Lily Allen umí udělat rozruch. Svým syrovým, nekompromisním a hlavně autobiografickým psaním o zlomených srdcích, výčitkách, závislosti, ale i odvrácené straně slávy je přece jen proslulá. Bylo tomu tak už v roce 2006 s debutovým singlem Smile, který se věnuje ženskému hněvu vůči nevěrnému partnerovi, stejně jako o tři roky později ve skladbě Not Fair, která se naopak stala hymnou všech žen, které se musejí v posteli potýkat s neuspokojivými výkony svého partnera, jenž je jinak téměř dokonalý.
Poslední album West End Girl, vydané po sedmileté pauze a dvou dětech, dává nevídaně upřímně nahlédnout do období bolestivého rozchodu s hercem Davidem Harbourem, hvězdou seriálu Stranger Things. Otevřené manželství, toxické manýry, lži, slzy a tajné aféry, to vše skoro v přímém přenosu.
„To, že se z něj stal obrovský hit s více než 150 miliony přehrání a turné po Velké Británii a USA, které se okamžitě vyprodalo, bylo překvapením, a to nejen pro hudebního manažera Lily Allen, který se, jak mi říká, obával, že témata polyamorie a otevřených vztahů nejsou ‚dost univerzální‘,” píše redaktorka britské ELLE Lotte Jeffs v rozhovoru na straně 80. Teď ale Lily zastavují lidé na ulici, píšou jí zprávy a sdílejí zkušenosti.
My, běžní fanoušci, pravděpodobně nikdy nezjistíme, co vše je na albu pravda a co je v rámci autofikce pro potřeby příběhu zveličeno či dobarveno. Čím se ale inspirovat můžeme (a možná i proto album tolik rezonuje), je fakt, že Lily Allen otevřela Pandořinu skříňku a ze zpackaného otevřeného manželství udělala zkušenost, za kterou se nemusí doživotně stydět. A během zahájení turné v Glasgow na pódiu rovnou zazpívala v hedvábných šatech potištěných účtenkami za luxusní dárky, které její manžel údajně kupoval jiným ženám.
Ne nadarmo se nabízí přirovnání k Gisèle Pelicot, která nedávno vydala memoáry s podtitulem Hanba musí změnit stranu. Což je mimochodem věta, kterou odvážně pronesla při zahájení soudního procesu s jejím bývalým manželem, který jí dlouhá léta podával drogy a omámenou ji potom půjčoval mužům ze svého okolí jako sexuální hračku. Tváří v tvář nemyslitelnému činu se jí podařilo zachovat hrdost a morální převahu, i když ne bez daně.
Pro mě je tohle empowerment. Přesně ten, který ve svém sloupku popisuje novinářka Hana Řičicová na straně 44 – je to síla ukázat svou křehkost, zranitelnost. Nejsme a nechceme být časopis, který píše o dokonalých „girlbosskách”, přestože inspirativní a aspirativní ženy na našich stránkách najdete vždycky.
Třeba Zdislavu Pokornou, novinářku, která skrze investigativní žurnalistiku odkrývá mnohé nekalosti, ale nedávno si dala na měsíc detox od sociálních sítí mimo jiné kvůli vlivu na duševní zdraví, protože ji nebavilo předstírat, že její hroší kůže je neprůstřelná. Není – a je to tak v pořádku.
Empowerment je umět nastavit a DRŽET hranice. Je to říct: „Ne, nedám si.” Nebo: „Chci to takhle.“ Nebo jako Lily Allen: „Dala bych si čaj. A jo, taky fakt nutně potřebuju pomoct. A ne, nejsem kvůli tomu slabá.”
Třeba zrovna já, když tenhle úvodník píšu, potřebuju pomoct. Potřebuju odpočívat, protože se necítím dobře, a naštěstí mám skvělý tým, který se umí sehrát a společně odbavit uzávěrku i s výpadkem nemocné šéfredaktorky. Být silná nebýt silná. Tak.
Svůj výtisk dubnové ELLE si můžete objednat přímo do své schránky jako roční předplatné ELLE za 1299 Kč + Probiotic Night Serum Kit v hodnotě 1532 Kč s poštovným zdarma na tomto odkaze.
- Zdroj článku:
Dubnová ELLE 04/26
