Skirtmania: Vítejte ve vesmíru sukní podle Prady

Kolekce jen o sukních

Na první pohled to zní jako velmi jednoduché zadání: udělat kolekci o sukni. Jenže když se do něj pustí Miuccia Prada s Rafem Simonsem, jednoduchost se rychle promění v intelektuální hru plnou kontrastů, zvláštních detailů a krásy, která se nikdy nesnaží být příliš líbivá. V milánské Fondazione Prada uvedli kolekci Spring/Summer 2027, v níž nebyly ani kalhoty, ani šaty. Jen sukně — v desítkách nálad, konstrukcí a osobností. 

Do první řady dorazily Emilia Clarke, Hunter Schafer, Alexa Chung, Nara Smith i Sadie Sink. A zatímco zvenčí šlo o jednu z nejočekávanějších zastávek milánského týdne módy, uvnitř se odehrála velmi Prada-coded lekce toho, proč bychom nikdy neměli podceňovat kousek oblečení, který máme možná až příliš zažitý.

Když je sukně víc než sukně

Miuccia Prada není žena, která by svou lásku k sukním skrývala. Často v nich sama vychází na závěrečný potlesk a už před lety je přirovnala k tričku: ke kusu šatníku, který je základní, intuitivní a přitom se dokáže úplně proměnit podle toho, co s ním uděláte. Její fascinace tímto oděvem se ostatně propsala i do projektu Waist Down, jenž se soustředil výhradně na sukně z archivů Prady.

Pro jaro 2027 se tento signature piece dostal do hlavní role. Ne jako nostalgická připomínka „správné“ ženskosti, ale jako kus oděvu, ve kterém se ženskost může vyjednávat po svém. Sukně byla v historii často nabitá očekáváním: co má žena odhalit, co zakrýt, jak se má pohybovat a jakou roli má navenek hrát. Prada tento nános neignoruje, ale obrací ho ve výhodu. Její sukně nejsou disciplinující uniformou ani dekorací pro cizí pohled. Jsou nástrojem volby.

Proměnlivost jako feministické gesto

Jednou připomínají školní uniformu, podruhé večerní oděv, potřetí technický objekt nebo obraz, který právě vystoupil z rámu. V kombinaci s drobnými braletkami, robustními svetry či utilitárními bundami se navíc neustále vymaňují z jediné čitelné role. Mohou být přísné, svůdné, praktické i záměrně neuhlazené — a právě tato proměnlivost je absolutním feministickým gestem. Prada neurčuje, jak by měla žena v sukni vypadat. Nabízí jí možnosti. Jak s nimi naloží, už záleží jen na ní.

Květiny, krystaly a trochu chaosu

Kolekce začala kombinací drobných podprsenkových topů a sukní s jasnou, téměř grafickou siluetou. Následovaly modely s ostrými sklady, úzké midi sukně, zavinovací střihy, transparentní vrstvy, objemné konstrukce i varianty, které působily, jako by je někdo složil z několika zcela nesourodých nápadů — které nakonec dohromady dávají dokonalý smysl.

Jedním z nejvýraznějších motivů se stal suchý zip. Široké pásy držely zavinovací sukně pohromadě, někdy stroze a téměř utilitárně, jindy poseté krystaly. Prada tak z obyčejného spojovacího prvku udělala až doplněk evokující šperk. Právě v tom je její síla: technický detail, který by jinde působil banálně, se tady mění v objekt touhy. Vedle něj se objevily mašle zavřené pod transparentní organzou, flitrové květy a rozetové aplikace.

Podprsenka jako nový top sezony

Sukně dostaly velmi úsporný, ale o to působivější doprovod. Často je doplňovaly braletky, bandeau topy nebo podprsenky, které převzaly roli halenky či trička. Jindy přišly na řadu tenké roláky, košile, svetry s ohrnutými rukávy, vesty nebo technické bundy. A právě tady se ukázalo, že Prada nemluví o jediné ženě ani o jediném způsobu oblékání. Stejná sukně může být s obyčejným svetrem civilní a nenápadná, s braletkou odvážná, s košilí jako dokonalý workwear outfit a s nylonovou vrstvou lehce outdoor vibe. Možností je tolik, že je skoro škoda skončit jen u jedné.

Prada vytahuje vlastní módní slovník

V kolekci bylo možné zahlédnout ozvěny různých kapitol historie Prady: grafické siluety raných nultých let, střety potisků i využití sportovních materiálů. Miuccia Prada a Raf Simons se ale nevracejí do archivu proto, aby ho kopírovali. Spíš zkoumají, proč nás některé věci stále přitahují — a co se stane, když je narušíte. Sukně je pro takový experiment dokonalá. Zná ji každý a většina z nás ji už někdy měla na sobě.

Sukně jako myšlenkový prostor

Prada SS27 nepředkládá sukni jako trendový protiklad kalhot, ale jako oděv, který je sám o sobě otevřeným systémem. Její tvar zůstává rozpoznatelný, přesto unese téměř cokoli: dekor, funkčnost, sexualitu, strohost i lehkou absurditu. Miuccia Prada a Raf Simons tak neoslavují „ženskost“ v jejím nejjednodušším významu, ale schopnost známého kusu oblečení neustále měnit význam podle těla, situace a kombinace, do níž ho zasadíme. Sukně tu není nostalgickým symbolem ani uniformou. Je prostorem pro interpretaci.