Nová kapitola. Letošní edice fashion weeků má těchto nových začátků mnoho. Jonathan Anderson píše nový příběh Dioru, Duran Lantink přebírá otěže u Jeana Paula Gaultiera, Loewe vedou Jack McCollough a Lazaro Hernandez a na ten nejvýznamnější nový začátek teprve čekáme: Matthieu Blazy představí svou vizi módního domu Chanel. Jednou z nejočekávanějších byla též ta z kapitol, jejímž autorem je Pierpaolo Piccioli a jmenuje se Balenciaga. Premiéru měla sobotního večera a ten, kdo ji již měl čest přečíst, byl potěšen. Spíše než poctu originálu nabídl Piccioli redefinici odkazu módního domu. Ne nostalgie, ale nové nastolení rovnováhy, jako by stálo v neviditelném manifestu Piccioliho prvního jednání pod jeho křídly. Kreativní ředitel zároveň svou první kolekcí neodmítal vše staré, a to můžeme vidět v jeho gestech: na módní molo dostal například City Bag, která poprvé spatřila světlo světa v roce 2001 a jejímž autorem je tehdejší kreativní ředitel Nicolas Ghesquiére. Společně s ní předimenzované organické brýle, které poprvé odhalil jeho předchůdce Demna Gvasalia. I když kolekce uctívala především pilíře, na nichž stavěl zakladatel Cristóbal Balenciaga, vzdal Piccioli hold jeho následovníkům a zároveň svým předchůdcům. Málokdo umí uctít své vrstevníky, snad jen skutečný gentleman.
Móda potřebuje emoce
Tichá pocta Cristóbalu Balenciagovi se projevuje nejen v konkrétních loocích – zmiňme například kultovní Sack dress z kolekce Spring-Summer 1958 – ale především ve vyznění kolekce celé. Do módního domu se totiž navracejí emoce, pro módní průmysl natolik nezbytné. Však emotivní je Piccioli už v oficiální zprávě, která kolekci doprovázela:
„Tep srdce je rytmus, který sdílíme – puls, jenž nám připomíná, že jsme lidé. A přesto, každé srdce bije jinak. V podobnosti se skrývá jedinečnost: to, co nás definuje, nás zároveň spojuje; to, co je univerzální ve své přítomnosti, se stává osobním ve svém projevu.
Existujeme v citu, v rozpoznání, ve vzpomínce na to, kým jsme byli, i v představě toho, kým se teprve staneme. Cesta, která mě sem dovedla, byla naplněná emocemi – silou, která mě neustále posouvala vpřed. Nejenže mě učila, ale odhalovala části mě samotného, o nichž jsem dříve sotva tušil. Přijal jsem nepředvídatelnost, nekonečné dny a práci vedenou srdcem – nechal jsem je, aby vedlo, učilo se a jednalo samo.
Za každým tepem srdce stojí jméno, okamžik, gesto. Tato kolekce vznikla z tohoto místa lásky a propojení. Je stejně moje jako všech, kdo ji se mnou prožili – v každém smyslu. Možná s jiným rytmem, ale vždy se stejnou duší. Tato kolekce existuje proto, že jsme se navzájem poznali, spatřili a přijali.
Grazie. Děkuji vám – vždy.
Pp“
V lehkosti je síla
Kolekce je poetická a hluboce lidská, na dotek i pohled je tato kolekce architekturou citlivosti. Květinové výšivky nejsou dekorací, ale konstrukčním prvkem, způsobem, jak redefinovat tělo skrze čistotu střihu. Vše působí, jako by bylo vytvořeno nikoli pro nositelku, ale pro pohyb samotný. Květinové aplikace násobí objemy, okvětní lístky a peříčka jsou tvořeny z plastu, který umožňuje siluetu posouvat o krok dále v trojrozměrném měřítku. Stejně jako samotný Cristóbal kdysi, i nyní jde o dialog mezi tělem a látkou, o prostor mezi nimi – vzduch jako třetí rozměr oděvu. Piccioli v něm hledá novou tělesnost, propojení hmoty a pohybu, formy a lehkosti. Konstrukce je pro kolekci klíčová. Tvar nevzniká díky výztužím, ale samotnému střihu a proporci. Materiál je aktivní účastník této poetické módní hry, nikoli pasivní nosič. Nejvýraznějším projevem této filozofie je debut neo gazar, nová generace legendární tkaniny, kterou Balenciaga vytvořil v roce 1958. Piccioli zachovává její průsvitný „gauzový“ efekt, ale přidává směs hedvábí a vlny, čímž ji činí měkčí, poddajnější a tím pádem i ideální pro moderní krejčovinu. Výsledkem je látka, která nese objem bez tíže a strukturu bez tuhosti.
Srdce na správném místě
Siluety, které se objevily na runwayi, nesly otisk paměti značky, ale odmítaly nostalgii. Kožené bundy, chino kalhoty, pleteniny a trička – prvky běžného šatníku se pod Piccioliho rukama proměnily v architektonické objekty. Objem se stává strukturou, střih gestem. Z původně každodenních kusů vzniká nová gramatika odívání – srozumitelná, ale vysoce estetická. Piccioli tím přináší do Balenciagy humanismus, jaký značka dlouho postrádala. Jeho móda není o formálnosti, ale o lidskosti – o setkání tkaniny a nositele v těch nejobyčejnějších situacích všedního dne. Tam, kde se vzduch mezi nimi promění v rytmus, vzniká srdce celé kolekce: heartbeat, tep, který dává domu Balenciaga nový život. Po tomto debutu víme, že má srdce na správném místě.
- Zdroj článku:
Autorský článek
