NOVÁ HVĚZDA NA GASTRONEBI: BJUKITCHEN

Proč vaříš?

Velmi dlouhá historie… U nás doma se vždycky dobře vařilo. Po základní škole jsem šla na hotelovku, takže tam nás samozřejmě vařit učili. Po střední jsem jela do Ameriky jako au-pair a dostala jsem se do typické americké rodiny – jedli polotovary, jídlo z mrazáku a hlavně konzervy. A to jsem těžko rozdýchávala. Proto jsem se nabídla, že jim budu každý den vařit. Ve chvíli, kdy to, co uvaříte, servírujete někomu jinému, začnete být za své výtvory samozřejmě víc zodpovědný a daleko víc to prožíváte. Začala jsem vařit podle kuchařek a trochu víc se o jídlo zajímat. Pak jsem potkala svého budoucího muže a vrátila jsem se s ním do Čech. Začali jsme spolu bydlet a cestovat za jídlem. A pak, vždycky když jsme se vrátili domů plni nové inspirace, zkoušela jsem uvařit stejná jídla, která jsme během našich gastronomických výletů ochutnali. Věčným zkoušením nových jídel se ve mně probudila opravdová láska k vaření a pak jsem zjistila, že vlastně vaření miluju. Já opravdu strašně ráda vařím, ale i ráda trávím čas se svojí rodinou, a proto se učím vařit moderní, zdravá a nekomplikovaná jídla.

Proč je důležité, aby jídlo nejen dobře chutnalo, ale i dobře vypadalo?

Protože jídlo vnímáme několika smysly, chuť je samozřejmě to nejdůležitější, ale je to i vzhled a hmat! Takové křupnutí, pocit chladu a horka dává chuti jídla další rozměr. Zvířatům je jedno, jak jídlo vypadá, ale my jsme lidé a krása v nás vzbuzuje pozitivní emoce. Jednoduše když jíme hezky, je nám hezky!

Co vaříš?

Převážně z běžných surovin, co jsou normálně dostupné. Samozřejmě vymetám i různé farmářské trhy, kde nakoupím zeleninu, pečivo a vajíčka, ale klidně zajdu i do vietnamské večerky. Ono mě to nezabije. Mám ráda zeleninu a většina mých jídel je na ní taky založena. Držím se české kuchyně, ale modifikované do severského stylu, kde v jídlech převládá právě ta zelenina. Občas talíř doplním kouskem sýra, ořechy a používám hodně luštěnin. Moji nejširší kuchařskou kapitolou by byly asi slané ovesné kaše a saláty. Tři roky v Americe jsem vlastně nejedla nic jiného. Chytlo mě to, a podařilo se mi jimi nadchnout celou rodinu a okolí!

Proč jsi vegetariánka?

Necítím se jako klasický typ vegetariánky, já mám opravdu nejraději zeleninu a maso mi nikdy moc nechutnalo. Když jsem byla malá, tak se u nás doma jedlo v duchu: „Dostaneš víc mrkve, když sníš ten řízek!“ Jakmile jsem se odstěhovala od rodičů, přestala jsem maso jíst úplně. Během svatební cesty jsem měla období, kdy jsem jedla ryby a strašně mi chutnaly, ale pak jsme se vrátili domů a mé rybí nadšení bylo pryč.

Co tvá nová kuchařka, na které právě pracuješ?

Je to taková autentická reportáž z domácí kuchyně. Zachycuje opravdová jídla, jak je každodenně jíme. Bez stylingu a přikrášlování. Skladba jídel vychází z toho, co jsme zažili během kulinářských cest nebo z toho, co připravuju dětem, manželovi, sobě. Nejsou tam žádná jídla, která bych hodiny vymýšlela a připravovala. Všechno to jsou věci, které běžně vařím. Do toho se tam můžete dočíst o mé představě moderního životního stylu, o lásce k porcelánu až po to, jak si poradit s denním prostíráním stolu, tak aby vám bylo hezky. Tím podle mě bude ta kuchařka jedinečná. V Americe a Anglii to autoři dělají běžně, že svoji kuchařku tvoří v prostředí domova a rodiny, ale myslím, že taková česká kuchařka ještě nevyšla.

Co si myslíš o Češích a jejich stravovacích návycích?

Je to teď dobré. Hodně se to zlepšuje. Dneska jsem četla zprávu, že Láďa Hruška na Nově končí, a bylo to podáno jako strašlivá tragédie, protože lidi ho zbožňujou. Nevím. Je pravda, že hlavním kritériem v české kuchyni je to, aby to bylo levné. Ale v Praze a okolí už je to lepší, lidé chodí třeba na společné brunche a vykládají si, kde sehnali tyhle brambory a tenhle sýr, až mi to přijde i trochu na hlavu. Společnost se začíná snažit, věřím, že se ve stravování dostaneme na dobrou úroveň, ale ještě to chvíli potrvá. A to je také poslání mé kuchařky – inspirovat mladé lidi k hezkému jídlu. 

Foto: Kubo Krížo

EBC promo