Když nám bylo v redakci oznámeno, že budeme trénovat s Nike a že si máme napsat dva sporty, které bychom rádi dělali, měl jsem radost. A taky jasno – chci buď plavat, nebo ještě raději skákat na trampolíně. Samozřejmě ne bez ladu a skladu, ale jasným cílem a výsledkem mého trampolínového úsilí bude zábavné instruktážní video, v němž po jednotlivých krocích, oblečen do slušivých trenýrek, předvedu fyzicky přiměřeně náročnou sestavu, kterou se každý bude moct spolu se mnou naučit. Prostě jsem si chtěl připadat jako Beoyncé, která dělala osvětu mezi tlustými americkými dětmi tím, že jezdila po školách a společně tancovaly. Move your body! Moje žádost však byla bohužel zamítnuta a neprošla ani trampolína, ani plavání. Nejsou trenéři.
Takže jsme si mohli vybrat běh, cvičení v tělocvičně a jógu. Nebo všechno najednou. Při józe neudržím pozornost, takže já budu dělat první a druhou variantu. Aspoň doufám, když jsem od Nike dostal oblečení na tyto aktivity. Takže kde bych teď tak začal…
Jako cíl jsem si stanovil tělo vyrýsované jako Adonis, na které se budu rád v zrcadle dívat. Fajn!
Aby mi cvičení a běh šly, musím k tomu přece mít dokonalý soundtrack. Sestavováním playlistu jsem strávil skoro celou jednu neděli a teď mám tak dokonalý hudební mix, že by z kolečkového křesla zvedl a k běhu přiměl snad i Stevena Hawkinga.
Když se začalo hromadně trénovat s redakcí, měl jsem buď pořád spoustu práce, nebo jsem byl fyzicky indisponován. Vynechal jsem tak společný běh i hromadnou hodinu pilates.
Jsem zvyklý běhat. Jako malý a mladý jsem závodně dělal orientační běh a v pohodě uběhl patnáct, dvacet kilometrů lesem. Teď bydlím na konci Smíchova a tam je možností k běhání dost. Krátkými variantami jsou Klamovka a kopec na Bertramku, a když je venku hezky a já v dobré kondici, vyběhnu až na Strahov nebo na Bertramku.
Nemám rád jakékoli měření. Nevím, kolik uběhnu, nevím, kolik uplavu bazénů, nevím, kolik vážím (to kdybych věděl, jdu se zabít). Prostě se cíleně hýbu, když mám chuť a dělá mi to radost. Bez stopek či krokoměru. Navíc nemám rád soupeření, sportuju nejraději sám.
To cvičení, ke kterému jsem se taky ‚upsal‘, má háček. V aplikaci, podle niž se provádí, se mohou registrovat jen holky. Jsem snad nějaká Marta nebo Martina???
Žiju sám. Nemá mě tedy při běhu kdo krásně vyfotit, sám to v pohybu nezvládám, a když přiběhnu domů, do zrcadla se fakt nekoukám. Tlusté mastné rajče? Díky, nechci!
Máte pocit, že se tu celou dobu vymlouvám? Ale aspoň vám nelžu. Moje fyzická lenost většinou nezná hranic. Hranice bohužel tím pádem přestává znát i moje váha. Fajn! Ale já to zvládnu, Nike! Jen z toho nakonec asi nebude Adonis, ale Martin Hradecký LP 2013. Doufám!
