Máma a já: Nejdůležitější a nejsložitější vztah vašeho života

Říká se, že plně své rodiče můžeme pochopit až ve chvíli, kdy se nám narodí vlastní děti. Něco o tom vím, denně se teď v duchu těm svým omlouvám. Pouto dítěte a rodičů je zároveň natolik silné, že přetrvává i po smrti jednoho z aktérů. Bylo by úžasné, kdyby byly všechny lidské bytosti schopné bezpodmínečné lásky ke svým ratolestem. Člověk je ale tvor nedokonalý, a proto všichni osvícení rodiče dnes už ví, že své děti nějak poznamenají.

Matka toho má už od přírody naloženo o něco víc, začíná to těhotenstvím. Jak se chovat, co jíst, kolik pracovat, mít sexu nebo se zkrášlovat, aby se embryo vyvinulo ve zdravé a klidné dítě? A pokud to náhodou nevyšlo, je to chyba té nebožačky. Máte za sebou porod a vše dobře dopadlo? Ok, jen si nemyslete, že si vydechnete. Teď přichází slogan: „Šťastná máma, šťastné dítě“. Musíte se snažit být pokud možno pořád „happy jak dva grepy“, jinak dítko trpí. Už cítíte tu tíhu, aniž by vám kdy vyšel pozitivní těhotenský test? 

I v dospělosti se na mámu zlobíme, když se nám nedaří nebo ji proklínáme za geny, které jsme od ní dostali do vínku. Její sebepřijetí přímo formovalo to naše, stejně jako vztah ke kariéře či ke vztahům jako takovým. Často chceme být opakem, ale čím jsme starší, tím víc se jí začínáme podobat. Je to neodvratné a dává to smysl. Nejen my jsme se otiskli do ženy, která nás nosila pod srdcem devět měsíců, ale i ona do nás.

Člověk je ale tvor nedokonalý, a proto všichni osvícení rodiče dnes už ví, že své děti nějak poznamenají.

Pro malou holčičku je matka ultimátním vzorem, kterému se přes dospívání bude snažit co nejvíc vzepřít, aby se pak mohla vrátit ke kořenům a pochopit, že před určitým typem dědictví se utéct nedá. S jinými převzatými nefunkčními vzorci se ale dá s pomocí trpělivých a empatických psychoterapeutů a psychologů dobře pracovat. Například, pokud vaše matka trpěla přehnanou sebekritikou a vy uvnitř sebe stále jasně slyšíte její nesouhlas, dá se to vyřešit. 

Od matky také kopírujeme vztah ke svému tělu a vzhledu. Předchozí generace toho o sebelásce moc nevěděla, stejně jako o inkluzivní kráse. Přijmout kompliment znamená projevit pýchu, stejně jako považovat se za půvabnou i přes větší než malé množství zadku nebo stehen.

Co s tím, pokud si se svou matkou dlouhodobě nerozumíte a cítíte vůči její osobě vztek, pohrdání, zklamání nebo smutek? Nebojte se, nejste v tom sami. Odcházení od rodičů, vyrovnávání se s nimi, to je proces na celý život. Nicméně, váš život nebude harmonický, dokud nenajdete smír. Neznamená to, že si musíte odpustit nebo mít svou mámu za nejlepší přítelkyni. Vše začíná pochopením, někdy nemůžete druhému dát to, co nemáte sami.

Co si přečíst o vztahu matek a dcer?

• Karyl McBride: Budu někdy dost dobrá? Rádce pro dcery narcistických matek
• Lillian B. Rubin: Tangled Lives: Mothers, daughters and Crucible of Aging
• Irvin Yalom: Máma a smysl života
• Yvonne Poncet-Bonissol: O matkách a dcerách

Mohlo by se vám líbit

Ženy v umění #4: Umělkyně z historie