Beauty in Motion: Tereza Zimovjanová

Terezo, jaké byly vaše sportovní začátky?

Mé sportovní začátky byly rozmanité. Hrála jsem tenis, plavala jsem, zkrátka odmalička jsem byla vedena ke sportu. Otec pro mě a mou mladší sestru pravidelně připravoval sportovní soutěže a od samého začátku nás rodiče brali na různé závody v těch nejrůznějších disciplínách.

Možná díky této rozmanitosti pak zvítězil neméně rozmanitý triatlon?

Ano. Začínala jsem se závodním plaváním, ale v době studií na střední škole jsem si uvědomila, že chci zkusit něco trochu komplikovanějšího. Triatlon, to je plavání, kolo a běh. Nic jednoduchého to není!

Jak se dostat mezi nejlepší triatlonistky světa?

Ta cesta je velmi dlouhá a hodně náročná. Nestačí vám totiž výborně ovládat jeden sport. Musíte vládnout všem třem, a to na té nejvyšší možné úrovni. Triatlon je sport, v němž spolu dohromady souvisí mnoho drobných detailů. Můžete udělat mnoho chyb, právě proto, že jde o tento mix sportů. Neustále se snažím zlepšovat v každém ze sportů, ale je to dlouhá cesta. Navíc je triatlon velice populárním sportem, což z hlediska možné konkurence samozřejmě vše ještě komplikuje. Být mezi nejlepšími padesáti ženami světa, když je v žebříčku tisíc dalších... to není jednoduchá pozice.

Je něco, co jste kvůli sportu musela v životě obětovat?

Sport je obecně o obětech. Ale když jste profesionální sportovec, naučíte se to jako oběti nevnímat. Děláte něco, co vás naplňuje a co máte rádi. Kdybych to brala jako oběť, byla bych věčně naštvaná a negativní, a to si nemohu dovolit. Život sportovce je náročný, lidé si mohou myslet, že hodně cestujeme a mnohé na cestách zažijeme. Ale pravda je taková, že jako sportovec musím zapomenout na hodně věcí, které jiní vnímají jako normální a nedovedou si bez nich život představit. Jako alkohol, přátelé i společenské akce... Je to hodně solitérský život. Jste to vy, váš trenér a daný sport. Nemůžete se z toho zbláznit – vždy musíte vědět, proč to děláte. Je to tedy o obětech, ale já ničeho nelituji.

Kdy se nejvíce cítíte sama sebou?

Nejvíce se cítím sama sebou, když jsem uprostřed závodu a jsem třeba vepředu. Je tam adrenalin, vše na co se člověk soustředí, se sejde v jednom jediném momentu. Lidé křičí, vedle vás jsou nejlepší triatlonistky světa a vy jste tam, kde jste vždy toužili být. V čele závodu. Musíte se vydat ze všech sil a vlastně je to až taková flow. Nad ničím nepřemýšlím, jen vnímám energii. Tehdy jsem nejvíce sama sebou.

A kdy se nejvíce cítíte ženou?

Jsou to momenty maximálního vypětí a překonání sebe sama. Tehdy se nejvíce cítím ženou. Jako žena ukazuji svůj charakter v závodě, kdy každý člověk trochu jinak soutěží.

Jaké jsou vaše oblíbené rituály před závodem?

Nejsem pověrčivá, a tak nemám žádné rituály, které by mi snad měly přinést štěstí. Mé rituály spočívají spíš v tom, abych si navodila pohodu. Před důležitým závodem si ráda udělám nějaký účes. Vzhledem k tomu, že triatlon zahrnuje i plavání, líčit se nemůžeme. Ale vlasy tuto potřebu suplují. Hezký cop, cokoliv. Protáhnu se, zacvičím si jógu, snažím se soustředit jen sama na sebe. A to jak fyzicky, tak mentálně. Spíš se tedy snažím naladit na požadovaný výkon a co nejvíce se zklidnit.

Slunce, voda, proměnlivé podmínky. S tím vším se denně setkáváte. Je nějaký produkt, kterým chráníte svou pleť před nepříznivými faktory?

Vždy se snažím používat ochranný krém s SPF. Člověk také nemusí být neustále krásný, naopak – tím myslím, na chvíli musím také zapomenout na to, že mi to zrovna nesluší. Snažím se starat se o svou pleť, která trpí i vlivem častého vystavování se chlorované vodě v bazénu. Tedy – hydratace!

Zdroj: autorský rozhovor