Only in print: Travel Burn Out

Poprvé mě to napadlo loni v létě v Antverpách. Byla jsem tam poprvé, měla dlouhý seznam cool míst, která rozhodně musím vidět, ale najednou jsem seděla u cold brew na zahrádce jedné galerie, pozorovala kolemjdoucí a říkala si: Tohle je ono. Už nechci nikde běhat. Chci se zastavit a dívat se, jak tu místní žijí. Jak vypadají, co mají na sobě, o čem se baví, jaké jsou jejich zvyky. Došlo mi, že tohle mě na cestách vždycky obohacuje nejvíc, ať už jsem v nejchudších zemích světa, nebo v nejmodernějších městech planety. Jsem divná? Jsem najednou líná? Vždyť mě přece vždycky zajímalo, co ještě je za tamtím kopcem a jestli se za další zatáčkou neskrývá něco, co ještě nutně musím vidět. Tak co se to děje?

Média a odborníci napříč obory popisují únavu z cestování. Ale znamená to, že cestujeme méně? Ne, spíš naopak. Podle UN Tourism se od roku 2023 každoročně zvyšuje počet mezinárodních cest o pět až deset procent. Letos tomu podle odhadů ani přes geopolitické napětí a ekonomickou nejistotu nebude jinak. Ať už v hloubi duše chceme, nebo ne, stejně zase vyrážíme. Ostatně už od 70. let sociologové jako Scott Cohen uvádějí, že prakticky už ani nemůžeme s cestováním přestat, protože se stalo součástí naší moderní identity a životního stylu, a kdo ho nemá rád, působí trochu podezřele. A to tehdy Scott neměl ani páru o existenci sociálních sítí, výkladních skříní našich životů.

Nedělat vůbec nic

Začíná se ale podstatně měnit způsob, jakým cestujeme a hlavně proč. Dřív bylo cestování postavené hlavně na objevování a představě, že čím víc toho uvidíme, tím hodnotnější byla cesta. Jenže i magazíny jako Forbes nebo Fortune si všímají, že slow travel a možnost nedělat na dovolené vůbec nic se staly novým luxusem. Informační overload, notifikace, neustálá dostupnost a multitasking zapříčinily, že už nechceme žádné další vjemy, aspoň ne na dovolené. Z běžného života jsme přestimulovaní, a zatímco dřív byla dovolená kontrastem k běžnému životu, dnes znamená jen další, možná ještě větší zátěž.

Musíme plánovat, zařizovat, být neustále v pohybu, ale také fotit se, sdílet a komunikovat. Je logické, že jsme z cestování unavení. Travel fatigue už není jen váš pocit, ale odborný termín. Označuje stav psychického a fyzického vyčerpání spojeného s cestováním, zejména tehdy, když je intenzivní, dlouhodobé, logisticky náročné nebo emočně zahlcující. V psychologickém kontextu nejde jen o obyčejnou únavu po dlouhém letu, ale o širší stav mentálního přetížení. Způsobují ho neustálé změny prostředí, narušený režim spánku, vysoká míra stimulace, nutnost přizpůsobit se jiné kultuře a společnosti i dlouhodobé vychýlení z běžné rutiny. Jeho důsledky pak studie publikovaná v odborném časopise Travel Management definuje nejen jako vyčerpání, ale i sníženou schopnost řešit a emočně zvládat situace. Jsme podráždění, dělá nám problém se přizpůsobit, i běžné komplikace nás najednou extrémně frustrují, máme sklon k otupělosti a ztrácíme jakékoli nadšení z nových zážitků. Dokonce máme najednou chuť bez výčitek vynechat místa, o nichž jsme dlouho snili.

Únava z rozhodování

Tento stav přitom často začíná ještě dřív, než za sebou doma zavřeme dveře. Už samotné plánování způsobuje únavu z rozhodování, která se plynule prolíná celou cestou. Půjdeme dnes do muzea, nebo na pláž? Dáme si snídani v hotelu, nebo radši vyzkoušíme tu kavárnu z Instagramu? Máme změnit plány, protože bude pršet? Každý den se musíme rozhodnout o tolika malých věcech, že je čím dál těžší rozmyslet si ty zásadní. A tak se stane, že aspoň na cestách už prostě chceme jenom být. Podle průzkumu společnosti Global Rescue chceme také v destinaci raději zůstat déle a na jednom místě. „Sedm z deseti cestovatelů dnes preferuje klidně méně časté, ale delší cesty před rychlými výlety. Pomalejší tempo a pečlivější selekce destinací teď nahrazují dřívější potřebu vidět úplně všechno,“ říká šéf této společnosti Dan Richards. Z loňského reportu společnosti Zicasso také vyplývá, že průměrná délka luxusních cest vzrostla na téměř dva týdny a více než 76 procent cestovatelů preferuje návštěvu jedné země místo nabitých itinerářů, které jich během jedné cesty kombinují hned několik.

Svůj podíl na transformaci cestování mají i sociální sítě, které tak trochu zničily kouzlo objevování. Dnes už prakticky nikde nebudeme jako první, už nás jen máloco ohromí, protože všechno už jsme na sociálních sítích viděli stokrát. A co víc, v důsledku overturismu to na sociálních sítích dost často vypadalo líp než ve skutečnosti. Davy v pozadí vyretušované, hluk nahradil trendující song. Jediné, co nás ještě může překvapit, je dojem, který v nás místo zanechá.