„Modeling je život v kufru. Vzal mi část dospívání.“

Vy jste v roce 2019 vyhrála modelingovou soutěž MY Model Contest. Proč jste se přihlásila?

Sama jsem se nepřihlásila, byla to vlastně úplná náhoda. Odchytli si mě lidé z agentury v nákupním centru v Hradci Králové, kde se tehdy konal casting, a já jsem tam byla s rodiči a sestrou nakupovat. Byla jsem čtrnáctiletá holka z vesnice, pro kterou byl Hradec největším světem. Nikdy předtím mě nenapadlo, že bych se mohla stát modelkou.

Co na tak brzký začátek říkali vaši rodiče?

Od začátku mě podporovali. Samozřejmě mají ochranitelský pud. Jde jim hlavně o to, abych byla psychicky i fyzicky v pořádku. Vidí ale, že si práci modelky užívám, a proto u nich mám absolutní podporu.

V českých médiích o vás vyšlo několik článků. Berete si k srdci komentáře veřejnosti?

Když o mně poprvé vyšel článek a já jsem si přečetla komentáře lidí, tak musím říct, že to bolelo. A vlastně doteď, když přijde negativní komentář, vždycky zabolí. Snažím se nebrat si nekonstruktivní kritiku k srdci a myslím, že jsem se za ty roky už obrnila. V modelingu to ani jinak nejde. Je to prostředí, kde je člověk stále někým hodnocen.

Jaký komentář, ať už ze strany veřejnosti, klienta nebo vašeho okolí, vás nejvíc zasáhl?

Vzpomínám si, že mě ze začátku hodně překvapily a zasáhly komentáře, ve kterých lidé škaredým způsobem psali, že mám křivé oči nebo odstáté uši. Byla to věc, se kterou jsem se nikdy předtím nesetkala.

S modelingem jste začínala ještě jako žákyně základní školy. Jak jste se naučila v takto mladém věku hospodařit s penězi?

Poprvé jsem pracovně vycestovala až v šestnácti letech do Milána. Pak mě zase na nějakou dobu zbrzdila pandemie Covidu-19. Hospodařit s penězi jsem tedy začala až později, kdy už jsem byla zase o něco starší. Nebylo to ale nic těžkého, protože za mě vždy všechno zařídila agentura. Koupili mi letenky, zaplatili ubytování a pak si to odváděli z mých výdělků. Díky tomu jsem na prvních cestách nemusela s velkými obnosy peněz nijak zacházet. Sama jsem si nakupovala a jak to šlo vařila na apartmánech, abych neutrácela za restaurace a nemusela si od agentury brát kapesné, které by pak stejně bylo odečteno z mých výdělků.

Mohlo by se vám líbit

„Přátelství v modelingu neexistují. Pracovní situace je vždy prověří.“

Eliška Havlíková je rychle stoupající modelingovou hvězdou, kterou milují módní domy jako Gucci nebo Hermès. Ona sama se vyžívá v biologii a chystá se na studium zubního lékařství. Co všechno profese modelky obnáší, na jakou zakázku nejraději vzpomíná a co plánuje do budoucna? O tom si s ní v rozhovoru povídala Natálie Ulbrichová.
elle.cz
Radí vám třeba rodiče, jak s vydělanými penězi naložit?

Dodnes to mám nastavené tak, že si většinu peněz nechávám na svých účtech v agenturách jako rezervu, kdybych třeba přijela někam na měsíc a neměla dostatek práce, což by mi u agentury vytvořilo dluh. Rodiče mi do toho nijak nezasahují, jen spolu občas kontrolujeme, že všechno sedí, jak má.

Vaše kariéra se vloni začala velmi slibně rozjíždět. Čím myslíte, že jste nejvíc zaujala zahraniční klienty?

To asi nedokážu říct. Myslím, že je to hodně o náhodě a o tom, být ve správný čas na správném místě. Na druhou stranu je potřeba být komunikativní a flexibilní. Já mám práci s lidmi a v týmu moc ráda, takže roli možná sehrál i můj přístup. Modeling je dnes hodně o tom, jaký kdo je a jakou má personalitu, když už se dostanete k práci na konkrétní zakázce či k dlouhodobější spolupráci se značkou.

Na loňském jarním fashion weeku jste předváděla pro prestižní značky jako je Dior nebo Giambattista Valli. Jaká byla spolupráce s takto významnými módními domy?

