(H)ELLE CVIČÍ S NIKE: Cesta do hlubin duše

Abych to upřesnil, potřebuju prostor. Neběhám jako ostatní v redakci, ale dělám to, co posledních deset let více méně pravidelně – jógu. Ranní pozdravy slunci plus několik cviků z pilates. Každé ráno. A věřte mi, některé hotely jsou tak malé, že když při pozdravu slunci zvednu ruce, zastaví mě ve výšce loktů strop. Proto je dobré při jejich bookování dávat pozor na to, aby neměl koberec (při pozici psa hlavou dolů sice objevíte řadu zajímavých mikroorganismů a cizorodých předmětů kolem vás, ale navštíví vás i ve vašich plicích, což je dost nevítaná expedice), aby se dalo otevírat okno (výhled z okna při pozici stromu je jedním slovem senzační) a abyste se do pokoje vešli (alfa a omega celého příběhu). 

Jsou ale dny, kdy ranní prostocviky vynecháte, protože musíte být na setu už před sedmou ráno, a to jste rádi, že jste rádi. A proto jsem si skoro v každém městě, kde jsem, našel místo, kam můžu odpoledne nebo večer zajít na lekci. Zjistil jsem, že ať tam mluví švédsky, německy, italsky, anglicky nebo portugalsky, jsou si všechna jógová studia na světě trochu podobná, dokonce i podobně voní a pracují tam lidé, co chodí podobně oblečení, mají stejné držení těla a říkají dost podobné věci.

Jóga je prostě univerzální jazyk, kult, ke kterému se můžete svobodně přidat, aniž byste museli něco podepisovat. Jóga je cesta, je individuální a jde v ní o to, že posloucháte svoje tělo. Respektive naučíte se poslouchat svoje tělo. Protože většina z nás s ním od té doby, co byla malá a hrála si s prstama na nohou, ztratila absolutně kontakt. To, co mě u cvičení ásán nejvíc dostává, je proudění energie v těle, probuzení a blízkost k sobě samému. Jste jen vy a dech, pohyby jako mořský příboj, hlava vypíná, tělo se hýbá tak chytře, že masíruje jednotlivé orgány v těle, zastavuje a povoluje proudění krve, dech vás sprchuje zevnitř… Včera jsem si v londýnském SOHO našel nové studio. Vonělo jako to v Lisabonu, mělo šatny jako v New Yorku a cvičitelka mi připomínala Lauru z pražského Lotusu. Takže i když jsem na cestě, jsem tak trochu doma. Namaste!