Končí léto a s posledními slunečními paprsky nás v redakci zasáhla vlna nostalgie. Neskončili jsme nicméně u vzpomínání na letošní prázdniny, vrátili jsme se v čase o trochu dál. Každou sezonu se těšíme na módní koktejl, který nám návrháři připravili. Jenže jak to vypadalo v dobách, kdy jsme si ho míchali sami? Zavzpomínali jsme na to, co jsme si v minulosti oblékali.
Adéla Pěničková, redaktorka ELLE.cz
Puberta a styl holka od vedle à la Lucka Vondráčková. Tenisky, krátké triko, peněženka se sucháčem na řetězu – byla jsem totiž drsná :-), mikina, kšiltovka. A džíny. Vždycky jenom džíny. Protože jen za tebou ty džíny jdou… Pak nástup na střední a nová identita. Zas milá holka od vedle. Ale tentokrát ve vintage podání. Šaty po mamince (ano, ty na fotce jsou ony), romantika, velké plastové brýle. Šedesátá léta, která u mě nikdy nevyústila v hippie. Ufff. A teď? Jednoduchý základ – kožená bunda, bílé triko, džíny, někdy šaty. Inspirace trendy aktuálními i těmi, co jsou passé.
Kateřina Hanáčková, redaktorka ELLE.cz
V éře oblékání, kterou označuji jako př. n. m. (přání naší mámy), jsem nosívala chlupaté svetry se 3D housenkami, manšestrové lacláče a žluté boty na ohromné platformě. Devět let jsem proto svačívala sama a při rozřazování do týmů na vybíjenou pokaždé zbyla poslední. V šestnácti jsem se rozhodla přijmout outsiderovství jako životní styl – k mým nezbytným rekvizitám tehdy patřily proužky, kravaty, nátepníky, karetní symboly, lebky, třešně, moře černé a pocit, že mi nikdo na světě nerozumí.
Později se u mě spustila mocná stylová regrese – jako bych si chtěla vynahradit všechna školní léta, kdy jsem se oblékala jako mimozemšťan. Tak se stalo, že jsem zahořela pro áčkové kabátky, mašle, puntíky, šortky a nadkolenky, kožené aktovky, oxfordky, propínací kardigany, retro šaty, letní overaly, námořnické barvy a motivy z pohádek.
Na levé okno jsem vysázela své nejoblíbenější kousky z dob puberty, pravé tvoří věci, pro něž do šatníku nejčastěji sahám dnes.
Magda Polmanová, redaktorka ELLE.cz
Za dvaadvacet let svého života jsem ještě nestihla vystřídat tolik stylů a jsem velmi zvědavá, jestli mi vydrží ten současný. Jako většina mých vrstevníků jsem si nicméně prošla ‚skejtovým obdobím‘, a to aniž bych na prkně kdy jezdila. Velké ‚bufy‘ jako boty DC, DVS nebo Adio na základce prostě musel mít každý, kdo chtěl zapadnout. A většinou platilo – čím barevnější, tím lepší. Musím se přiznat, že boty Airmax od Nike, které mám na fotce, mě ale baví i dneska. Samozřejmostí byla také mikina s kapucí. Tuhle zelenou Mambo jsem milovala. A kraťasy? Rozhodně surfařské. Dalo se v nich skočit rovnou do bazénu.
Dneska už preferuji trochu ženštější styl (nebo spíš holčičí?) – mám ráda boty na podpatku i blýskavé kabelky, jako je tahle stříbrná Gucci. Skvěle se cítím v dřevácích na rovné platformě (flatforms) a v barevných džínách. Tyhle boty i kalhoty jsem objevila v Topshopu. Jsem nicméně zvědavá, co mě bude bavit za půl roku. Můj styl je stále jedno velké překvapení.
Milan Chorouš, redaktor ELLE.cz
Když se ohlédnu za tím, co jsem v minulosti nosil, chce se mi smát. Čas trávený na základní škole se nesl v duchu plátěných kalhot s odepínacími nohavicemi. Na střední mě bavily bláznivé potisky, ze kterých jsem po chvíli přesedlal na look drsného hiphopového gangstera. Rychle mi ale došlo, že kalhoty s rozkrokem u kolen a XXL triko nejsou pro mě, a přešel jsem na normální street wear. Ať už jsem ale nosil cokoli, tak všechna moje JÁ měla jedno společné – milovala barvy. Pečlivě jsem je kombinoval a vždycky jsem jich na sobě měl tolik, kolik se jich dalo unést. Před několika měsíci pak nastal zlom. Od barevného světa jsem upustil a začal dávat přednost černé. Rozhodujícím faktorem je pro mě zajímavý střih a použitý materiál. Líbí se mi věci, co se lesknou, mají zvláštní tvar nebo vtipný detail. Tíhnu ke všemu okovanému.
Veronika Cvachová, editorka ELLE.cz
Velká část mých let na gymplu se nesla na vlnách Beatles. A vlastně všeho, co s tím souvisí. Milovala jsem Revolver a Abbey Road a nosila zvony, semišová sáčka nebo vytahané svetry, které jsem objevila v secondhandu. Měla jsem mnohem delší vlasy, četla knížky o buddhismu a zároveň se Pod Skalou učila dát pivo na ex. Z té doby mám strašně moc vzpomínek, ale jen málo oblečení. Zůstaly mi ale tyhle šaty.
Od středoškolských let se můj styl proměnil hodně. Zvony jsem vyměnila za pohodlné pánské kalhoty, svetry za ještě pohodlnější kardigany. Módně nejsem nijak přísně vyhraněná, dobře se cítim ve sportovně ležérním oblečení. Vždycky chodím radši za kluka než za holku, ale několik opravdu dívčích kousků by se u mě taky našlo.
