Pierre Cardin nebyl módním návrhářem dle zažitých standardů. Ve své skutečné podstatě jej ani za módního návrháře považovat nelze. Pierre Cardin byl totiž vizionář. Nikdy se zcela nezajímal o to, jakým způsobem budou jeho ideji formovat šatník veřejnosti, ale jak jeho pohled na oděv změní budoucnost.
Při studiích nejprve zkusil práci pro studio Elsy Schiaparelli, poté odešel k Diorovi, jen aby ještě zkusil práci pro Balenciagu… Fluktuoval, na žádném z míst nebyl spokojen. Způsob, jakým jeho supervizoři pracovali s myšlenkou soudobého oděvu jej neuspokojoval. Chtěl od své tvorby víc, a proto se nakonec rozhodl pro vlastní autorskou dráhu, a to v roce 1950, o tři roky později přidal couture. Tvořit pro uzavřenou komunitu poválečných rozmazlenců, jak Pierre někdy klientky významných haute maisons nazýval, mu přišla omezená. Proto jej stále více přitahovala ready-to-wear.
Stal se hlavním reprezentantem takzvané „modní vlny“ a svými mini a pověstnými „bubble dress“ objel svět. Jako jeden z prvních návrhářů se vydal do Japonska, kde se snažil získat klientelu. Chtěl však ještě dál – do vesmíru. Asi nejlépe jeho vizionářské choutky ilustruje jeho návštěva centra NASA v roce 1970. Byl fascinován představou vesmírných oděvů. Když pak navrhl skafandr pro Neila Armstronga, byl to pro něj splněný sen.
Ale sedmdesátkový přízemní spirit a nesplněné cesty do vesmíru nakonec Cardina se vsemi smělými nápady zahnaly do kouta, a tak se v druhé polovině dané dekády snažil alespoň proměnit své vize v ještě širším meřítku. V roce 1977 otevřel na známé pařížské ulici Faubourg Saint Honore svůj interiérový butik, jenže ve skutečnosti se doba smělých snů a otevřených myslí šedesátých let začala postupně uzavírat a Pierre Cardin zůstal posledním mohykánem s dohasínajícím ohněm kreativity.
V osmdesátých letech s nástupem možností rozšířeni brandu Pierre Cardin podlehl licencím a části své kreativní osobnosti rozprodal. Smutný konec geniálních vizí. Po devadesátce se pokusil o comeback, ale i ten v roce 2012 spíš budil rozpaky, než vzrušeni. Pierre se ale nikdy nevzdal své vlastní vesmírné odysey. A zda se, že jeho odkaz rezonuje až teď.
V Louis Vuitton cruise kolekci jej výrazně akcentoval Nicolas Ghesquiére, když modelky obul do kozáček bez podpatku se zvýšeným kotníkem či když se snažil experimentovat s metalickými a fosforeskujícími texturami. Syntetickými metrážemi se zároveň snažil tvarovat stejně smělé a nadmíru dámské skafandry jako na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Pierre. Odkaz slavného a zároveň polozapomenutého couturiéra připomněl ve své aktuální kolekci i Raf Simons. Jeho odvážné definovaní plastických materiálu v rámci pánské siluety připomíná snění o tom, jak bude vypadat budoucnost oděvu.
Je možné, že když se aktuálně spolu s proměnami módy v rámci enviromentálního přenastavení a globalizovaného vykrádaní budou návrháři obracet k budoucnosti, budou čerpat z generace návrhářů, kteří už to za ně kdysi dávno zkusili? A ožije konečně skutečný badatelský odkaz Pierra Cardina? Přáli bychom si to, jeho vize nepatři jen do oděvních muzeí.
