Proč jsou teď všichni posedlí seriálem The Summer I Turned Pretty

Jen málokterý seriál dnes vyvolá tolik vášnivých debat, kolik jich strhla Jenny Han svým seriálem The Summer I Turned Pretty. O to překvapivější je, že jde o naprosto obyčejnou young adult romanci: milostný trojúhelník, první lásky a dospívající hrdinka, která objevuje sama sebe. Nic, co bychom už neviděli na stovky způsobů. A přesto se kolem něj vedou na internetu (někdy i docela ostré) hádky. A nevede je zdaleka jen generace Z – většinu diskutujících tvoří mileniálky. Mnohé z nich četly knižní předlohu Jenny Han už v pubertě, jiné k ní našly cestu až v dospělosti a zůstaly jí věrné. 

Evergreen milostného trojúhelníku 

Naší hlavní hrdinkou je Isabel „Belly“ Conklin (Lola Tung), která tráví každé léto na fiktivní Cousins Beach spolu s bratry Fishers – Conradem (Christopher Briney) a Jeremiahou (Gavin Casalegno). Když Belly v první sérii poprvé poznáváme krátce před jejími šestnáctými narozeninami, chystá se zažít léto, které se ukáže jako osudové. Dlouho potlačovaná napětí vyplouvají na povrch a nevyřčené city vyústí v milostný trojúhelník. A to všechno proto, že ono léto Belly „zkrásněla“. Na Cousins Beach se spolu s ní každý rok vracíme, ale věci už nebudou nikdy tak pohádkově růžové jako kdysi... Toto stokrát prověřené YA schéma je oblečené do pastelových barev, melancholických balad Taylor Swift a hlavně nostalgie. 

Déjà vu 

Tvůrci seriálu vědí, že nostalgie prodává a umně s ní pracují. Pro mileniálky, které vyrůstaly na seriálech The O.C., One Tree Hill nebo Upíří deníky, je sourozenecký milostný trojúhelník otázkou paměťového reflexu. Tyto seriály naučily diváky fandit „týmům“ a prožívat komplikované lásky prostřednictvím obrazovky. The Summer I Turned Pretty si tento vzorec přivlastňuje, a přitom si velmi dobře uvědomuje svá klišé. 

Nostalgie figuruje i ve struktuře vysílání. Epizody The Summer I Turned Pretty vycházejí týdně, takže diváci musejí čekat, spekulovat a diskutovat, stejně jako v éře před streamovacími platformami. Tím se vytváří pocit komunity, který bezhlavý binge-watching nabídnout nedokáže. 

Týdenní online debata kolem TSITP je čirá zábava. Taková malá úleva od chaosu za našimi obrazovkami (ať máme jakkoliv špatný den, Conrad Fisher měl určitě horší). Do debat se zapojují dokonce i značky: Nello zveřejnilo recept na nealko drink pro Conrada, Delta přiřadila klukům sedadla v letadle a svatební salóny navrhují, které šaty by si Belly měla obléknout na den D. Zatímco jiná online šílenství vyrůstají z dobírání si postav a přehnaných zápletek. Všichni víme, jak bizarní a nereálné to celé je – a přesto to občas až příliš prožíváme. 

Taylor Swift efekt 

Na TikToku fanoušci budují komunitu skrze osobní a emocionální reflexe. Sedmatřicetiletá Colleen Marshall, dlouholetá divačka, pravidelně a s vášní rozebírá scény i hudební volby. „Děti i dospělí se potýkají se zlomeným srdcem, přátelstvím, smutkem i sebeláskou,“ říká. „Ty postavy nejsou dokonalé – chybují a pořád rostou, a proto v nich vidíme sami sebe.“ Podle ní je právě to motorem popularity: „Každý se na seriál dívá skrze vlastní optiku. Neexistuje jediný správný výklad – a v tom je ta krása.“ 