Vlastně to nebyl takový rozdíl od spolupráce s návrháři tady v Česku. Princip zůstává stále stejný, dělají se vlasy, make-up, vše má svůj systém. Jen přístup k modelkám byl možná o něco profesionálnější. Vždy pro nás byl připravený luxusní catering a všichni se o nás starali. Je to ale i o tom, že si prestižní značky chtějí udržovat nějakou image. Kdyby si modelky stěžovaly, že na přehlídce nedostaly nic k jídlu a tým se k nim nechoval profesionálně, byla by to pro značku hodně špatná reklama.

Za sebou máte i mnoho přehlídek a focení pro české návrháře, mimo jiné například kampaň pro Zuzanu Kubíčkovou. Vyhovuje vám víc práce v zahraničí nebo v Česku?

V Česku mi vyhovuje, že se nepotýkáme s jazykovou bariérou. S každým klientem se můžu během práce bez problému pobavit a díky tomu je často mnohem lepší atmosféra a práce rychleji ubíhá. V zahraničí, třeba v Paříži, umí málokdo dobře anglicky. Make-up artisti, fotografové, návrháři a další členové týmu se kvůli tomu bojí zabřednout do hlubší konverzace a komunikace občas vázne.

Mohlo by se vám líbit

Modeling v Asii? Práce i patnáct hodin denně a každotýdenní vážení

Modelingem si už několikátým rokem plní svůj dětský sen. Anna Marie Lepková popisuje specifika módního odvětví v Asii, psychickou i fyzickou náročnost modelingu nebo svůj přístup k sociálním sítím. Za oponou úspěchu podle ní stojí mimo jiné velká dřina, hodně sebekritiky, odříkání a nespočet probrečených večerů. O tom všem si s ní popovídala Natálie Ulbrichová.
elle.cz
Setkala jste se v modelingu s nevhodným chováním nebo se situací, ve které jste se necítila komfortně?

S nevhodným chováním jsem se naštěstí nikdy nesetkala. Ne zcela komfortně jsem se cítila jen ze začátku, kdy jsem poprvé měla předvádět nebo fotit plavky. Mám ale skvělé agentury, které mi dávají dopředu vědět, co přesně se bude fotit a ptají se mě, jestli se vším souhlasím. Když mi něco není komfortní, vždy mohu práci odmítnout. Nikdy bych nešla do něčeho vyzývavého, protože bych se v tom necítila dobře a agentury to respektují. Ve smlouvě mám dokonce zavedené, že nechci přijímat práce, kde se fotí spodní prádlo, takže mi je ani nenabízí.

Do plavek byste už nešla?

Když jsou součástí například lookbooku nebo dané kolekce plavky a jsou hezké a vkusné, tak s nimi nemám problém. Klienti se navíc vždy ujišťují, že se v daném modelu cítím dobře. Nechtějí, aby mi cokoliv na focení bylo nepříjemné. Celkově mi přijde, že v tomto smyslu se podmínky v modelingu rok od roku zlepšují. Hodně se třeba dbá na to, aby modelka měla stoprocentní soukromí při převlékání.

Je vůbec možné navázat a udržet si ve stále se měnícím módním odvětví partnerský vztah?

Možné to určitě je, ale musel by to být vztah s nekonečně mnoha kompromisy. Já sama nikdy nevím, jestli mi náhodou za půl hodiny nebudou volat z agentury, že letím narychlo někam za prací. Velmi časté jsou dlouhodobé pobyty v zahraničí, kdy je modelka pryč třeba dva měsíce. Jde tedy o to, jestli by druhý člověk byl ochotný se tomuto stylu přizpůsobit a respektovat ho.

Na stránce Models.com jste často focena v rubrice Fashion Week Street Style. Jaký vliv má modeling na váš styl oblékání?

Docela velký. K módě jsem měla vždycky nějaký vztah. Už jako malá jsem si stříhala oblečení, zajímala jsem se o to, co se zrovna nosí. Díky modelingu jsem se však dostala k lidem, kteří mají styl na úplně jiné úrovni, a to mě hodně poznamenalo a změnilo. Začala jsem se v módě víc orientovat a vytvořila jsem si na mnoho věcí svůj názor.

Modeling tedy ovlivnil i váš přístup k módě jako takové.

