nastává, když podle nás nebo někoho jiného naše tělo do současného trendu krásy nezapadá. 

 

 

Tělo jako veřejný zájem

Na přelomu milénia bylo zcela normální komentovat vzhled celebrit. Média neznala hranice v tom, kam až mohou zajít. Na veřejnosti se běžně řešilo, jaká celebrita zhubla, či přibrala, jaká hvězda podstoupila jakou plastickou operaci. A to bez žádného zamyšlení se, jestli to dotyčné osobě nezpůsobuje nějakou psychickou újmu, jak nám odhalil nový dokument o Britney Spears, který připomněl děsivé archivní záběry, kde moderátoři neměli zábrany v komentování zpěvaččina vzhledu. Mediální narativ té doby stavěl vzhled na první místo a vytvářel tak na spoustu lidí enormní nátlak.

Jak se nedávno vyjádřila v rozhovoru pro The Guardian hvězda Titanicu Kate Winslet. „A bylo téměř směšné, jak šokující, jak kritičtí a přímo krutí na mě byli bulvární novináři. Stále jsem zjišťovala, kdo to sakra jsem! Komentovali mojí velikost, odhadovali kolik vážím, psali o mé dietě, na které jsem podle nich byla. Bylo to kritické, hrozné a tak rozrušující to číst.” Neustálé obhajování se proti těmto narážkám zničilo hereččino sebevědomí. Není také tajemstvím, že nátlak na vzhled, ať už z médií, sociálních sítí nebo rodiny, může v dotyčném způsobit mentální poruchu příjmu potravy.

Inspirujte se reálnými lidmi

Média tento narativ začala pomalu opouštět a body positivity se ve veřejné diskuzi o slovo hlásí stále častěji. Ovšem tvrdit, že by se situace nadobro změnila, je ještě naivní. Někteří argumentují, že otěže k jádru tohoto problému převzali dnešní influenceři a instagramové celebrity, kteří propagují vyretušované a nereálné pojetí těla a krásy. Nebylo by však férové svádět vinu pouze na tuto sortu lidí. V dnešní době má každý právo se svobodně rozhodnout, koho sledovat a koho ze svého zorného pole kompletně vypustit. Na instagramu se totiž nachází také velké množství skvělých projektů a profilů, které se specializují na otevírání problematiky okolo body positivity s sebepřijetí. Zkuste zařadit do svého instagramového feedu ty, kteří ve vás podporují zdravý přístup k sobě a svému tělu a profilům, které ve vás vytváří pocit méněcennosti a nenávisti, dejte jednoduše unfollow. 

 

 

Je body positivity propagace obezity?

Britský Cosmopolitan rozpoutal velkou diskuzi okolo své únorové obálky, kam umístil 11 žen různých tělesných konstitucí se sloganem „Toto je zdravé!”. Cílem bylo upozornit na to, že wellness nemá jednu velikost a že každá žena může být jeho součástí, ačkoliv často vidíme spojené se zdravým životním stylem jenom štíhlé lidi. Veřejnost se rozdělila na dva tábory - ten, který v tom viděl propagaci obezity a druhý, který viděl podporu ve změně stereotypů okolo větších lidí. Můžeme argumentovat, že dát na obálku ženu při těle a pod ní slogan, který jásá, že je toto zdravé, je na první pohled zavádějící a může vyvolat otazníky, jestli záměr, byť byl zcela jinde, byl správně komunikován a zda to nebude mít opačné následky. 

Když se však podíváme hlouběji, cílem britského Cosmopolitanu nebylo propagovat obezitu, či nezdravý životní styl, ale přesný opak. Ženy, které se na obálce objevily, byly všechny z prostředí sportu nebo zdravého životního stylu. Obzvláště negativní reakce vyvolala titulka s Jessamyn Stanley, černoškou s nadváhou. Ve skutečnosti se však jedná o učitelku jógy, která se stala známou v USA díky svému inkluzivnímu přístupu k józe a zdravému životnímu stylu. Doktorka Kateřina Cajthamlová v podcastu beautie Terezy Popovič tuto problematiku rozebírá a podotýká, že je velmi ošemetné a nešťastné soudit člověka podle vzhledu, neboť nikdy nemůžeme znát jeho kompletní zdravotní obraz. Byť je Jessamyn silnější postavy, může být zdravější než někdo, kdo má velikost 36.

 

Každý člověk si zaslouží úctu, bez ohledu na to, jak vypadá. I já.

 

Touto problematikou se u nás nově zabývá také podcast Českého rozhlasu Sádlo, který je autorským projektem jazzové zpěvačky a umělkyně Ridiny Ahmedové. Autorka v něm šla doslova s kůží na trh, neboť sama je větší postavy a celý život zažívá „fat shaming”. Chtěla sdílet svůj příběh a zároveň dát prostor ostatním a vytvořit tak místo, které bude inkluzivní a pomůže změnit dosavadní narativ. Jak uvedla v rozhovoru pro magazín Heroine, reakce na její podcast jsou taktéž protipolní. Jedna strana jí vyčítá, že propaguje obezitu, druhá děkuje, že otevírá toto silně tabuizované téma. Že nepropaguje obezitu, ale zdravý způsob života sama často zdůrazňuje. „Propaguju jen to, že každý člověk má právo na základní respekt,” uvedla v rozhovoru. Její motto zní: „Každý člověk si zaslouží úctu, bez ohledu na to, jak vypadá. I já.“

Tematika body positivity je komplexní a složitá. Plyne z ní však velmi důležité ponaučení pro každého, kdo se ve svém těle cítí méněcenně, je s ním na základě jeho vzhledu zacházeno špatně a není respektován proto, že je tlustší postavy anebo naopak je zesměšňován za svojí velmi štíhlou postavu. Všichni máme právo na respekt. Naší hodnotu neurčuje to, jak vypadáme. Zdravý životní styl jde ruku v ruce s duševní hygienou a pozitivním přijímáním sebe sama. Zkusme na to nezapomínat, když zase budeme nadávat na své břicho nebo stehna, nebo když nás rozruší obézní člověk, kterého uvidíme v mediálním prostoru. 

 

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA