Šéfredaktorka Thea Prokop: Limitless? You wish

Limity jsou jen ve vaší hlavě, hlásají nejrůznější guru, vyhořelí byznysmeni / nyní šamani či éterické influencerky a přiloží číslo účtu, kam zaplatit tučnou sumičku za unikátní a naprosto život-otřásající kurz vnitřní svobody. Tyto výkřiky jsou tradičně tolik přitažlivé proto, že je v nich vždycky kus pravdy – ano, mnoho zdí, plotů a příkopů kolem sebe vytváříme my sami a občas do nich vpustíme i pořádně hladového krokodýla. Jsou ale taky nesmírně nebezpečné – veškerou vinu za životní situaci, charakter, geny, výchovu, skillset nebo odhodlání přelévají na jednotlivce, který pak ve strachu, že nedělá DOST, vysype z peněženky všechny korunky, eura i dolárky za rychlou útěchu.

Na spoustu věcí v našich příbězích ale máme vliv značně omezený, zvláště pokud jsme se náhodou narodily jako ženy. „Gender pay gap se u nás dlouhodobě drží kolem 15–16 %. V praxi to znamená, že jako ženy pracujeme zhruba dva měsíce v roce úplně zadarmo,” píše Míša Raková na straně 56. V článku Adély Šponerové na straně 60 si zase přečteme, že na olympijských hrách „běh na 800 metrů muži ženám dovolili až v roce 1960” a „po většinu 20. století zaznívalo z nejvyšších sportovních pater přesvědčení, že ženské tělo není na výkon stavěné”. Třeba proto, že by jim při běhu mohla vyhřeznout údajně ta nejdůležitější část jejich těla – děloha. (Tohle tvrzení bylo samozřejmě vyvráceno.) S tím už jednotlivec nadělá pramálo. Jasně, můžete mít tolik kuráže jako Bobbi Gibb, která se „musela obléct do bratrových bermud, nepadnoucích pánských tenisek a mikiny s kapucí, aby mohla tajně běžet Bostonský maraton” v roce 1966. Každému nám ale do vínku nebyla dána tendence rebelovat, někdo musí odvahu hledat postupně, ve svém vlastním rytmu.

Naše cover star, supermodelka Pavlína Pořízková, si před deseti lety, když ji bylo 51, připadala na konečné. „Stará, využitá, použitá,” říká o období poté, co našla svého tehdejšího manžela mrtvého a pár dní nato zjistila, že ji vyškrtl ze závěti. Měla pocit, že je neviditelná, němá, za zenitem. Odvahu sice od sudiček dostala, možná ji zdědila od své matky, která před komunismem utekla s Pavlíniným otcem přes hranice na motorce a několik let se pak snažila vybojovat svou dceru, nebo si ji vypěstovala sama, když jako mladičká modelka začínala v Paříži a pak v New Yorku. I ona ale došla do bodu, kdy měla do kapsy s vůlí hluboko.

I proto je pro nás důležité dostat k vám příběhy a texty, které nabízejí nejen hluchá hesla, ale i inspiraci. Naše No Limit issue tak neslibuje zázračná řešení, předestírá ale co nejotevřeněji kroky k tomu, jak své limity neustále posouvat.

I kdyby ty kroky vedly docela strastiplnou cestou třeba kolem posvátné hory Kailash, o které jste doteď možná neslyšeli, ale stejně jako Petru Pikkelovou (strana 126) vás naprosto uhrane. I my se totiž občas na spirituální výpravu rádi vydáme. Jen nám nesmí nalhávat něco, co udělá víc škody než užitku.

Ne všechno ale musí mít přesah. A tak je tohle číslo nabité i zcela světskými záležitostmi. Tradiční trend report z přehlídkových mol překypuje vysokou módou, ohlížíme se za leskem a červenými koberci karlovarského festivalu a naše Zdenka pro vás vybrala to nejzajímavější z kosmetických novinek na podovolenkovou péči.

Žena ELLE má sice občas ještě pár limitů, které musí překonat, perfektně ale zvládá balancovat na hraně high and low, vysokého i nízkého, duchovního i přízemního. 

Užijte si babí léto!