Oděv jako součást nočního života
Diesel na Fashion Weeku v Miláně odprezentoval přehlídku, která nebyla jen další módní show. Byla to poslední kolekce Glenna Martense pro značku, již vedl od roku 2020 — a návrhář se rozhodl uzavřít svou šestiletou kapitolu způsobem, který dokonale shrnuje, co z Dieselu udělal: znovu relevantní, neuhlazený, na sociálních sítích populární brand. Především ale také kulturně napojený na lidi, kteří berou oblečení jako součást nočního života, ne jako vstupenku do tichého luxusu.
Místo sentimentálního retrospektivního finále vznikla opravdová show. Prostor s červenými světly, těžkým beatem, kšiltovkami, odhalenou kůží a energií, která připomínala berlínský rave v okamžiku, kdy už nikdo přesně neví, jestli právě začíná další set nebo končí noc. Diesel tuto estetiku neimportoval jako dekoraci — klubová kultura, DJs a rave scéna jsou pro značku v Martensově éře dlouhodobým jazykem.
Netradiční rozlučka a dva tábory
Nejprve vše vypadalo jako běžná runway. Modelové procházeli prostorem, zatímco mezi hosty seděli další lidé, kteří na první pohled nijak nevybočovali. Pak se sál ponořil do červeného světla, z reproduktorů se ozvaly vzdychy a remix skladby Love to Love You Baby od Donny Summer. A publikum postupně zjistilo, že není jen publikem.
Přibližně 200 performerů z marseillského kolektivu (LA)HORDE bylo rozmístěno přímo mezi hosty. Začali se líbat, dotýkat, svlékat a pohybovat se v rytmu hudby. Někteří hosté reagovali nadšením, jiní viditelným šokem. Právě tady leží kontroverze celé show. Diesel samozřejmě nikdy nebyl značkou, která by usilovala o decentnost, a Martens v minulosti prezentoval podobné přehlídky. Tentokrát šel ale o něco dál: hosté nebyli pouze svědky performance, ale ocitli se uvnitř ní. Lze to číst jako manifest tělesné svobody, queer kolektivity a odmítnutí studu. Stejně legitimní je ale otázka, zda se „svoboda“ nezmění v jednostranné gesto ve chvíli, kdy divák nemá možnost rozhodnout se, zda chce být jeho součástí. Diesel tak tentokrát neotevřel jen debatu o sexualitě v módě, ale i o tom, kde končí imerzivní zážitek a začíná narušení osobního komfortu.
Oblečení po noci, která se trochu vymkla
Největší síla Martensova finále přitom nebyla jen v performanci. Byla v oděvu — a v jeho schopnosti vypadat, jako by se právě rozpadal, přestože je promyšlený do posledního milimetru. Kolekce pracovala s dojmem pomalého svlékání, odlupování a rozpadu. Denim byl potažený a laserovaný tak, aby připomínal kůži. Trička, mikiny i košile byly rozřezané, posunuté nebo redukované téměř na fragmenty. Krejčovské sako se kroutilo kolem těla, košile vypadala, jako by ji někdo ve spěchu stáhl z ramen, a vrstvy oděvu se vzájemně převlékaly pomocí trompe-l’œil potisků. Nechyběly ani pro značku typické miniaturní y2k džínové šortky.
Martens zde znovu ukázal, že denim nebere jako hotový produkt, ale jako materiál, který lze deformovat, maskovat, řezat a přepisovat. Materiál nebyl jen klasickými džíny v tradičním smyslu — někdy se měnily v pruhy obepínající nohy, jindy jej využil na tvorbu lodiček. V každém případě zůstal základem Diesel DNA.
Motiv orchidejí, který má od romantiky daleko
Mezi roztrhanými povrchy se objevovaly výřezy ve tvaru orchidejí — v pleteninách, polo tričkách i šatech. Květina zde nefungovala romanticky. Květina jako by zkoumala tělo a kůži nositele. Vedle toho kolekce pracovala s průsvitnými florálními vrstvami, bodycon siluetami a nízkými pasy, které posunovaly tělo do centra každého looku. Právě kontrast mezi technickou propracovaností a dojmem naprosté ledabylosti je pro Martense typický. Jeho Diesel nikdy nevypadá, že se příliš snaží. Ve skutečnosti ale za tím efektem stojí sofistikovaná práce s povrchem, konstrukcí i proporcí.
Modely působily jako oblečení pro okamžik mezi klubem a ranním městem: kšiltovka stažená do čela, vybledlý denim a mikina uvázaná kolem těla. Není to styling pro kancelář — alespoň ne pro tu konvenční. Je to styl pro generaci, která dnes kombinuje techno estetiku, sportovní doplňky, archivní Y2K denim a vědomou neuhlazenost.
Tečka nebo otevřený konec?
Když Glenn Martens do Dieselu přišel, značka měla silné jméno a jasný denimový odkaz. On jí však dodal nový důvod, proč ji sledovat. Vytvořil kolem ní také svět: veřejné rave, gigantické instalace, virální momenty a otevřenost vůči klubové a queer komunitě. Jeho poslední Diesel tak nepůsobí jako tečka, ale jako záměrně otevřený konec. Ella Snyder, modelka, která otevírala i jeho první Diesel kolekci pro jaro/léto 2022, uzavřela také tuto show. Byl to drobný, ale výstižný návrat na začátek — bez potřeby velkého sentimentu.
Konec party sice přišel. Jen to tak v tom sále rozhodně nevypadalo. Pod celou hlučnou scénou zůstala vidět Glennova největší schopnost: vzít základní, demokratický materiál a udělat z něj módu, která je technicky chytrá, sexuální, zábavná a nezaměnitelná.
- Zdroj článku:
Autorský článek, Launchmetrics / Spotlight
