Only in print: Pod kontrolou

Lily Allen drží ducha doby pevně v hrsti. Dokázala dokonale vycítit současné nálady. Uchopila ten okamžik, zavřela ho do lahve, pořádně s ní zatřásla a vyrazila zátku. A teď se to, co vytvořila, valí ven v bouřlivé kaskádě vzteku a chaosu. Nic to nezastaví, protože West End Girl je nespoutaně zábavné album a je přesně tím, co jsme právě potřebovali. A my ho hltáme plnými doušky. Ty songy! Ta atmosféra! Ten muž! Nalijte si další sklenku, pošlete ji rovnou do žil, jakékoli hranice ať zmizí.

Nebojte, než se s Lily Allen setkám v jejím londýnském bytě, uklidním se. Mám tušení, že kdybych ji zasypala takovým přívalem nadšení, nebylo by jí to úplně příjemné. Připadá mi, že je na to je na to až moc komplexní osobnost, možná trochu cynická nebo prostě příliš britská na to, aby na můj obdiv k jejímu novému albu reagovala jen tím strnulým úsměvem a zdvořilým „moc děkuji“, které je vlastní jinému typu celebrit. Mám pocit, že ji tak trochu znám, a jak později během našeho rozhovoru sama vysvětlí, právě to bývá docela častý problém.

Měla jsem pravdu s těmi osobními komplimenty (přijdou jí trochu trapné). Ale pozorovat nadšené reakce z dálky? Toho není nikdy dost. Strávila dva týdny svého života procházením TikToku fanoušků, kteří během poslechu jejího alba v reálném čase plakali, křičeli a naprosto šíleli. Byla fascinovaná. „Nevím, jestli je to skvělé pro duši, ale je to dobré pro ego,“ říká a poklepává si na cigaretu z krabičky Parliaments, kterou uchovává v třpytivém akrylovém pouzdře. Kouří opatrně a vychutnává si každé potažení. Neplánuje přestat.

Tmavé vlasy má stažené do culíku, ofinu upravenou přesně tak jako na obalu alba, které se už stihlo stát ikonickým. Její tvář je upravená, není žádným tajemstvím, že podstoupila pár estetických zákroků. V písni Just Enough zpívá o tom, jak se objednala na facelift, už dříve mluvila o tom, proč se rozhodla pro zvětšení prsou. Ale co na tom, koho to zajímá – vypadá skvěle, s těma velkýma hnědýma očima, jako má Bambi. Je vlastně doopravdy krásná, i v baggy jeans, sepraném tričku a šedém kardiganu. Sedíme v kuchyni, zeď za jejími zády zdobí zarámované fotografie jejích dvou dcer, Ethel Mary (14) a Marnie Rose (13). Prostor je to malý, klidný a nevtíravě stylový. Je to domov single ženy, jejích dětí, přátel a rodiny, plný měkkých linií, dobrého světla a vonných svíček. Je útulný a bezpečný. Jinými slovy pravý opak toho protivného newyorského domu z hnědých cihel, jejž sdílela s bývalým manželem Davidem Harbourem a který zvěčnila v titulní písni na albu a který se stal virálním, když ve videu pro Architectural Digest bylo naprosto zjevné napětí v jejich vztahu.

Teď se nachází na lepším místě ve všech ohledech: „Cítím, že mám vše pod kontrolou,“ říká Lily a zamačkavá cigaretu do popelníku. Rozdíl u této desky je v tom, že má distribuční smlouvu, ne kontrakt, který by ji nutil rychle po sobě dodat ještě další tři alba. Album vyšlo 24. října rovnou v plné verzi, aniž by mu předcházelo vydání singlu nebo nějaká PR kampaň. Ve čtyřiceti už ji nezajímá dodržování „pravidel“ hudebního průmyslu, odmítla vydat album pod tlakem, jaký od ní dřív hudební labely očekávaly. Vysvětluje, že desku je potřeba poslouchat celou a ve správném pořadí, aby naplno vyzněl příběh rozpadu jejího manželství. To je také důvod, proč bude na turné hrát jen a pouze tohle album. Takže žádné veselé přídavky, se Smile nepočítejte. Koncerty začnou v březnu v Glasgow a budou podle jejích slov „spíš připomínat broadwayskou one-woman show, s opravdu zajímavou scénografií. Nebude tam žádná kapela ani tanečníci.“

Album West End Girl nahrála Lily Allen během 10 dní v Los Angeles, kdy se „snažila zjistit, co se to sakra děje“. Být mimo domov, na slunci a s přáteli jí dalo prostor ujasnit si vlastní vztah. Ptám se, co se o sobě při jeho tvorbě dozvěděla. „Vlastně nic. Zpracovávala jsem věci, které se děly v docela traumatickém období. Nemyslím si, že je to nějak zvlášť sebereflexivní deska. Je to hodně naštvané album. A ten vztek míří hlavně na ostatní lidi. Není to moc o sebereflexi.“ Podle ní je právě to důvod, proč je ta deska dobrá. „Nemyslím, že by se snažila řešit nějaké problémy.“ Připouští ale, že je na ní jedna písnička, závěrečná Fruityloop, „kde je malý náznak převzetí odpovědnosti. To bylo tehdy všechno, co jsem byla ochotná dát.“

West End Girl je její páté studiové album. To, že se z něj stal obrovský hit s více než 150 miliony přehrání a turné po Velké Británii a USA, které se okamžitě vyprodalo, bylo překvapením, a to nejen pro hudebního manažera Lily Allen, který se, jak mi říká, obával, že témata polyamorie a otevřených vztahů nejsou „dost univerzální“. Ha!