Ano. U značek, pro které pracuji si všímám, z jakými materiály pracují, jak je kombinují a hrozně mě baví to pozorovat. Začala jsem se víc obracet ke slow fashion. Když si jdu koupit boty, tak mi záleží na tom, z jakého jsou materiálu a radši si připlatím za kvalitu a za kousek, který mi vydrží několik let. Nejsem zastáncem nakupování levného nekvalitního oblečení na asijských e-shopech. Když budu potřebovat bílé tričko, u kterého vím, že ho budu nosit několik sezon, tak si ho nepůjdu koupit do běžného fast fashion řetězce, ale radši si připlatím za vyšší kvalitu.

Mohlo by se vám líbit

Tereza Maxová: na mole mě zachránila Carla Bruni. Ženy si musí pomáhat

Modelka a filantropka Tereza Maxová o lekcích, které jí život uštědřil, generačních rozdílech mezi mámou a dcerou, zdravém sebevědomí i o tom, jak nezbytné pro ženy je si pomáhat. Nyní v rámci mentoringového programu Power Talks by Kérastase bude mladé ženy učit, jak si víc věřit ve všech oblastech života.
elle.cz
Máte oblíbenou módní značku?

To je těžké. Nemám jednu oblíbenou značku, spíš si užívám konkrétní přehlídky nebo jednotlivé kolekce. Mohu ale vyzdvihnout třeba Loewe nebo Yves Saint Laurent. Ráda nakupuji v second handech, kde seženu originální kousky s charakterem, u kterých vím, že je na nikom jiném neuvidím.

Studujete posledním rokem obchodní akademii. Co je pro vás nyní na prvním místě, škola nebo modeling?

Teď jsem musela upřednostnit školu. Maturita je pro mě naprosto zásadní a nikdy bych ji kvůli modelingu neobětovala. Až budu mít hotovo, budu mít zase víc času na práci a na to věnovat se modelingu naplno. Chci ale i na vysokou školu, kde by mě bavila kreativní komunikace. Momentálně se tedy snažím najít cestu, jak to v budoucnu skloubit dohromady.

Co vás pracovně čeká v nejbližších dnech a měsících?

V modelingu člověk neví ani co bude za pět minut, natož za měsíc. Nedávno mi volala bookerka s tím, že mě možná potvrdí na jednu práci a jestli bych byla schopna se do půl hodiny sbalit a odjet do Prahy na letiště... Rychle jsem se sbalila a čekala jsem, jestli se to potvrdí nebo ne. Modeling je takový život v kufru.

Jaké největší benefity vám práce v módním odvětví přinesla?

Dala mi toho extrémně moc. Nedá se to srovnat s žádnou jinou zkušeností v životě. Naučila jsem se sama o sebe postarat v každé situaci, dostala jsem možnost cestovat a poznávat. Začala jsem módu a módní svět chápat více do hloubky a nasbírala jsem plno kontaktů, ke kterým bych se za jiných okolností nikdy nedostala. Jednou bych toho chtěla využít a předávat své zkušenosti dál. Třeba při práci v modelingové agentuře. Má to ale i svou stinnou stránku. Kvůli práci jsem promeškala plno oslav a akcí s kamarády i rodinou. Dá se říct, že mi to vzalo část dospívání. Musela jsem dospět mnohem rychleji.

Máte nějakou vysněnou práci nebo metu, které byste chtěla jako modelka dosáhnout?

Nedávám si konkrétní cíle. Celá ta cesta mě moc baví, a proto si užívám i úplné maličkosti, které jsou její součástí. Asi to nejvíc, čeho může modelka dosáhnout, je titulní strana prestižního magazínu, takže to by bylo skvělé. Také bych se chtěla podívat do New Yorku, a už to i začínáme v agentuře plánovat. V tomto případě ale nejde o to, že by byl New York mou kariérní metou. Zajímá mě z cestovatelského hlediska. A to, že bych tam mohla i pracovat, je bonus.

Mohlo by se vám líbit

Roman Holárek: Influencing je jako modeling 90. let, nemá pravidla

Roman Holárek založil v roce 2013 modelingovou agenturu, která se během několika málo let zařadila mezi ty nejprestižnější v Česku. Pod rukama mu prošly desítky úspěšných modelek, v čele s Barborou Fialovou, Eliškou Havlíkovou nebo Barborou Uhrovou. Jaký má názor na změny v módním byznyse, co pro něj znamenají soutěže Miss a jak moc podle něj sociální sítě ovlivňují módní scénu a přístup mladých lidí k modelingové profesi? O tom si s ním povídala Natálie Ulbrichová.
elle.cz

Zdroj: autorský rozhovor