Cirk La Putyka a Losers Cirque Company tančili na pražských střechách

V pohádkách je možné opravdu vše a nechybí v nich prostor i pro ty nejšílenější nápady. Jeden takový přivedl režiséra a producenta Viktora Tauše a kavárníka Ondřeje Kobzu k tomu, aby společně zrealizovali dárek k výročí 55 let Večerníčku a narozeninám televizní stanice pro děti ČT :D. Pražské střechy proměnili v autentické divadelní jeviště a Jiřího Lábuse na nich nechali vyprávět pohádku Pastýřka a kominíček.

Netradiční oslava plná hvězd

Pastýřkou se stala Tereza Ramba, na piano hrál Ivo Kahánek, po střechách performovali artisté z Cirk La Putyka, Losers Cirque Company, Dekkadancers a Slackshow. Choreografie se ujal Rostislav Novák a hudební aranže zajistil Petr Ostrouchov. Tento speciální Večerníček se odvysílá na konci prázdnin v premiéře 31. srpna v 18.45 na ČT: D a ČT 2, kdy na jeden večer nahradí tradiční pohádku na dobrou noc, která se na obrazovkách České televize objevuje už pětapadesát let. Večerníček je tak nejdéle vysílaným televizním pořadem.

„Snažíme se vytvořit jakési (S)nové město Pražské. Někdy na střeše inscenujeme Mozartovu operu Johndovany – Don Giovanni s Adamem Plachetkou pro diváky ponořené v oblečení ve vanách s vodou. Jindy na Karlově mostě prostíráme půlkilometrový stůl. A teď jsme si vytvořili divadelní stage ze střech, na kterých se budou pohybovat jakési obživlé porcelánové figurky z Andersenových pohádek,“ přibližuje projekt jeden z jeho autorů, organizátor Ondřej Kobza.

Pohádka natočená na jediný záběr

Celá pohádka se natočila na jediný záběr. Myšlenka vychází z vizionářského projektu Film Naživo Viktora Tauše, který natáčí vybraná divadelní představení v netradičních prostorech – kupříkladu Amerikánku v opuštěném sanatoriu, Losers Cirque Company na dně bývalého a dnes již vypuštěného bazénu – vždy na jednu kameru, naživo a s přenosem v jeden moment do desítek kin. Jednou a naposledy, poté již nikdo nebude mít příležitost.

„Pastýřku a kominíčka zamýšlíme s Ondřejem Kobzou jako pohlazení dětem na cestu zpět do škol. Andersenova pohádka se zde však také stává oslavou živé kultury a projevem touhy po možnosti jejího návratu domů, do divadel,“ říká režisér a producent Viktor Tauš.