První recenze, kterou si Lily přečetla, byla ve Financial Times a udělila albu dvě hvězdičky; srdce jí kleslo až do žaludku. O patnáct minut později se ale začala valit vlna lásky od fanoušků i dalších nadšených kritiků a ona si konečně mohla vydechnout. „Když jsem tuhle desku psala, strávila jsem asi osm měsíců naprosto vyděšená z toho, jaké reakce se na mě snesou,“ říká.

Zastavují ji teď lidi na ulici, aby s ní sdíleli svoje zkušenosti s otevřenými vztahy, které dopadly špatně? „Ano. Je to šílené. Ve zprávách na Instagramu mi spousta žen píše opravdu hodně explicitní věci. Doslova třeba: ‚Můj manžel mě šu*á do zadku, zatímco si píše s jinými ženami.‘ Je mi si z toho hrozně.“ Přála by si, aby dokázala odpovědět všem, pomohla jim se všemi jejich problémy a zachránit manželství: „Jenže realita je taková, že to nedokážu. Jediné, co můžu udělat, je napsat hudbu, se kterou se snad ztotožní a budou se tak cítit méně sami.“

West End Girl přichází v době, kdy polyamorii a otevřené vztahy začíná víc zkoumat i heterosexuální mainstream. Vydání knihy All Fours od Mirandy July v roce 2024 otevřelo dveře novému pohledu na spolurodičovství a monogamii mezi vdanými ženami, které si kolem čtyřicítky uvědomily, že si možná tenhle život nikdy vědomě nezvolily. Lily je teď zhruba v polovině All Fours – byla to jedna z knih, které jí s dobrým úmyslem vtiskli do ruky přátelé, když s nimi začala mluvit o nové podobě svého manželství.

„Opravdu hodně se to rozšířilo a pro někoho je to skvělé a vzrušující, pro jiné vůbec,“ říká zpěvačka o otevřených vztazích a dodává: „Mám hodně queer přátel, a když se můj vztah začal měnit, moji gay přátelé v New Yorku říkali: ‚Počkej, hetero lidi tohle taky dělají?‘ A já na to: ‚Taky jsem to netušila!‘“ Když její tehdejší manžel poprvé přišel s myšlenkou, že by mohli vídat i jiné lidi, snažila se udělat všechno pro to, aby pochopila, jak by to mohlo fungovat. Dokonce se sešla s Molly Roden Winter, autorkou knihy More: A Memoir of Open Marriage, aby si nechala poradit. Dozvěděla se také o pojmu limerence, který označuje nedobrovolný stav intenzivní, často neopětované posedlosti jiným člověkem.

Chtěla ale vůbec otevřený vztah? Pokud to není z jejího alba jasné, tak ne – a „není to něco, co bych musela nutně zkoumat znovu“. Své vlastní potřeby a touhy ohýbala tak, aby odpovídaly manželově představě o štěstí – což, jak mi naznačuje, byl v jejím životě opakující se motiv. Každopádně nedávno se stalo něco, co dokázalo po tom destruktivním manželství všechno změnit a co způsobilo, že tu Lily Allen dnes sedí a cítí se lépe než kdy dřív.„Byla jsem na jednom retreatu,“ začíná a usazuje se do role, kterou ovládá nejlépe – vyprávění příběhů. Během jedné speciální, mysl rozšiřující meditační seance se prý „asi na šest hodin plně soustředila jen na to, že chce šálek čaje, ale nedokázala si o něj říct. Bylo to hrozně fascinující. Strašně jsem ten čaj chtěla, v místnosti jsme byli jen já a jeden chlap, a já si o něj prostě nedokázala říct. Nedokázala!“ Nakonec to přece jen udělala a on samozřejmě odpověděl: „Jasně, jaký chceš?“ Ona mu pak přiznala: „Nemáš tušení, jak bolestivé pro mě bylo o ten čaj poprosit.“

„Samozřejmě to byla metafora pro to, že jsem si nedokázala říct o naplnění svých potřeb. Zároveň to ale bylo neuvěřitelně silné, protože od té doby jsem začala trénovat, jak si o věci říkat, a úplně mi to změnilo život.“ Ptám se na příklad a ona mi vypráví, jak jednou zavolala kamarádce s prosbou o pomoc, když měla vzít své dcery a šest jejich nejlepších kamarádek do Winter Wonderland. Sama by to podle svých slov nezvládla, bylo by to „peklo“. Dřív by si prý řekla: „Rozhodla ses mít děti. Jsou to narozeniny tvé dcery. Je tvoje povinnost vzít je do Winter Wonderland a postarat se o ně.“ Tentokrát ale požádala o pomoc a díky tomu si den užili všichni.