Definice krásy není
Móda má zvláštní vztah k ošklivosti. Ke všemu, co jsme dříve považovali za ošklivé, se náš postoj změnil. Viňme za to avantgardní návrháře a mladé a neklidné studenty módy. To kvůli nim došlo k velké módní vzpouře popírající tradiční standardy krásy. Po dekády nám tito odpůrci pravidel vyvracejí naše představy o tom, že móda má být přece krásná. Jenomže oblékáme se dnes jen proto, abychom byli krásní, nebo i proto, abychom vyjádřili svůj názor? Pohled na krásu není již jen jeden tradiční, přijměme zkrátka fakt, že je dvojí a že mu možná nemusíme na první pohled rozumět.
Antimóda tu byla vždycky
Termín antimóda kdysi označoval styly a oděvy, které jsou v rozporu s dominantními trendy. Referoval k „ošklivým“, podivným nebo nepadnoucím oděvům, nošeným v neodpovídajících vrstvách, vztahoval se k nezávislosti nebo lhostejnosti k všeobecně přijímané estetice a byl synonymem pro kontrakulturu v šedesátých letech, punk v sedmdesátých a grunge v letech devadesátých. Ti nejlepší návrháři našich dob vždy měli k ošklivé či takzvané antimódě blízko. Jde to ruku v ruce s tím, že se odjakživa snažili posouvat hranice. Nebylo by pokroku, nebýt skutečnosti, že Martin Margiela oddělil na kultovních Tabi botách palec od zbytku prstů, a vytvořil tak na první dobrou nehezké kopýtko, které se dnes prodává za stovky eur a módní insideři by si pro ně nechali koleno vrtat. Nebylo by posunu vnímání lidského těla a oděvu jako takového, kdyby Rei Kawakubo nepředstavila ve své spring/summer 1997 kolekci Body Meets Dress, Dress Meets Body své značky Comme des Garçons radikální pojetí lidského těla, které nemá obvyklých tvarů. Antimóda tu vždy byla a zpočátku se široké veřejnosti jistě jevila jako nekonformní. Takové Tabi boots ovšem vyvolávají pozdvižení i dnes, a tak to možná spíše než otázkou času je o seznámení se s existencí ošklivosti, na kterou se nakonec všichni adaptujeme a otrneme vůči ní.
Young, wild & ugly beautiful
Když se podíváme do historie, často se antimóda objevovala jako protireakce na veskrze krásnou a sofistikovanou módu. Mládež šedesátých let se bouřila proti ženským siluetám let padesátých, zatímco grungeový trend na počátku devadesátých let nahradil osmdesátkovou ženskost. Dnes antimódou reagují na krásu mnozí mladí návrháři a studenti, stačí se podívat na repertoár fashion weeků. Návrhář Terrene Zhou a zakladatel značky Bad Binch TongTong před pár týdny v New Yorku odhalil kolekci plnou modelů popírajících zemskou gravitaci, chapadel a příšer a balancoval hravě na hranici krásného a ohavného. Podobně jako před rokem Jack Irving na londýnském fashion weeku, kde se vytasil s nafouklými chapadly mořských potvor. Značka Collina Strada pro show kolekce fall/winter 2023 zase proměnila modely ve zvířata a podivné lidské stvůry. Ovšem pro trochu antimódy stačí zapátrat v repertoáru návrhářských škol. Newyorský Fashion Institute of Technology nebo antwerpská Royal Academy of Fine Arts jsou líhní studentů připravených na velkou revoltu proti módnímu systému. „Trhněte si s pravidly, teď jsme tu my a my to vidíme jinak,“ je jejich vzkaz světu. A ten je za toto posouvání hranic miluje. Když pohlédneme do ulic a našich šatníků, lze na ošklivou módu pohlížet také jako na nejnovější iteraci komfortního normcore. Vytrhla nás z pohodlí a hodlá to udělat znovu ve chvíli, kdy se unáhlíme k nošení tepláků a pohodlných basic kousků. Nevychází totiž nutně z módních mol, ale také z módních tendencí subkultur. Je to zajímavá souhra mezi spotřebitelem a návrhářem. Kdo koho ovlivnil? Co bylo dříve, vejce, nebo slepice?
Chcete si přečíst celý článek? V plném znění jej najdete v listopadovém vydání ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: autorský článek