Jako oddaná fanynka Taylor Swift vidí Marshall jasnou souvislost mezi oběma fandomy. „Tayloriny texty pro každého znamenají něco jiného a Jenny Han použila podobnou taktiku,“ vysvětluje s odkazem na skryté narážky a hudební momenty v seriálu. „Dává to fanouškům prostor analyzovat, zapojit se a budovat komunitu – a to je dnes vzácné.“ 

Račte si zahrát na detektiva 

Jenny Han, autorka původní knižní trilogie, své publikum zná. Není to její první rodeo – stála také za zfilmováním své trilogie To All the Boys I’ve Loved Before, ze které se stal hit. Tentokrát se ale rozhodla pro seriál, což jí dalo prostor se víc vyhrát. A jako správná swiftie promyslela každé rozhodnutí, které v seriálu padlo. Easter eggs – tedy symboliku, která nám načrtává, jak asi bude vypadat konec příběhu – můžeme hledat nejen v hudbě, ale i v barvách, aranžmá nebo kostýmech. Například pokud je v nějaké scéně přítomná červená barva, nejspíš to nebude náhodou. Han si ráda pohrává i s kulturními referencemi – čerpá třeba ze Sabriny, Zápisníku jedné lásky a dalších romantických klasik. 

Fantazie jménem Conrad (a Jeremiah) Fisher 

Velká část kulturní přitažlivosti seriálu se soustředí kolem postavy Conrada, současného internetového miláčka. Vytvořený optikou ženy zosobňuje romantický archetyp, který je současně nadčasový i nedosažitelný: zranitelný, a přesto ochranářský; odtažitý, a přesto magnetický. Conradovy toužebné pohledy a gesta bývají přirovnávány třeba k panu Darcymu. Jiní v něm vidí Jesse z Gilmore Girls či Jaye Gatsbyho. 

Pak je tu Jeremiah, který přesně odpovídá archetypu zlatého retrívra – nejlepšího kamaráda, do kterého se zamilujete. Ženy (i muži) se dohadují, který z bratrů je pro Belly lepší, podobně jako kdysi u Damona a Stefana v Upířích denících. Na otázku „team Conrad nebo Jeremiah?“ už odpovídaly i celebrity na červených kobercích – a to i tehdy, když daná akce neměla se seriálem nic společného. Dotazu několikrát čelila třeba Dakota Johnson nebo Pedro Pascal. Seriál má dlouhé prsty – zasahuje i do míst, kde bychom ho nečekali. Některé fanynky například přirovnávají soupeření světových tenistů Jannika Sinnera a Carlose Alcaraze právě k rivalství bratrů Fisherových. Fandíte Sinnerovi? Pak jste nejspíš tým Conrad.  

Politika touhy 

Ve svém jádru seriál obhajuje emocionální intenzitu. Bellyino neustálé balancování mezi Conradem a Jeremiahou připomíná vyhrocenost adolescence, kdy každý pohled působil jako životní zlom. Pro dospělé diváky to znamená znovuotevření archivu prvních lásek a zklamání – možnost znovu prožít chaos toho, když jsme byli poprvé viděni a chtěni.  

Možná ale kouzlo tohoto seriálu, který se stal popkulturním fenoménem, nespočívá ani v nostalgii, ani v Conradovi, ani v Taylor Swift. Projekty, jejichž publikum tvoří převážně ženy, bývají často shazovány – nálepka „guilty pleasure“ je k nim přilepena dřív, než se o nich stihne vůbec něco říct. Přiznat, že se na ně díváte, bývá doprovázeno omluvným dodatkem „ale jen s nadsázkou“ nebo „to je taková moje slabost“. Protože pokud je něco oblíbené hlavně u žen, nemůže to být přece kvalitní, nemůže to mít hloubku. Brát podobný seriál vážně, prožívat ho, přemýšlet nad jeho významy – to je přece pod naši úroveň. U The Summer I Turned Pretty tohle pravidlo neplatí. Máme to dovoleno prožívat, a to prožívání sdílet s kamarádkami a lidmi na Instagramu, kteří okamžitě po vydání nové epizody začnou rozplétat symboliku jednotlivých scén. V téhle komunitě je intenzita ženských emocí legitimní a zaslouží si prostor.