Almond dads: Jak otcové nenápadně ovlivňují sebevědomí svých dcer

Od almond moms k almond dads

Termín „almond mom“ se stal internetovým označením pro typ matky, která neustále řeší svou váhu, příjem kalorií a jídlo jako něco, co je potřeba kontrolovat. Původ sahá ke scéně z reality show The Real Housewives of Beverly Hills, kde Yolanda Hadid radí své dceři Gigi Hadid, která se necítí dobře, aby si dala „pár mandlí a pořádně je rozkousala“. Od té doby se z „almond mom“ stal symbol všudypřítomné dietní kultury.

Jenže tenhle vzorec chování se netýká jen matek. Stále častěji se objevuje i pojem „almond dad“ – otec, který svůj vztah k jídlu, fitness a tělu staví na restrikci, kontrole a výkonu. A přestože se o něm mluví méně, jeho dopad je úplně stejný. V českém prostředí to nemusí mít podobu extrémních diet. Častěji jde o nenápadné věty typu „Ty jdeš ještě něco jíst? Vždyť jsi teď dovečeřela. “, „To nejez, to ti jde rovnou do stehem.“ nebo „Bez cvičení budeš povolená jak máslo“. Právě tyhle drobnosti ale postupně u dcer formují vztah k jídlu i vlastnímu tělu.

Nejde jen o vzhled, ale o kontrolu

Zajímavé je, že u „almond dads“ často v první řadě nejde o estetiku těla jejich dcer (nebo synů). Mnohem silnějším motivem bývá kontrola. Kontrola nad tělem, nad jeho výkonem, nad stravovacím režimem. V posledních letech se navíc tento přístup začal spojovat s trendem výkonu, disciplíny a jakési mentální odolnosti, která ovládá sociální sítě. Odepírání si jídla, extrémní cvičební režimy nebo velké tělesné tranformace jsou vnímány jako znak síly. V žádném případě ne jako problém. To velmi snadno sklouzne k extrému, kde se hodnota člověka začne odvíjet od toho, co jí, jak vypadá nebo kolikrát týdně jde cvičit.

Jak to ovlivňuje vztahy i sebevnímání

Když se velká část komunikace mezi rodičem a dítětem točí kolem jídla, těla nebo jeho výkonu, začne to postupně vytlačovat jiná témata. Místo sdílení a blízkosti přichází hodnocení, otázky a tlak. Důsledkem pak může být nejen to, že se dítěti naruší vztah k jídlu, ale i k vlastnímu tělu. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že komentáře rodičů (zejména ty týkající se váhy) patří mezi faktory, které zvyšují riziko negativního vnímání vlastního těla nebo poruch příjmu potravy. Děti totiž poznámky a hodnocení rodičů pamatují. Často mnohem déle, než si rodiče uvědomují.

Jak toxický vzorec přerušit?

Jakmile si člověk připustí, že jeho vztah k jídlu nebo tělu byl formovaný „almond rodičem“, může s tím začít pracovat. Psychologové doporučují přestat dělit potraviny na dobré a špatné a vrátit se k větší přirozenosti. Vnímat hlad, sytost i potřeby těla bez zbytečného hodnocení a strachu z pibírání. Stejně důležité je i nebát se říct, že některé komentáře na postavu nebo kondici jsou vám nepříjemné nebo že o jídle prostě nechcete mluvit. Změnit rodiče a jejich přístup bohužel možné není, změnit vlastní přístup ano.